Už je to skoro 9 a 7 let od doby, kdy jsem přišla o svá miminka. Mezitím ta bolest odplynula, ale stále mám potřebu se k andělským dětem vracet. Protože z tohohle náročného období čerpám doteď sílu, proměnilo mě a připomíná mi nedůležitost některých všedních starostí. Také jsem se mezitím stala laickou poradkyní Prázdné kolébky (projekt Dlouhé cesty, z.s.) a letos, před 7 měsíci, jsem začala pracovat na průvodci po ztrátě miminka. Jde o tvořivý sešit – bezpečný prostor, kde je možné se z té bolesti vypsat, vykreslit, sdílet, číst příběhy, najít praktická doporučení a hlavně sílu to zvládnout. Přijde mi totiž, že andělská miminka si stále zasluhují úctu a jejich maminky (i tatínci) péči.
Rok jsem sbírala odvahu. Rok jsem sbírala prožitky. Rok života po smrti mého milovaného manžela mi přinesl tolik krásných věcí, kolik jsem si nikdy nedokázala představit. Skrz svůj osobní příběh chci zprostředkovat, že smrt se dá vnímat i jinak než ztráta. Že vedle hlubokého zármutku lze zažívat i hluboké, dechberoucí štěstí. Chci vrátit smrt zpátky do našich životů, protože věřím, že díky ní může každý z nás žít mnohem naplněnější a naplňující život plný lásky, vědomé přítomnosti a pochopení sebe samých.