Rádio Libeň

Jako kluk jsem se pokaždé těšil na vysílání rozhlasových her a pohádek Československým rozhlasem o víkendech. Táta byl správcem naší lampové Tesly, já s bratrem jsme na ni nesměli sahat. Jednou jsme jeho zákaz porušili (a trpce toho pak litovali) a rádio natolik „rozladili”, že otci trvalo několik dnů, než jej dal dohromady. Nám trvalo také několik dnů, než jsme se dali dohromady. Naši rodiče samosebou poslouchali Svobodnou Evropu, ale rušený příjem byl na tomhle aparátu natolik nekvalitní, že když o tom dnes přemýšlím, táta si kolikrát musel hodně, ale opravdu hodně domýšlet obsah sdělovaných zpráv, takže možná už tenkrát podobně technicky postižení občané mohli nevědomky šířit první analogové fake news… Později, když jsme si koupili „tranzistorák”, jsme s bráchou v posteli navíc pravidelně konzumovali pořad „Meteor”.