Pravěk v Libni

Od počátků pravěkého osídlení ke Slovanům

Území dnešní Libně je nesporně archeologicky zajímavou oblastí. Početné archeologické nálezy přinášejí hmotné doklady o velmi starém osídlení libeňského území. Pro svou ideální polohu patřilo k tradičním sídelním regionům Prahy, tzv. rovinných sídlišť, a to různých archeologických kultur. Je to území lovců mamutů, osad zemědělců z mladší doby kamenné, kultury únětické, knovízské, bylanské, keltské a dalších dobově následných kultur.

Mělké povodí říčky Rokytky, bohaté louky a roviny při Vltavě, chráněné okolními vrchy, poskytovaly zajisté dosti obživy. Osady tehdejších obyvatel se rozkládaly v oblastech dnešní Palmovky a Balabenky. V místech dnešní ulice Novákových a Na Žertvách, při toku říčky Rokytky a při uliční zástavbě v r. 1895, se zde při kopání základů domů našlo množství pravěkých památek. Další nálezy byly objeveny na počátku 20. století při stavbě Kandertovy ulice, na bývalém vrchu Libušák, v cihelně Na Báni i v cihelnách Čuprových, Bečkových a Klikvových. Ty dodávaly stavební materiál pro výstavbu tehdy vznikajících nových čtvrtí.

V letech 1871 až 1873, při terénních úpravách na stavbě železniční trati, bylo na pozemcích Kotlasky objeveno rozsáhlé pravěké pohřebiště. Další nálezy jsou z roku 1871, z lokality ulice Na Hrázi. Docházeli sem profesionální i amatérští badatelé-archeologové, např. J. A. Jíra, zakladatel archeologického muzea Na Haunspalce v Dejvicích, pražský amatérský archeolog F. B. Petera-Rohoznický, i učitel a spisovatel Eduard Štorch, kteří od dělníků nálezy levně kupovali. Mnoho tehdejších nálezů vzalo za své v soukromých sbírkách i v libeňských domácnostech.

Do údobí mladšího paleolitu starší doby kamenné (40 000 – 10 000 let př. n. l.) řadíme typ člověka homo sapiens – lovce mamutů. Živili se lovem a sběrem. Stopy jejich tábořišť byly zjištěny i v bývalé Bečkově cihelně Na Báni. Zde byl v roce 1908 nalezen solutrénský pazourkový hrot, tzv. vavřínový list. Hrot dlouhý 15 cm je z období 18 až 14 tisíc let př. n. l.. Eduard Štorch hrot označil za nesmírně cenný unikát a později jej získal do své sbírky.

Mladší doba kamenná (neolit) je již obdobím prvních zemědělců. Zakládali vesnice na úrodných sprašových půdách, kde pěstovali obilí, luštěniny i len a konopí. Chovali skot, kozy, ovce i vepře. Osada zemědělců vznikla i v libeňské kotlině na území dnešní Palmovky a Balabenky. Z období pozdního neolitu pochází zdobený džbánek, nalezený v r. 1906, na dnes již sneseném vrchu Libušáku, v hrobě z údobí jordanovské kultury.

V průběhu 2. tis. př. n. l., koncem pozdní doby kamenné (eneolitu), nazývané též doba měděná, pronikaly na pražské území další cizí kultury. Jedna skupina, patřící pravděpodobně k Indoevropanům, se nazývá „lid s válečnými sekeromlaty“. V Libni byly objeveny hroby tohoto lidu na Libušáku, při stavbě Kandertovy ulice a na Balabence. Další skupinou jsou tzv. lukostřelci se zvoncovými poháry. V Libni bylo objeveno pohřebiště „lukostřelců“ v r. 1906 na Libušáku a na Palmovce, kde byl nalezen zvoncový pohár.

Doba bronzová je u nás reprezentována kulturou únětickou (1800 – 1500 př. n. l.), kdy na jejím sklonku pronikl na pražské území tzv. lid mohylový. V tehdejší zahradě u synagogy byla v r. 1890 rozkopána malá vyvýšenina. Pod náspem objevili dělníci naznak ležící lidskou kostru, s hlavou otočenou k východu. Na hrudi měla hliněnou nádobku s ouškem a vedle ležely dvě, cca 80 cm dlouhé bronzové jehlice. Dnes jsou ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy.

Po roce 1200 př. n. l. začal pronikat ze severu i lid popelnicových polí, zvaný též lid lužický. Někdy kolem roku 1000, tedy v období mladší doby bronzové (1300 – 900 př. n. l.), proniká na pražské území lid kultury knovízské. Početná osada byla i v Libni. Na ploše kolem synagogy, nedaleko domu Na Hrázi čp. 127, bylo v roce 1871 otevřeno pískoviště, odkud byl těžen písek na okolní stavby. Při kopání objevili dělníci velké množství hrobů s kostrami ležícími naznak, v poloze skrčené a mnoho pravěkých popelnic. Závěr knovízské kultury zaujímá v pozdní době bronzové (900 – 700 př. n. l.) tzv. štítarský typ, jenž je doložen i v Libni.

Štítarský typ tvoří základ následující kultury bylanské, která spadá již do období starší doby železné (700 – 400 př. n. l.), tzv. doby halštatské. Tento typ osídlení je rovněž v Libni doložen. Mladší doba železná (od 400 – počátek n. l.), čili laténská, zvaná též keltská, znamená vrchol i závěr pravěkého vývoje v Čechách. Keltové jsou první historicky známou etnickou skupinou na vysoké ekonomické a kulturní úrovni. Jako první na našem území používali ke směně vlastní mincovní systém.

Z doby kolem r. 150 př. n. l. pocházejí i první doložené stříbrné a zlaté mince (statér). Rozpad této doby způsobilo pronikání germánských kmenů ze severu (Markomani), jež narazily na keltský kmen Bójů. Od jejich jména je odvozen latinský název Čech – Bohemia. Rozsáhlá keltská pohřebiště byla objevena v Libni a v Kobylisích.

První čtyři století n. l. jsou označovány jako římská doba. Nálezy pohřebišť ze starší doby římské byly objeveny i v Libni. Na již uvedeném pískovišti u synagogy při ulici Na Hrázi, byla v r. 1871 nalezena F. B. Paterou neporušená nádoba naplněná popelem. Při prohlídce zjistil, že uvnitř jsou vyrytá znamení, která přeložil jako „živitelky hlavy IXXXX“. Nádobu předal k posouzení filologovi, univ. Prof. M. Hattalovi, který usoudil, že nádobka pochází z doby 40 let př. n. l., nebo po jeho počátku a „že je to vzácnost pro český národ neocenitelná, jakožto první nejstarší památka českého písemnictví“. Petera pak napsal o nalezišti brožuru s názvem „Želka libeňská“.

V době stěhování národů, tj. od konce 4. do konce 6 st., přicházejí na pražské území z jejich pravlasti za Karpatami první Slované. Jejich přítomnost je doložena staroslovanskou keramikou tzv. pražského typu. Objevují se v oblastech, které byly hustě osídleny už v době před stěhováním národů, a to v Libni. Zde byly objeveny žárové hroby s pazourkovou šipkou a patrně zde, nebo v sousedství mohlo existovat další sídliště té doby.

Novou epochu v dějinách pražského území z období ranného středověku představuje tzv. doba hradištní. Tato doba je u nás obdobím slovanské kultury, kdy Slovanům podlehlo nejpozději od počátku 7. stol. n. l. všechno cizí obyvatelstvo. Začátky hradištního systému se kladou do doby Sámovy říše, tj. starší doby hradištní, zahrnující 7. a 8. století z okolí Palmovky a objeveným pohřebištěm v ohybu řeky Rokytky.

V 80. letech 9. století vzniká Praha. Na neosídleném skalním ostrovu byl založen Pražský hrad, jako trvalé sídlo přemyslovských knížat kmene Čechů, která předtím žila a vládla na Levém Hradci. Tím vznikl základ pražské sídelní aglomerace. V souvislosti se vznikem tohoto hradiště ztratila zřejmě svůj někdejší význam starší slovanská hradiště na obvodu pražské kotliny, tedy i v Libni.

Zdeněk Karel Kovářík, Časopis Osmička 9/96