Libeňský zámek

Libeňský zámek (2002)

Libeňský zámek

Na místě dnešního zámku čp. 1 stávala kdysi gotická tvrz. Byla uprostřed osady poprvé připomínané v roce 1363 jako majetek bohaté staroměstské rodiny Rotlevů. Těm patřily i některé domy tvořící dnes jádro staroslavného Karolina. Hlavním venkovským sídlem Rotlevů byly Koloděje, dnes součást devátého pražského obvodu.

Ves Libeň i samotná tvrz ležící tehdy daleko za městskými hradbami, uprostřed zeleně a četných vinic, často střídala majitele. V roce 1595 tvrz koupila Eliška Hoffmannová, rozená purkraběnka z Donína. Byla to také ona, kdo tvrz nechal přestavět na pohodlný zámek. Do stavby provedené v renesančním slohu, jak o tom hovoří také nalezená klasická sgrafita ve formě psaníček pod dnešní omítkou, byla pojata i část zdiva původní tvrze a využity byly i rozsáhlé sklepy.

Eliška Hoffmannová z Donína v roce 1611 zemřela a Libeňský zámek se dostal do rukou jejích dědiců. Za dob třicetileté války byl zámek několikrát poničen. V roce 1662 získalo zámek Staré Město pražské. Po raně barokní opravě a částečné úpravě, sloužil zámek až do poloviny devatenáctého století jako rezidence a letní sídlo nejprve staroměstských a poté i pražských primasů a purkmistrů. Bývali zde z reprezentačních důvodů ubytováváni i význační hosté pražské obce.

Dnešní podobu získal Libeňský zámek při rozsáhlé rokokové přestavbě a dostavbě v letech 1769 – 1770. Tou byl pověřen stavitel a novoměstský měšťan Jan Josef Prachner, syn sochaře a řezbáře Richarda Jiřího Prachnera. Tehdy bylo postaveno dnešní hlavní dvoupodlažní východní křídlo, včetně honosného průčelí a věžičky, architektonicky a stavebně upravena i ostatní křídla zámku, v severním traktu bylo vybudováno nové dvouramenné schodiště.

Do tohoto traktu byla umístěna rokoková kaple, svým průčelím obrácena do dvora. Vnitřní prostor byl rozdělen na obdélníkovou loď a čtvercový, obloukovitě zakončený presbytář. Klenba i stěny kaple byly bohatě zdobeny freskami od malíře Ignáce Raaba (1715 – 1787), člena jezuitského řádu. Tyto fresky restauroval v roce 1885 pražský malíř František Ludvík Duchoslav (1834 – 1909), který také spolupracoval s malířem Josefem Navrátilem (1798 – 1865) při jeho nástěnných malbách.

Zámecká kaple Neposkvrněného početí Panny Marie byla slavně vysvěcena 2. prosince 1770. O rok později byla tato kaple, příslušná pod správu prosecké fary, zpřístupněna i občanům. V roce 1772 byl v Libeňském zámku zřízen špitál. Záměr z té doby, aby zde byla trvale zřízena vojenská nemocnice, se neuskutečnil.

V letech 1882 – 1883 byl Libeňský zámek, který již předtím přestal sloužit pražským primátorům a pustl, přestavěn na výchovný ústav pro mládež, první svého druhu v Čechách. Oficiální název ústavu zněl Pražská vychovatelna. Později se vychovatelna ze zámečku odstěhovala, byla jí vystavěna nová, větší samostatná budova.

Na počátku tohoto století se Libeňský zámek dočkal dalších stavebních úprav, které prováděl stavitel Bartoněk. Důkladného restaurování se dočkaly i nástropní malby v zámeckých interiérech. Prováděl je, včetně malby velkého sálu, tehdy mladý malíř, grafik a sochař Jakub Obrovský. Postupně se upravovala zeleň před hlavním zámeckým průčelím, která dnes odděluje zámek od rušné komunikace. Důstojné úpravy se také dočkal zámecký park. Zásluhu na tom měl renomovaný zahradní architekt František Thomayer, který byl již v roce 1884 jmenován městským zahradníkem v Praze a zřídil mimo jiné park na Karlově náměstí. K jeho poctě byl v roce 1957 rozhodnutím rady ÚNV hl. m. Prahy pojmenován tento již bývalý zámecký park Thomayerovy sady, když předtím se mu lidově říkalo Za zámečkem (pamětní desku v parku již nenajdete, patrně ji někdo odcizil).

Na rohu parkové úpravy před zámečkem v Libni byl v neděli 22. září 1935 slavnostně odhalen pomník JUDr. Jana Podlipného (1848 – 1914), českého vlastence, prvního starosty České, později Československé obce sokolské a starosty hlavního města Prahy.

Za komunistického režimu sídlil v objektu Libeňského zámečku Okresní národní výbor Prahy 8. Byla zde zřízena velice frekventovaná obřadní síň, kde se uzavíralo přes 1500 svateb ročně. V roce 1961 byly opětně restaurovány malby v interiérech zámku, v sedmdesátých letech se zde uskutečnila rozsáhlá stavební rekonstrukce a byl upraven i okolní park. Tyto práce byly provedeny i v odsvěcené kapli Neposkvrněného početí Panny Marie s tím, že bude sloužit jako hudební síň.

I po změně politických poměrů slouží zámek městu a svou obřadní síní i svatebčanům. Znovu vysvěcena byla 29. června 1993 i zámecká kaple. Libeňský zámek se tak stal místem, kde mohou svatebčané uzavřít světský i církevní sňatek doslova pod jednou střechou.

Kniha o Praze 8, VYDAVATELSTVÍ A NAKLADATELSTVÍ MILPO, PRAHA 1996

Proměny v okolí Libeňského zámku

V jedenáctém století stála na místě dnešního Libeňského zámku tvrz, obklopená ovocnými sady. Ty byly později z vůle císaře Karla IV. přeměněny na vinice. První zmínka o upravené zahradě, která tvořila součást zámku, je z roku 1648.

Válečná období let 1711, 1742, 1744 a především první dva roky sedmileté války se podepsaly na vyplenění zámku a zpustošení jeho okolí. Pozdější přestavba, uskutečněná roku 1769, dala zámku rokokové průčelí, a jeho okolí pak opět tvořily sady a vinice. Až do roku 1872 však nebylo okolí příliš upravováno, a proto se zde vyskytovalo velké množství zejména náletových porostů spolu se zbytky staré révy na rozvalených terasách. Jedinou udržovanou zelenou plochou byla menší užitná zahrada, uzavřená mezi hospodářskými budovami.

Od roku 1883 byla v prostorách zámku umístěna polepšovna a vychovatelna mládeže a vzhled jeho okolí se opět zlepšil. Roku 1889, kdy Libeň získává statut města, je park před zámkem upraven jako trávník se stromořadím. Na náhorní rovině podél západní strany zámku je založen veřejný park. Stráně jsou ale zanedbané.

V roce 1901 zpracoval František Thomayer návrh na založení nové parkové plochy s cestami a odpočívadly. Hlavní přístupová cesta byla lemována alejí kulovitých akátů s girlandami popínavých růží. Později tu byly vysazeny kulovité tisy, které se zachovaly dosud. Původní Thomayerova úprava byla roku 1911 rozšířena a upravena Karlem Skalákem. V letech 1933 až 1934 pak byly zrušeny vnitřní cesty a odpočívadla a byl vytvořen okrasný park,který byl v roce 1965 oplocen.

Růžový parter

Prostor s tímto názvem přiléhá k jižní části zámku a navazuje na celý areál parkových úprav před Libeňským zámkem. Jeho postupná rekonstrukce probíhá podle původních historicky podložených materiálů. Parter bude mít centrální trávník se čtyřmi kulovitými tisy v jeho rozích a opět se tu objeví záhony s růžemi. Okolo pravidelného trávníku bude písková cesta a v jižní části bude založen živý plot. U schodiště na vyhlídkovou terasu bude tvarovaný plůtek a opěrná konstrukce pro popínavou růži. Celá jižní fasáda se pak pokryje popínavými rostlinami. Růžový parter by měl v budoucnu opět sloužit k posezení a odpočinku jako nedílná součást celého areálu.

Rakova zahrádka

Tato vyvýšená terasa se nachází v zadní části zámku mezi ohradní opěrnou zdí a fasádami přilehlých budov. Přístupná je z hospodářského dvora nebo schodištěm od Zámeckého pivovaru. Původně sloužila jako užitná zahrada. Centrálním prvkem zde bude po dokončení trávník, lemovaný okrasnou výsadbou. Dominantu prostoru vytvoří dva asymetricky umístěné okrasné ovocné stromy. Po celém obvodu zahrádky bude vybudována písková cesta s dřevěnými lavičkami. V budoucnosti by měla Rakova zahrádka sloužit k příjemnému posezení s krásným výhledem.

Hospodářský dvůr

Prostor dvora, který se nachází také v zadní části Libeňského zámku, je z velké části vydlážděn a volně přechází do Rakovy zahrádky. Stávající zeleň dvora se z velké části odstraní a nově osadí. Například podél severní a východní fasády bude vysazeno devět nových stromů, v jeho jižní části bude nově vysazena lípa a hrušeň. Většina stromů bude umístěna přímo do dlažby s kořeny chráněnými litinovými mřížemi.

Osmička, prosinec  2001

N O V I N Y   M Ě S T S K É   Č Á S T I   P R A H A  8