Libeňský přístav

Zřízení libeňského obchodního přístavu inicioval Adalbert rytíř Lanna, který v Libni vlastnil parní pilu a parketárnu v dnešní Voctářově ulici. První návrhy (ing. Jan Kaftan 1890 a 1891) překonal velkorysejší návrh ing. Antonína Smrčka z roku 1893, který počítal se zvětšením plochy přístavu zvednutím jeho hladiny (dvě ramena o rozměrech 157 × 22 – 40 m a 197 × 27 – 40 m) a odváděl tok Rokytky mimo přístav, aby se nezanášel. Kapacita přístavu, postaveného Antonínem Smrčkem v letech 1894 – 1896, umožňovala vykládat najednou až patnáct lodí. Trať, vedená po ochranné hrázi postavené zároveň s přístavem, přístav spojila s nádražím na Rohanském ostrově.

Libeňský přístav vytvořil konkurenci přístavu karlínskému, který fungoval už od roku 1822, ale nakonec oba sdílely podobné osudy: Paralelně s libeňským se v letech 1892 – 1894 stavěl ochranný a zimní přístav v Holešovicích, dlouhý 750 a široký 100 metrů, později přeměněný na přístav obchodní s překladištěm a nádražím s vlečkou zaústěnou do nádraží v Bubnech. Oba tím utrpěly, karlínský zanikl, libeňský měl život delší díky proměně funkce.

Razantní změny přinesla 20. léta minulého století, kdy se budovala přeložka holešovického meandru podle projektu ing. Eduarda Schwarzera a stavěl Libeňský most (1924 – 1928). Libeňská obec prodala v roce 1924 přístav Leopoldu Platovskému a ten zde zřídil opravny člunů společnosti Vltavsko-labská doprava. Opravárenská dílna začala v roce 1929 stavět nové lodě a o dva roky později se loděnice oddělila od opraven a jako Loděnice Praga se začlenila do koncernu ČKD. S ním byla v roce 1945 znárodněna a v roce 1950 se osamostatnila jako České loděnice.

Zdroj: Czumalova nástěnka 7. 4. 2013