Heraldika

Minimum heraldických pravidel

Při popisování znaků vycházíme z postavení za znakem, takže při pohledu na znak zepředu je strana po naší levé ruce pravá, po pravé ruce levá. Mnohé znaky se skládají z několika částí; uvádím nejdůležitější slovní výrazy:

• polcený štít je svisle rozdělený na dvě části; dvojnásobné či vícenásobné polcení nazýváme štípením;

• dělený štít je uprostřed vodorovně rozdělen, pošikem či šikmo je štít dělen úhlopříčkou od levého horního rohu k pravému dolnímu okraji, pokosem či kosmo opačným směrem, tj. od pravého horního rohu k levému dolnímu okraji štítu;

• barvy a kovy (odborně tinktury), původně byly čtyři hlavní barvy, červená, modrá, černá, zelená a dva kovy: zlato a stříbro (vyjadřují se též žlutou a bílou barvou). Při tvorbě znaků bylo a je vždy dbáno, aby se kov kladl na barvu, či barva na kov.

• nauka o pečetích se nazývá sfragistikou. Při popisování pečetí se užívá starého vžitého názvu „opis“ pro texty umístěné na obvodu pečeti kolem pečetního znamení.

Historie znaku Libně

Dne 27. února 1894 za předsednictví starosty obce Libně Josefa Voctáře (1823-1908), byl na řádném sezení obecního výboru (zastupitelstva) schválen jednohlasně návrh, aby obec Libeňská »vřaděna byla mezi města«. Současně bylo uloženo obecní radě, »by pro Obec znak opatřila a všecky ve věci té potřebné kroky provedla«. Provedením návrhu znaku byl pověřen spisovatel a heraldik ze staré vladycké rodiny Vojtěch Král z Dobré Vody (* 1844). V srpnu téhož roku předložil tři skici návrhu znaku.

První návrh byl štít nakoso dělený, kde v horní levé části byl na červeném poli stříbrný lev ve skoku jako symbol české státnosti a v dolním pravém zlatém poli modré ozubené kolo – symbol průmyslu. Později byl vybrán znak číslo 2, jenž představuje v levé polovině štítu znak města Prahy. Pravá krajní svislá čtvrtina byla červená, druhá svislá čtvrtina byla ještě dělena vodorovně na čtyři části, z nichž první shora byla modrá, druhá bílá, třetí červená a poslední opět modrá, takže skládaly podobu českého praporu na modré půdě.

Starobylá ves byla dne 19. října 1898 povýšena na město. A než libeňští požádali o schválení vítězného znaku, byla Libeň dne 12. září 1901 připojena k Praze, takže znak nebyl nikdy uzákoněn, ani na něj nebylo uděleno žádné privilegium. Byl však vyryt do městského pečetidla, které bylo ihned po povýšení na město užíváno.

Městské pěčetidlo

Zajímavý je i třetí návrh zobrazující kněžnu Libuši, ideově založený na tvrzení kronikáře Václava Hájka z Libočan († 1553), jehož Kronika česká se stala až do konce 18. století nejdůležitějším pramenem vědomostí o národní minulosti a historika, exjezuity Františka Pubička (1722-1807), kteří připisují založení Libně kněžně Libuši. Podle této pověsti byl nazván v Libni dnes již odkopaný vrch »Libušák« (v oblasti U kříže), kde byly nalezeny četné pozůstatky starých kultur. Zde je v pravé přední modré polovici znaku Libuše oděna v bílou řízu a drží v pravé ruce desky »právodatné« a v levici staroslovanské žezlo. Druhá polovice znaku je opět vzata ze znaku města Prahy, jako posledního feudálního majitele Libně (od roku 1662 Libeň v majetku Starého Města pražského a po sloučení pražských měst v roce 1784 Prahy).

Tři návrhy znaku Libně od V. Krále z Dobré Vody. Archiv hl. města Prahy

Čerpáno z článku »100 let povýšení Libně na město«, autor Zdeněk K. Kovářík, plné znění v časopisu »OSMIČKA« 10/98

 Znaky a pečetidla vyfocené na výstavě Libeň - zmizelý svět

Pečeť libeňského kancléře

Znak vyjadřuje symboly někdejších držitelů obce: prvního majitele, pražského měšťana Rotleva ve 14. století, rodu Nosticů v 16. století a posléze Starého Města pražského, jemuž obec náležela od r. 1662. Tuto dobu připomíná i malá oválná pečeť z 18. století, nesoucí v pečetním poli staroměstský znak a opis PECZET. KANCELLARZE. LYBENSKYHO.

PECZET. KANCELLARZE. LYBENSKYHO

Do našich časů  došla neporušená kazeta vystlaná červeným sametem a bílým atlasem, v níž spočívají dva symbolické klíče a mezi nimi uprostřed stříbrné pečetidlo města Libně s obrazem tohoto znaku. Držadlo pečetidla je pozoruhodnou prací z ebenu a slonoviny.

Kazeta se symbolickými klíči a pečetidlem 

Vlajka libeňská

Z barev libeňského znaku byla pro klenot dnešního znaku Prahy vytvořena vlajka se třemi vodorovnými pruhy, červeným, modrým a bílým.

Vlajka se třemi pruhy

Klíč k našim městům, Karel Liška a Ludvík Mucha, PRÁCE 1979

Znak hlavního města Prahy

Boční helmy nesou žerdi s prapory, které vyznačují počet obcí spojených v hlavním městě:

1. Nové Město, shora počínajíc zlatá, červená, stříbrná

2. Hradčany, stříbrná, modrá

3. Vyšehrad, zlatá, modrá

4. Libeň, červená, modrá, stříbrná

     . . .

. . . a červená, zespodu zlatá stuha se zlatým nápisem PRAHA MATKA MĚST. . .

Znak hlavního města Prahy

Městské znaky v českých zemích, Jiří Čarek, ACADEMIA PRAHA 1985

Podoba libeňského znaku

Znak vychází z původního znaku města Libně, který byl používán v období od povýšení Libně na město do jejího připojení k hlavnímu městu Praze.

Původní znak města Libeň

Znakem městské části je polcený štít. V pravém (heraldicky levém) červeném poli je hradební zeď s otevřenou bránou, z níž vyniká obrněná paže držící meč. Levé (heraldicky pravé) pole je svisle rozděleno. V levé červené a zlatě orámované části je uvnitř korunovaná iniciála „K“, která odkazuje na císařovnu Karolinu Augustu, manželku rakouského císaře Františka I, za jehož panování Karlín jako první pražské předměstí v roce 1817 vznikl. Zbývající část je horizontálně rozdělena do čtyř pruhů modré, stříbrné, červené a opět modré barvy. Červená a bílá představují barvy českého znaku, dva modré pruhy by měly znamenat Vltavu a Rokytku, které městskou částí protékají. Na štít je postavena hradební koruna, která odlišuje znaky měst od znaků šlechtických rodů.

Současný znak města Libeň

Zdroj: www.praha8.cz