W Czechach ballady pisali między innymi Jaroslav Vrchlicky, Vitezslav Nezval i Oldrich Vyhlidal. Oto
Balada o vlasech mojí paní Vrchlickiego.
Buď veleben tvůj hustý, dlouhý vlas,
jenž zlata lavinou se k skráním řítí,
ve slunce záři plane nad topas,
a v stínu když tvé ouško musí krýti,
jak lísky kůra leskne se a svítí!
Víc vůní v něm než v jižní noci jest,
víc jisker v něm než na obloze hvězd,
jak lilje kmitá jím tvůj bílý vaz.
Ó, nech mne u tvých nohou věčně sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!
Pod tíží svou on jak Demetry klas
se kloní, jak proutí vrby v sítí,
a každou chvíli tryskne z něho jas,
jak z větví myrty, které fénix vznítí,
když v sobě tuchu nesmrtnosti cítí.
Ten fénix, láska tvá, ta hoří v něm,
nad čelem krásy tká ti diadém,
a kmitá hvězdou v stínu dlouhých řas.
Ó, nech mne u tvých nohou věčně sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!
Ó, spusť jej dolů! Přes zbořenou hráz
jak vodopádu letí vlnobití,
ať touhy moje spějí za ním v ráz
a jeho bleskných paprsků se chytí,
se houpajíce na nich! Nechám hřmíti
v ně motýlů roj, svojich polibků,
ať spletou z nich si vonnou kolíbku,
kam Kupido se skryje v lásky čas,
až budu šťasten u tvých nohou sníti -
tvůj hladit vlas jest líp než víno píti!
Poslání.
Jak rozříznutý zlatý ananas,
v němž šťavnatých zrn démanty se třpytí,
své srdce, plné písní na tvůj vlas,
ti podávám. Chtěj milostivá býti! -
Tvůj hladit vlas jest líp, než víno píti!
A oto inny utwór Vrchlickiego, zatytułowany Balada, již jsem zpíval po krásném snu.
Mně na podušce trochu vůně zbylo,
tam kde tvá hlava ležela,
v tvých vlasů stínu moje srdce snilo
jak v hnízdě, nad nímž setmělá
se klenba stromů zachvěla;
i spadl jeden lístek malý,
a to mé srdce vyplašilo,
jak flétna echo z nitra skály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Ach, co tu písní, vzdechů, touhy bylo!
Když poprv nachem zarděla
se tvoje tvář, mne všecko okouzlilo,
ta první touha nesmělá,
když zlatý vrkoč u čela
chtěl zakrýt rdění, přes opály
tvých lící jež se rozvlnilo,
kdy perly v tvojich očích stály -
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Mně všecko na věčné se jaro slilo,
v lesk jeho vždy se ztápěla
má duše, v záři mně se všecko skrylo,
má píseň slzou zaskvěla
se na tvém křídle anděla!
Mé na tvém srdci vášně spaly,
v nich teď se nebe zrcadlilo,
jak v stráž nad námi hvězdy plály;
prch' sen - kam ty jsi zmizela?
Poslání.
Ó Madonno, ó růže, vílo!
Z mé duše chrám jsi stavěla;
teď na podušce trochu vůně zbylo,
tam, kde tvá hlava ležela.
Prch' sen - kam ty jsi zmizela?