Slovosled

oznamovací věta, zápor, otázka, pořadí přídavných jmen

Slovosled je pořadí, v jakém za sebou jdou jednotlivá slova (ve větě).

V češtině skloňujeme a časujeme slova - to znamená, že měníme jejich tvary podle pádů a osob (Honza, Honzovi, Honzou... jdu, jdeme, jdou...). Proto vždy jednoduše poznáme, kdo nějakou činnost vykonává (podmět) a koho nebo čeho se ta činnost týká (předmět).

Ukážeme si to na příkladu:

Myslivec zastřelil jelena. Kdo střílel? Je nám jasné, že myslivec.

Teď změníme slovosled.

Jelena zastřelil myslivec. Kdo střílel? No, zase myslivec!

A jak jsme to poznali, když byla ta slova v jiném pořadí? Podle toho, že slovo myslivec zůstalo v základním tvaru - v 1. pádě.

V angličtině ale slova neskloňují. Tu naši větu by u nich řekli takto: Myslivec zastřelil jelen.

A jak tedy poznají, kdo střílel? Je to vždy ta osoba (zvíře, věc), co stojí před slovesem. V našem případě myslivec.

Kdyby se slova prohodila, jako jsme to udělali my nahoře v té druhé větě, vzniklo by: Jelen zastřelil myslivec.

Kdo střílel v této větě? Podle anglických pravidel ten, kdo stojí před slovesem - čili jelen.

Z tohoto důvodu je v angličtině PEVNÝ SLOVOSLED.

slovosled oznamovací věty

Oznamovací věta vypadá takto:

Nejprve je podmět (ten, kdo činnost dělá).

Pak je přísudek (sloveso = činnost, kterou podmět dělá).

Pak je předmět (kterého se ta činnost týká)

Pak až následuje způsob, místo a čas.

Do slovosledu zasahují i další slova, pro naše potřeby nám však zatím bohatě stačí znát toto.

VYJÁDŘENÝ PODMĚT:

Jelikož v češtině časujeme slovesa (měníme jejich tvary), často už jen z jejich tvaru poznáme, kdo tu činnost dělá.

Čtu. (já) Sedíme. (my) Vidíš. (ty)

V angličtině však mají jen jeden tvar slovesa a mění se jen 3. osoba (a občas ani ta ne). Proto musí být v každé větě řečeno, KDO tu činnost dělá, a to i tehdy, když to v češtině neřekneme.