VOZIDLA

obecná doporučení

• Dvojkolí s okolkem RP25
• Spřáhlo OBK a podobné (Berka) + odpružené nárazníky
• Na čelech lokomotivy hák (Weinert, OBK)
• Variantně třmenové spřáhlo Fleischmann, zkrácené, zalepené v šachtě (ne kinematika).
• Správná výška a pozice spřáhla podle měrky!
• Správně dovážené vagóny dle normy - minimálně 4g (ideálně 5g) na 10mm délky vozu.
• Vozy jsou podvalníkovatelné, pokud projedou kolej o poloměru 69 cm a spojovací tyče brzdových zdrží nejsou pod osou dvojkolí

lokomotivy

• Barva - černá s černými koly. Bez ozdobného linkování. Některé nové lokomotivy mají z výroby barevný nátěr (např. 387.0, 486.0 - zelené s červenými koly)
• Lokomotivy jen se sací brzdou nemají kompresor, vzduchovou jímku ani brzdové hadice na čelech. Mají po jedné větší hadici sací brzdy na každém čele (většinou v jiné poloze než jsou klasické brzdové hadice tlakové brzdy) a viditelný tlumič vysavače sací brzdy, nejčastěji na kotli před budkou, nebo přímo na střeše budky (válec s děrováním na vrchu).
• Lokomotivy s tlakovou brzdou mají kompresor (u lokálkových tendrovek často na úkor zkrácení jedné vodní vany) a vzduchovou jímku (některé starší stroje nevzhledně nahoře na kotli, někdy i na budce). Na čelech jsou klasické brzdové hadice, kohouty nejsou natřeny červeně.
• Existují lokomotivy s oběma typy brzd. Ať už sací i tlakovou pro vlak (méně časté, například některé 354.0), nebo sací brzda zůstala jen pro brždění lokomotivy a tlaková se používá jen pro brždění vlaku (pak chybí na čelech hadice sací brzdy).
• Starší rakouské stroje mohou stále vozit na zadní stěně uhláku (tendru) zavěšené dva kruhové plechové terče s madly (skutečný průměr 575mm) - stranou k uhláku jsou červené s bílým orámováním, Na vnější jsou černé s bílým textem s názvem výtopny a číslem lokomotivy. (příklad: Výtopna Rakovník Lok. č. 354.066) Jedná se o terče které se používaly k označení konce vlaku. Novější koncové terče ČSD byly o velikosti návěstních svítilen a za dne byly zasunuty před sklem svítilny černou stranou s číslem lokomotivy a výtopnou ven.

motorové vozy

• cca od roku 1928 postupný nástup motorových vozů na lokálkách (již dříve některé kolejové autobusy Praga a Škoda)
• první motorové vozy bez nárazníků s centrálním spřáhlem tramvajového typu, to samé přípojné vozy.
• Přibližně od roku 1931 už jsou z výroby osazovány klasickými nárazníky a šroubovkami.
• Nátěr z výroby do roku 1934 tmavě zelená skříň s černými lištami.
• V roce 1934 výrobní nátěr hrášková zeleň ve spodní části, oranžová poprsnice a světle zelená meziokenní část (vzhled dnešní muzejní M120.417).
• Od roku 1935 hrášková zeleň na celé skříni vozu, oranžová poprsnice. Střechy jsou šedé. Pojezd černý. U věžáků barva budky nad střechou stejná jako barva spodní části skříně.
• Lehké staré lokálkové vozy (například pětiokna Ci) byly rekonstruovány jako přípojné pro motorové vozy. Bylo odstraněno parní topení a dosazena kamna pro vytápění oddílu pro cestující (komín na střeše).

parní vozy

• Až do II. sv. války byly stále v provozu i některé parní vozy například oba Komarkové M124.0 v Dobrušce, nebo M223.0 v Kutné Hoře.
• Barva skříně vozů je zelená vagónová, pojezd černý, střecha šedá.

osobní, služební, poštovní, přípojné vozy

• skříň vozů zelená vagonová, pojezd černý
• střechy jsou bílé, asi od roku 1936 šedé
• nápisy na vozech bílé. Označení ČSD a vozová třída mají červené stínování
• starší vozy (hlavně na lokálkách) mají často ještě jen sací brzdu. Většina vozů na hlavních tratích má oba typy brzd (sací i tlaková). Některé vozy mohou mít jen brzdu sací a potrubí tlakové brzdy je jen průběžné (nasazují se na lokálkách i jako posilové na hlavní trati). Po roce 1930 se sací už nevyrábí a z vozů se postupně demontuje.
• na vozech držáky na zavěšení návěstních luceren
• osvětlení plynové - nádrž na plyn pod vozem, lampy na střeše. K lampám vedou po střeše lávky. Některé starší vozy hlavně na vedlejších tratích mohou mít ještě osvětlení olejové (nemají plynojem, jiné typy lamp).
• přípojné vozy k mot. vozům mají osvětlení elektrické. Napájené buď kabelem z motorového vozu, nebo vlastním dynamem pod vozem (řemen od nápravy).
• přípojné vozy jsou vytápěné kamny
• Osobní, poštovní a služební vozy pro osobní vlaky mají parní vytápění a topné spojky na čelech vozu.

Nákladní vozy

• skříň vozů hnědá, pojezd černý
• cca do roku 1930 se mohou vyskytovat vozy s původní šedou barvou skříně a rakouskými popisy v němčině, pouze vlastnická značka kkstb je nahrazena nápisem ČSD doplněným znakem pravoúhlého trojúhelníku.
• staré rakouské vozy mohou mít stále paprsková kola, nové vozy ČSD už jen kola plná.
• vozy mohou být bez brzdy, nebo s brzdou ovládanou z brzdařské budky. Mohou se vyskytovat i vozy bez budky jen se sedátkem či plošinou, tyto se ale podle předpisů již nemohou započítávat jako upotřebitelná brzda.
• asi od roku 1930 postupné dosazování tlakové brzdy i na nákladní vozy, nové měly již z výroby.
• vozy s brzdou mají držáky pro zavěšení návěstních luceren pro označení konce vlaku. Vozy bez brzdy držáky nemají.

Návěsti na vozidlech

Označení začátku vlaku

• Za dne - žádná návěst (nesvítilo se)
• Za tmy - od roku 1927 dvě svítilny s bílým světlem, vpředu na stroji. Do roku 1927 jen jedno bílé světlo

Označení konce vlaku

• Za dne - uprostřed zadní stěny posledního vozu a na obou podélných stranách po jedné svítilně. Postranní svítilny visí výše, nebo níže než svítilna prostřední.
• Za tmy - uprostřed zadní stěny posledního vozu svítilna se světlem červeným a na obou podélných stranách po jedné svítilně se světlem červeným vzad a bílým vpřed. Postranní svítilny visí výše, nebo níže než svítilna prostřední.
• U vlaků, které jezdí jen za dne, možno použít místo koncových svítilen koncovky (čtverhranné červenobílé desky o velikosti svítilen).

Označení seřaďovacího stroje (staniční záloha apod…)

• Za dne - žádné označení
• Za tmy - vpředu i vzadu po jedné svítilně s modrým světlem
• Vlakový stroj při posunování ve stanici (odstavování vozů k rampě apod.) podrží v čele tytéž návěsti, které měl za jízdy na vlaku.

Označení stroje jedoucího z výtopny k vlaku, nebo od vlaku do výtopny

• Za dne - žádné označení
• Za tmy - vpředu i vzadu po jedné svítilně s bílým světlem

Označování vozidel

1 Čís. 1 NORM. - Úprava nápisů lokomotiv a tendrů

2 Vlastnická značka lokomotivy.

• V prvních letech mosazná tabulka s mosaznými písmeny ČSD a orámováním na černém podkladu.
• 1923 zaveden orámovaný znak dvouocasého lva se slovenským erbem na hrudi.
• Znak umístěn nad tabulkou s řadovým číslem, rozteč mezi hranami tabulek 60mm. [1] Čís. 2 NORM Vlastnická značka (Státní znak). Mosazná tabulka s černým podkladem.
• 1939 SŽ nahradily československý státní znak, znakem Slovenského štátu. [1]

3 Řadová čísla lokomotiv a tendrů

• 1920 (lokomotivy z výroby) - označení složené z písmen (normálie ČSD odvozená z normálií KkStB). [1] První tři velká označující řadu, čtvrté středně velké označující konstrukční skupinu, páté a šesté malé označující inventární číslo.
• 1921 (lokomotivy z výroby) - označení složené z číslic (Kryšpín ČKD). [1] Na čelech lokomotivy mosazná tabulka s černým podkladem bez orámování.
• 1923 Čís. 3 NORM - sjednocen typ tabulek na budce i na čelech stroje. Mosazná tabulka s orámováním, 3 velká číslice s řadou stroje, 3-4 menší číslice s konstrukční skupinou a inventárním číslem. Vše na černém podkladu.
  • číslice 9 na pozici konstrukční skupiny označovala lokomotivy soukromých drah
  • dvoumístné pořadové číslo stroje

4 Tabulka tovární

• 1923 Čís. 4 NORM - Tovární tabulka (výrobce stroje)[1]
• Mosazné s černým podkladem a názvem továrny, rokem výroby, aj.)
• Umístění na parojemu, písečníku, vodojemech nebo strojvůdcovské budce. [1]

5 Revisní záznam na lokomotivě

• 1923 Čís. 5 NORM - Revisní záznam na lokomotivě (prohlídky)[1]
• Černá tabulka s bílými nápisy (prohlídky kotle, roční, měsíční apod.).

6 Revisní záznam na tendru

• 1923 Čís. 6 NORM - Revisní záznam na tendru (prohlídky)[1]

7 Obsah vodojemu - u tendrových lokomotiv

• 1923 Čís. 7 NORM - Obsah vodojemu (m3) [1]
• Mosazná tabulka s černým podkladem.

8 Označení příslušné výtopny

• terč průměru cca 35cm (uvedeno ve vztahu s úzkorozchodnými lokomotivami ČSD) [1]

Normalizovaný systém vytvořený v roce 1923 začal platit od 1.1.1925 a zaváděn byl v letech 1925-1927. [1]

V praxi nebylo umístění důsledně dodržováno