EPOCHA II
Ve Spolku Zababov H0
se v rámci II. Epochy zaměřujeme na provoz československých železnic ve 30. letech 20. století, kdy vedle parních vlaků už byly v provozu i první motorové vozy. Při setkáních s kolegy z FREMA se pak většinou jedná o období 1926-1928. Dle NEM 805 se tedy jedná o konec epochy IIa a epochu IIb.
Co vše je také II. Epocha:
Z hlediska MOROP a SMČR a tedy z podhledu výrobců modelů období definuje norma NEM 805 CZ jako roky 1921-1945
FREMO a uživatelé jejich norem si omezili zobrazované období jen na roky, kdy se na modelech neobjevují nacistické symboly: 1926-1928
Modeláři, zejména plastikoví, nebo američtí období pojmenovávají v dekádách, jako 20. 30. a 40. léta 20. století
Veřejnost nemodelářská období vnímá jako republiku Československou (první i druhou), protektorát Čechy a Morava a Slovenský Štát
I. Epocha
Protože objekty postavené v předešlém období stále zůstávají na svém místě, je užitečné vědět, co v II. epoše bylo nové a co již trvá z I. epochy a tudíž má být znázorněno notně opotřebované, opravované, přebarvované apod. Proto jsou v odkazech i scény starší, než z 20-40. let
Výtažek z normy NEM 805 CZ:
II.epocha – 1921–1945. V této epoše došlo k převzetí Košicko-Bohumínské dráhy do státního provozu. Dále byly zestátněny Buštěhradská a Ústecko-Teplická dráha. Pražský uzel byl elektrifikován. Začalo se s vývojem stavby motorových vozů.
perioda a – 1921–1928 – Přechod od kkStB na ČSD a dokončení přeznačování vozidel dle regulí ČSD. Pokračování výroby vozidel se zesíleným tažným a narážecím ústrojím. Počátek československé konstrukce lokomotiv (365.0). Byl také zaveden červeno-hnědý nátěr nákladních vozů. Od r.1925 zaváděna tlaková brzda u osobních vozů (souběžné používání obou systémů). Všechny nově stavěné vozy mají už z výroby tlakovou brzdu.
perioda b – 1928–1939 – Elektrifikace pražského uzlu. Nástup motorizace osobní dopravy. Pokusně byla zaváděna elektrická návěstidla. Po r.1930 se začalo se zaváděním tlakové brzdy soustavy „Božič“ u nákladních vozů (nové ji měly už z výroby). Od r.1930 se začalo i s používáním nové, celoocelové, konstrukce vozů. Rok 1935 znamenal počátek výroby celo svařovaných vozů, a začalo se s vytvářením typizovaného parku dvounápravových nákladních vozů. V roce 1936 byl zaveden šedý nátěr střech vozů.
perioda c – 1939–1945 – V roce 1939 bylo rozbito ČSD. Na silnici byl zaveden pravostranný provoz. Začala II.sv.válka. Vozidla byla přeznačena. V provozu motorových vozů došlo k útlumu (kvůli nedostatku pohonných hmot). Na návěstní soustavě byla zavedena žlutá barva. Vyráběly se válečné lokomotivy německé konstrukce.
Význačné znaky II. epochy:
Kryšpínovo značení hnacích vozidel - mosazné tabulky s černým podkladem, na budkách lokomotiv a bocích mot. vozů a mosazný znak lva s černým podkladem.
Levostranný provoz na silnicích, z toho plyne že výstražné tabulky, popř. kříže u přejezdu se nacházejí na levé straně.
Na hlavních tratích v osobní dopravě většinou tlaková brzda, na lokálkách často stále brzda sací. Postupné zavádění tlakové brzdy u nákladních vlaků, ale stále v provozu vlaky brzděné jen brzdaři.
Nižší rychlosti vlaků, především nákladních bez tlakové brzdy. Na lokálkách většinou rychlost max 30km/h pro všechny vlaky, po nasazení motorových vozů a osazení přejezdů kříži místo výstražných tabulek (od r. 1931) zvyšování rychlosti na 40+ km/h.
Odlišné barvy návěstní soustavy než dnes (zelená = výstraha, bílá = volno atd.) viz dále. Menší počet návěstidel, na lokálkách často vůbec žádná (s výjimkou odboček)
Bílá barva námezníků a výkolejek, námezníky delší, často od pražce k pražci.
Rozmanitý nákladní provoz, vozilo se snad úplně všechno. Dobytek, uhlí, dřevo, mléko, pivo, pošta, písek, kámen, štěrk, nábytek, stroje, a mnoho dalšího. Také svoz mléka do velkých měst.
Osvětlení stanic plynovými lucernami na dřevěných sloupech, zaváděny první elektrické lampy na dřevěných sloupech. Sloupy nemají žluté výstražné pruhování. Celkově menší počet lamp ve stanicích. Na lokálkách často jen 1-2 lampy na celou stanici.
Vzdušné vedení podél všech tratí. Na hlavních tratích telegraf, zvonkové návěsti. Na lokálkách z důvodu úspor často jen telefonní linka.
Názvy stanic především v pohraničí dvojjazyčné (nejčastěji němčina a čeština), mimo pohraničí většinou německé názvy zrušeny a zůstávají jen české. Velký výskyt tabulek - VÝCHOD, VCHOD, POZOR NA VLAK apod.
Všechny přejezdy na hlavních tratích vybaveny závorami, přejezdy bez závor jen na
lokálkách.
Stanice - sypaná nástupiště, upravené, mladé stromky jsou často i před staniční budovou směrem ke kolejím, skladiště využívaná, ruční vozíky a dvoukoláky na zboží i v malých stanicích, ovocné sady a chlívky na domácí zvířata pro přednosty stanice, dřevěné ploty.
Zauhlování lokomotiv pomocí proutěných košů z ramp buď přímo u koleje, nebo v depu u skladiště uhlí. Volné skládky uhlí se vyskytují málo, většinou je pro uskladnění uhlí dřevěné skladiště.
Nepoužívaly se rychlostníky. Omezení rychlostí bylo dáno předpisem, případně existovala návěst POMALU.
Topí se většinou uhlím v kamnech - staniční i další budovy mají komíny - většinou původní osmiboké. Komínové lávky na střechách budov.
Způsob řazení odkazů:
Pokud je známo místo a letopočet, je uplatněno řazení podle časové osy.
U odkazů se známým místem, ale bez známého letopočtu je řazeno podle abecedy
Nakonec jsou zařazeny výkresy