EPOCHA II

Ve Spolku Zababov

se v rámci II.epochy zaměřujeme na provoz československých železnic ve 30. letech 20. století, kdy vedle parních vlaků už byly v provozu i první motorové vozy. Při setkáních s kolegy z FREMA se pak většinou jedná o období 1926-1928. Dle NEM 805 se tedy jedná o konec epochy IIa a epochu IIb.

Výtažek z normy NEM 805 CZ:

II.epocha – 1921–1945. V této epoše došlo k převzetí Košicko-Bohumínské dráhy do státního provozu. Dále byly zestátněny Buštěhradská a Ústecko-Teplická dráha. Pražský uzel byl elektrifikován. Začalo se s vývojem stavby motorových vozů.

    • perioda a – 1921–1928 – Přechod od kkStB na ČSD a dokončení přeznačování vozidel dle regulí ČSD. Pokračování výroby vozidel se zesíleným tažným a narážecím ústrojím. Počátek československé konstrukce lokomotiv (365.0). Byl také zaveden červeno-hnědý nátěr nákladních vozů. Od r.1925 zaváděna tlaková brzda u osobních vozů (souběžné používání obou systémů). Všechny nově stavěné vozy mají už z výroby tlakovou brzdu.
    • perioda b – 1928–1939 – Elektrifikace pražského uzlu. Nástup motorizace osobní dopravy. Pokusně byla zaváděna elektrická návěstidla. Po r.1930 se začalo se zaváděním tlakové brzdy soustavy „Božič“ u nákladních vozů (nové ji měly už z výroby). Od r.1930 se začalo i s používáním nové, celoocelové, konstrukce vozů. Rok 1935 znamenal počátek výroby celo svařovaných vozů, a začalo se s vytvářením typizovaného parku dvounápravových nákladních vozů. V roce 1936 byl zaveden šedý nátěr střech vozů.
    • perioda c – 1939–1945 – V roce 1939 bylo rozbito ČSD. Na silnici byl zaveden pravostranný provoz. Začala II.sv.válka. Vozidla byla přeznačena. V provozu motorových vozů došlo k útlumu (kvůli nedostatku pohonných hmot). Na návěstní soustavě byla zavedena žlutá barva. Vyráběly se válečné lokomotivy německé konstrukce.

Význačné znaky II. epochy:

    • Kryšpínovo značení hnacích vozidel - mosazné tabulky s černým podkladem, na budkách lokomotiv a bocích mot. vozů a mosazný znak lva s černým podkladem.
    • Levostranný provoz na silnicích, z toho plyne že výstražné tabulky, popř. kříže u přejezdu se nacházejí na levé straně.
    • Na hlavních tratích v osobní dopravě většinou tlaková brzda, na lokálkách často stále brzda sací. Postupné zavádění tlakové brzdy u nákladních vlaků, ale stále v provozu vlaky brzděné jen brzdaři.
    • Nižší rychlosti vlaků, především nákladních bez tlakové brzdy. Na lokálkách většinou rychlost max 30km/h pro všechny vlaky, po nasazení motorových vozů a osazení přejezdů kříži místo výstražných tabulek (od r. 1931) zvyšování rychlosti na 40+ km/h.
    • Odlišné barvy návěstní soustavy než dnes (zelená = výstraha, bílá = volno atd.) viz dále. Menší počet návěstidel, na lokálkách často vůbec žádná (s výjimkou odboček)
    • Bílá barva námezníků a výkolejek, námezníky delší, často od pražce k pražci.
    • Rozmanitý nákladní provoz, vozilo se snad úplně všechno. Dobytek, uhlí, dřevo, mléko, pivo, pošta, písek, kámen, štěrk, nábytek, stroje, a mnoho dalšího. Také svoz mléka do velkých měst.
    • Osvětlení stanic plynovými lucernami na dřevěných sloupech, zaváděny první elektrické lampy na dřevěných sloupech. Sloupy nemají žluté výstražné pruhování. Celkově menší počet lamp ve stanicích. Na lokálkách často jen 1-2 lampy na celou stanici.
    • Vzdušné vedení podél všech tratí. Na hlavních tratích telegraf, zvonkové návěsti. Na lokálkách z důvodu úspor často jen telefonní linka.
    • Názvy stanic především v pohraničí dvojjazyčné (nejčastěji němčina a čeština), mimo pohraničí většinou německé názvy zrušeny a zůstávají jen české. Velký výskyt tabulek - VÝCHOD, VCHOD, POZOR NA VLAK apod.
    • Všechny přejezdy na hlavních tratích vybaveny závorami, přejezdy bez závor jen na
    • lokálkách.
    • Stanice - sypaná nástupiště, upravené, mladé stromky jsou často i před staniční budovou směrem ke kolejím, skladiště využívaná, ruční vozíky a dvoukoláky na zboží i v malých stanicích, ovocné sady a chlívky na domácí zvířata pro přednosty stanice, dřevěné ploty.
    • Zauhlování lokomotiv pomocí proutěných košů z ramp buď přímo u koleje, nebo v depu u skladiště uhlí. Volné skládky uhlí se vyskytují málo, většinou je pro uskladnění uhlí dřevěné skladiště.
    • Nepoužívaly se rychlostníky. Omezení rychlostí bylo dáno předpisem, případně existovala návěst POMALU.
    • Topí se většinou uhlím v kamnech - staniční i další budovy mají komíny - většinou původní osmiboké. Komínové lávky na střechách budov.