První praktická zkušenost s agility byla v červenci 2010 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Fiat Punto vyjel v pátek ráno z Brna na Žďárské vrchy, kde vyzvedl Brixu, stan a další drobnosti, jako třeba teplé deky, a pokračoval přes Bystřici nad Pernštějnem, Prostějov, Přerov, Bystřici pod Hostýnem, Rožnov pod Radhoštěm, Dolní, Prostřední a Horní Bečvu až na území Slovenské Republiky. Zde naznal, že tudy cesta na agility nevede a vrátil se zpět do České republiky a za pomoci GPS navigace dorazil do Frenštátu pod Radhoštěm, na místo výcviku, v přiměřeně slušném čase, s 15minutovým zpožděním, což s ohledem na ujetou vzdálenost 300 km a na skluz přípravného týmu, nemělo žádný negativní dopad.
Patřili jsme do skupiny začátečníků, čemuž byla uzpůsobena náplň našeho cvičení. Začali jsme nácvikem proběhnutí tunelu, což na pátý pokus a při použití mírného násilí, Brixolína zvládla. Pokračovali jsme nácvikem slalomu, což Brixe nečinilo zvláštní problémy, problém jsem byl já, neboť jsem byl pomalý a nedokázal jsem Brixu dostatečně rychle navádět mezi tyčky slalomu.
Další překážka byla kladina, kterou Brixa zná a po které se pohybovala zcela jistě.
Závěrečný nácvik se zabýval skočkama. Přeskok přímý, přeskok z jiného úhlu než je přeskok přímý, přeskok a hned návrat atd. Při této činnosti je již někdy vyžadován skoro tanec od psovoda, kdy je třeba se různě natáčet a rukou i hlasem usměrňovat psisko.
Celkově byl výcvik zajímavý, byla to příjemná zkušenost a poznání dosud nepoznaného. Brixa byla též spokojená z aktivity i z dostatku odpočinku mezi jednotlivými etapami výcviku.
Ubytování stálo také zato, ve stanu bylo teplo, při bourče sucho a nebýt drobnosti, že jsme zapomněli připevnit upevnění proti větru a kvůli tomu se nám stan rozbil při silném větru při bouřce, kdy větru neodolaly ani některé vzrostlé stromy poblíž, bylo vše ostatní dobré. K dispozici byla dobře vybavená kuchyňka, stále přístupná, se sporákem, rychlokonvici na vodu, základním kořením atd.
Frenštát pod Radhoštěm je obklopen horami, ale sám je v nadmořské výšce jen 380 m.n.m., proto tam bylo velké horko a dusno a když nefoukal vítr, bylo tam chvílemi hůř jak v Brně či v Praze, kde fouká skoro pořád. Po bouřce se příjemně ochladilo, ikdyž s ohledem na rozpálenou půdu bylo po chvíli opět dusno.
Po třech dnech výcviku, odpočinku i koupání ve vlastním potu i v jezeru, jsme se sbalili a za využití služeb spolehlivého Fiata Punto Míši Baumrukové se vydali na 300kilometrovou zpáteční cestu plni dojmů, zážitků a příjemné nálady. Teplotním šokem byl příjezd z nadmořské výšky 380 metrů k nám na Vysočinu do výšky 750 metrů, kdy po výstupu z auta jsme byli praštěni ledovým vzduchem a teplotou kolem 15 stupňů. Po krátké procházce a odevzdání Brixi jsme pokračovali na teplý jih Moravy.
Ráno v 8 hodin bylo už 26 stupňů, proto ani nebyla po celý den chuť fotit, žádné fotky tedy nejsou k dispozici.