Řecko dnešních dnů (červenec 2015)
Zmiňuje se otázka platů Řeků. Jsou slyšet čísla jako 5000 € řidič autobusu, 8000 € řidič lokomotivy aj. To jsou
platy podle mého názoru převyšující platy i v Německu, kde jsou obecně platy, ve srovnání s mnoha jinými
zeměmi EU, vysoké. Méně je už slyšet o výši starobních důchodů Řeků, které jsou také, v porovnání, velmi
vysoké. Jistě, jsou to v součtu částky významné, je však třeba si uvědomit dvě skutečnosti: za prvé Řecko nemá
centrálně řízenou ekonomiku, tedy všechny tyto platy neplatí státní rozpočet, mnoho firem je soukromých a
platí-li svým zaměstnancům takto vysoké platy, asi ví proč. Jsem si samozřejmě vědom, že v Řecku je velmi
velmi významná část pracujících zaměstnaných ve státním sektoru, který pro státní rozpočet zátěží jistě je, jsem
však přesvědčen (čísla neznám, nepočítal jsem a v dalším textu vysvětlím, proč jsem je nehledal), že i kdyby
všichni Řekové byli placeni ze státního rozpočtu, hospodářství země to nemusí položit ani při takto vysokých
platech. Za druhé a možná podstatnější, celá tato diskuze o výši platů je málo podstatná, protože toto nebyl a
není problém Řecka, byť je to z pohledu lidské závisti snadné téma. Právě pro mé přesvědčení, že ani 8000 €
nepoloží ekonomiku státu, považuji rozsáhlou diskuzi kolem tohoto tématu za ztrátu času, který potom už
nezbývá k debatě o tom podstatnějším, co Řecku škodí a co ho pokládá na kolena. Na potenciální otázku, kdo
stanovil velikost platů v Řecku lze snadno odpovědět: stát a trh. Není na tom nic špatného, podle mého názoru,
děje se tak ve všech (ve všech!) státech na světě. A jejich vysoká výše tedy rozhodně není podstatný problém. A
vůbec, přejme to Řekům.
A nyní to podstatné, asi nejpodstatnější. Dluh Řecka. Mluvit o Řecku jako o „strašně zadluženém státě“ je
mylné. Řecko zdaleka není příliš předlužený stát. Srovnejme zadlužení Řecka se zadlužením třeba Německa,
Francie, a ! Spojených států Amerických!. Oproti těmto státům je Řecko kdesi hluboko dole v pomyslném (i
skutečném) žebříčku. Proč se nekamenují USA s Německem, že jsou nesplatitelně zadlužení, proč se kamenuje
Řecko? Možná proto, že ti, co půjčují, jsou právě USA, Německo a Francie.
Řecko je tedy zadlužené. Avšak i lidé (soukromé osoby) ve všech vyspělých státech jsou zadlužení. O tom se
mluví, ale málo se soukromé osoby kamenují, že klín vybíjí klínem = dluh dalším dluhem. Řecko (a nejen ono) to
dělá stejně.
Další velký problém Řeků je jejich falešné výkaznictví, které bylo v minulosti přehlíženo. Ekonomové jsou tak
hloupí, že si neuměli spočítat, že výkazy, které Řecko v minulých letech zveřejňovalo, je nepravdivé? To nikdo
nezkontroloval? To nikdo nenapadl? Protože Řecko splácelo podle plánu a bylo ochotno si dál a dál půjčovat.
Systém fungoval. Jakmile však Řecko přišlo s myšlenkou omezení tohoto systému, začal jekot jako Čechům
dobře známý jekot Viktorky u splavu. Systém byl ohrožen. A tak začal útok na Řecko, který zní a trvá dodnes.
Dobře, ukázalo se, že Řecko ve výkaznictví lhalo. Ukázalo se, že někteří Řekové berou vysoké platy. Ukázalo se,
že Řecko opakovaným zadlužováním si způsobilo problém se splácením dluhu. A jaké řešení ti, kteří toto přímo
způsobili nebo se na stavu podíleli, nabízí? Nabízí jen opakovaní a pokračovaní systému, který tento stav
způsobil = další zadlužení. Málo se už mluví o vztahu dlužník – věřitel, kdy věřitel, aby dostál svých úroků, chce
po dlužníkovi takové kroky, aby ty úroky, v zásadě po právu, získal. Avšak dluh se jen těžko vyřeší jeho
zvýšením. Vyřeší to však zachování dnešního systému. Jde tedy v této diskuzi o Řecko a Řeky, nebo o úroky pro
banky? Pokud jde o banky, chápu, že důraz se klade na řešení dluhu dluhem.
Šlo-li by však o Řecko a Řeky, nabízí se jiné možné řešení (o kterém jsem však neslyšel). Tento druhý způsob
řešení situace by mohl zajistit Řecku i Řekům stabilizovat se a následně i ty úroky dál splácet. Banky i Řecko by
si tak mohli přijít na své. Ne však hned. Jaké to druhé řešení podle mě může být? Je dvoufázové.
V první fázi by se na řekněme 3 až 5 let přerušilo splácení úroků (o jistině netřeba psát, ta se jistě nesplácí a
pokud splácí, tak by se pozastavily splátky i jistiny). V tomto období 3 až 5 let by bylo potřeba nasypat do Řecka
co nejvíc peněz. Jak? No jednoduše. Když bychom opravdu, jako EU, chtěli Řecku pomoci, vezměme naše peníze
(peníze každého z nás) a jeďme do Řecka na dovolenou. A klidně ne jen na jednu, ale třeba i na dvě.
Odevzdejme tím Řekům peníze, které oni potom mohou dál utrácen a rozhýbat tak svou ekonomiku. Jsou topeníze do ekonomiky přicházející cestou tržně přirozenou, cestou, která k příjmům také zajistí „výrobu“. Tou
výrobou jsou služby v turistickém ruchu, opravy silnic, opravy hotelů, pěstování dostatku potravin pro turisty
atd. Lidé budou mít práci, tím pádem peníze a ty peníze tam přineseme my všichni. A rádi je přineseme,
chceme přeci pomoci našim evropským spoluobčanům, Řekům. Po této řekněme „pětiletce“ by bylo v Řecku
hromada peněz, lidé by odvedli za tu dobu hromadu skutečné práce, baráky by byly opravené, zemědělství
rozjeté, služby rozjeté a turisté spokojení, že při dovolené ještě umožnili „restart“ jednomu z členského státu
naší Evropské unie. A přišla by fáze druhá, kdy by se takto rozjetá ekonomika opět vrátila ke splácení dluhu.
Přeci jen, ať už dluh vznikl z jakéhokoliv důvodu, je moudré ho splatit. V tomto posledním slově je však možná
„zakopaný pes“.
Jistě cílem není splacení dluhu, ale splácení dluhu. Splacení je stav dokonavý. Splácení nedokonavý. Každý
systém funguje jen do té chvíle, dokud má důvod pro pokračování. Jakmile je cíl splněn, systém se ukončí.
Jakmile by byl dluh splacen (to je jedno kdy, za 10 let, za 100 let, to je opravdu jedno v této úvaze), již by nebylo
co splácen, nebylo by tedy možno naplnit splácení dluhu. Dnešní systém by se zastavil. Znovu se proto ptám po
cíli pomoci Řecku: je cílem pomoci Řecku a Řekům (splacení) nebo uchování dnešního systému (splácení)?
V poslední řadě se teď mluví o odchodu Řecka z EU. Navážu na předchozí odstavec a dám hned výsledky:
ponecháním Řecka v EU lze zajistit pokračování splácení (tedy dalšího zadlužování a splácení čím dál méně
splatitelného), odchod Řecka z EU by teoreticky mohl způsobit „islandské“ řešení situace. Píše se o hrozbě
odchodu Řecka z EU. Co je pro Řecko hrozba a co je pro EU hrozba? Co je hrozba pro banky? Odpovězme si nyní
každý pro sebe. Teď.
...
A teď, když jsme si sami odpověděli, si znovu přečtěme novinový titulek, který hlásí: Řecku hrozí odchod z EU.
Opravdu to hrozí Řecku?
A tak se v tom budeme dál plácat. Představitelé bank a EU budou hřmět, jak je na tom Řecko špatně a že oni
Řecku pomohou půjčkou, aby se postavilo na nohy, zatímco my jako turisté budeme jezdit na dovolenou do
Chorvatska, Slovinska, Egypta a jinam. Nevím jak čtenáři, ale mě to celé kolem dnešní situace v Řecku, když si
člověk poslechne rozhlas, televizi nebo přečte běžné noviny, přijde tak, jak praví staré židovské přísloví: vše je
jinak.
Můj pohled na dnešní Řecko může být mylný a mnou nabízený způsob řešení také mylný. Pokud však čtenáře
donutil se aspoň na chvíli zamyslet, svůj účel zcela splnil.