Od dnešní noci, 12/7/2018, máme opět doma, v České republice, po 8 měsících od voleb, vládu, s jejíž existencí souhlasila Poslanecká Sněmovna. Já mám k tomu tento názor. K čemu? K tomu, co se kolem toho den před hlasováním dělo.
V Praze v centru proběhla demonstrace.
Za prvé bych rád sdělil těm protestujícím, kteří hřímali o tom, že komunisté se vrací k moci, že komunisté od roku 1946 / 1948 se moci ještě nevzdali. Kdyby tomu tak bylo, museli bychom vidět, jak po roce 1989 komunisté hromadně opouští své funkce soudců, učitelů, úředníků, ředitelů podniků atd. Jistě se tak dělo, avšak v míře natolik minimalistické, že skoro ani nestojí za zmíňku. Proto komunisté se nemají k čemu vracet, neboť stále, pokud ještě žijí, svým způsobem u moci jsou. Jeden obyčejný příklad o tom, že jsme rozhodně komunisty od moci neodstřihli: existovala "vysoká škola SNB", jejímž absolventům byl udílen titul JUDr. Že se nejednalo o žádné vysokoškolské vzdělání a že k získání tohoto titulu nebylo třeba splnit obvyklé povinnosti, všichni víme a kdo to byli ti absolventi vejšky SNB a co dělali, také víme. Po roce 1989 jsme byli natolik chtiví ukončení moci komunistů, že jsme rozhodli, že těmto lidem tento titul nebude odebrán. Pokud tedy ještě žijí, stále se mohou prsit titulem doktora práv, ač o právu musí vědět asi tolik, kolik já třeba o strojírenství. V těchto souvislostech říkat, že se komunisté vrací k moci jen a jen tím, že podpořili nově vznikající vládu naší republiky, považuji za hloupý výrok. Kupodivu podpora, kterou komunisté po mnoho let dávají různým zákonům opozice i vlády, to nevadí, ale podpora celé vládě, aby vůbec vznikla, to vadí. Za mě prostě hloupost a jen a jen snaha o zviditelnění těch, které by jinak asi ani nebylo slyšet a vidět.
Druhá skutečnost, která mi přijde pro dnešek typická, je chování demonstrantů, kteří přišli demonstrovat proti vzniku nové vlády, která po 8 měsících od voleb, za pomocí těch v předchozím odstavci zmíněných komunistů, má vzniknout. Tito lidé velmi hlučným způsobem narušují život v ulici, kde sídlí Sněmovna. Budiž, to by člověk ještě asi dokázal pochopit, tichá demonstrace nikoho nezaujme. Ovšem v okamžiku, kdy premiér republiky vyjde ze Sněmovny ven, aby se pokusil vést aspoň krátký rozhovor s demonstrujícími, tak tito po něm začnou házet lahve. Takové spoluobčany, které nejspíše svolali sekretariáty stran TOP09, STAN a možná i Pirátů, možná také ODS, tak takové spoluobčany nemohu označit za lidi ctící demokracii, ale ctící anarchii a pokud demokracii, tak tu pokřivenou, tedy jen tu, která odpovídá jejich názoru. Jak se tedy dnešní "demokraté" liší od komunistů a jiných fanatiků, když se chovají podle stejného hesla, že kdo nejde s námi, jde proti nám?
Třetí skutečnost, která mi přijde velmi komická (naštěstí fakticky nikomu neubližuje) je skutečnost, že demonstrující porušují zákon o nakládání se státními symboly. V ČR máme dva základní zákony o státních symbolech: zákon o státních symbolech a zákon o nakládání se státními symboly. Tyto dva zákony pojednávají o tom, jak státní symboly vypadají a také o tom, za jakých podmínek se vyvěšují, kdo jaký symbol smí užívat a kdo nesmí, jak se používá atd. atd. Prakticky vzato, kdo používá státní symbol v rozporu s těmito dvěma zákony, dopouští se buď přestupku nebo trestného činu. O co tady jde a proč toto, co stejně nikoho ani moc nezajímá, neboť o tom ani neví (vždyť kdo tyto zákony četl??? ... kromě právníků, že), píšu? Jde o přestupek v podobě popsaných a pomalovaných vlajek. Státní vlajka nesmí být popsána nebo obsahovat jiné obrázky. Demonstrující měli na vlajkách různé texty a symboly. Samozřejmě, že tímto způsobem zdůrazňují to, co říkají. Ale protože každý, kdo pracuje s právem, by měl také umět pracovat s textem a myšlenkami vyjadřovanými textem nebo chováním a toto vše umět různě aplikovat na právní prostředí, já to vidím takto: lidé (ti demonstranti), kteří kritizují mnohdy chození na hraně nebo i za hranou zákonů různých politiků a demonstrují za dodržování zákonů, za slušnost a poctivost, tak ti stejní lidé (házící lahve na premiéra) se dopouští přestupku tím, že nakládají se státními symboly v rozporu se zákonem. Ti, kteří tolik touží po dodržování práva jinými, se sami dopouští, při vyslovováni tohoto požadavku, porušení zákona.
Dalším zajímavých bodem je hádka mezi premiérem Babišem a předsedou strany TOP09 Kalouskem. Jsou to dva velcí rivalové a jeden horší jak druhý. Doslova. Babiš silně hovorovými výrazy útočil na Kalouska, ten se poté také hlasově bránil. Kalousek se však rozhodl, že byl-li označen za zloděje a ožralu, bude se proti tomuto označení učiněném premiérem v Poslanecké Sněmovně, bránit v civilním soudním procesu. Můj názor je prostý: máme-li v ČR onen "právní stát", který je tak často skloňován, je taková žaloba nevyhratelná a skoro by měla být smetena ze stolu dříve, než se vůbec jí bude soud opravdu zabývat. Ovšem pro zviditelnění je to vhodný prostředek. Mimochodem, sejdou-li se dva právníci, existují minimálně tři právní názory. To není vtip, ikdyž to vtip je, to je praxe, to je realita. Mimo jiné také proto, že značná část právnické činnosti je vlastně jen hledání cesty, jak pravidla ohýbat a jak v nich hledat něco, co se dá zneužít (využít) proti někomu jinému. Toto je samozřejmě možné jen, bude-li upřednostňována litera zákona před jeho duchem. A právě přísné dodržování litery zákona a co nejvíce upozaďování jeho ducha, to je právě ten onen "právní stát". Kdežto za "právní stát" je často považováno takové právní prostředí, které plní politickou úlohu. Takový systém zde jistě byl, například v době socialismu, kdy zde bylo mnoho zákonů různých, které zajišťovaly různá práva třeba pro zadržené nebo vězně apod., ale právě proto, že právo plnilo především úlohu plnění politických cílů, nebyly dodržovány podle své litery. Je třeba si uvědomit, že pokud chceme opravdu přísný "právní stát", potom se opravdu musíme zbavit potřeby hledat v zákonech jejich ducha a opravdu jen a pouze se řídit jejich literou (tedy textem, textem bez dalších hlubších myšlenek). Poté však potřebujeme o to více zákonů a jiných předpisů, aby bylo popsáno kde co a tedy, aby bylo možno soudit kde co. Toto by si měli také uvědomit ti, kteří tolik prahnou po právním státě. My jej z velké části však máme.
Na druhou stranu však právní stát musíme, i přes jeho mnohé nevýhody, bránit, neboť v dnešní době asi máme málo moudrých králů, moudrých faraonů, moudrých soudců, kteří by třeba i bez existence právní normy dokázali, za použití především ducha třeba i nevyslovených pravidel, rozhodnout moudře, ve prospěch společnosti. Protože takové nemáme, je-li pak upřednostněn duch před literou, jsou z toho mnohdy právě ty politické procesy, neboť právo je pak zneužito pro plnění politických cílů. Takže, co z tohoto asi pro většinu čtenářů naprostého blábolu, který jsem sepsal, plyne? Že touha po právním státu má svá úskalí, že jeho opomíjení má také svá úskalí a proto základem všeho našeho žití by mělo být především používání vlastního mozku a tedy přemýšlení a nikoliv fanatické hulákání a prosazování něčeho, co je pro většinu řečníků jen souslovím dvou slov, aniž by vlastně pořádně věděli, co chtějí a jestli to tady opravdu máme nebo nemáme, je nebo není-li to ohroženo a kým a proč a co by se dělo, kdyby to tu už nebylo, jak oni říkají a jak si vlastně, a to je na tom opravdu humorné, jak si oni to (ten právní stát) vlastně konkrétně představují. Často jejich vysvětlení dříve či později sklouzne k tomu, že chtějí demokracii (asi proto říkali, že ve volbách zvolený prezident republiky není jejich prezident), že chtějí slušnost (asi proto háží lahve na premiéra), že chtějí právní stát (asi proto někteří z nich podávají žaloby na politický projev učiněný na půdě Parlamentu ČR a očekávají svou výhru v soudím sporu) ...
No uznejte, není lepší nevědět a být také nějakým fanatikem?