Post date: Jul 16, 2013 6:17:45 AM
Ekologické zemědělství, které je prvním krokem k výrobě biopotravin, je často uváděno jako moderní způsob hospodaření na zemědělské půdě a konvenční způsob jako způsob tradiční. S tímto označením se plně neztotožňuji. Domnívám se, že tradiční způsob hospodaření je právě ekologické zemědělství, resp. takové hospodaření, které má blíže k ekologickému jak konvenčnímu hospodaření. K tomuto závěru mě vede porovnání období přibližně od druhé světové války do současnosti, což představuje necelých 70 let, kdy se zemědělství a potravinářství stále více a více zintenzivňovalo a zefektivňovalo (často však jen z ekonomického pohledu), využívalo se více a více pomocných syntetických látek (hnojiva, ochranné postřiky, syntetické náhražky některých složek potravin …), a období několika tisíců let, kdy zemědělská a potravinářská praxe (samozřejmě odpovídající tehdejším znalostem a možnostem) kladla důraz na souhru s přírodou, méně na maximalizaci zisku a krátkodobého užitku. Proto se domnívám, že ekologické zemědělství a biopotraviny by neměly být prezentovány jako moderní způsob hospodaření a moderní produkty, ale jako návrat k tradičnímu obhospodařování půdy a tradičnímu chovu zvířat kladoucího důraz na nutnou (a potřebnou) souhru zemědělství a potravinářství s přírodou.
Ekologické zemědělství jako první krok směřující k výrobě a spotřebě biopotravin je potřebné vnímat ve všech souvislostech, neomezovat se tedy jen na vstupní suroviny, jejich zpracování v potravinářském podniku a následnou spotřebu výsledného biovýrobku. Ve svém zamyšlení jsem se snažil předložit některé další otázky, na které bychom si při úvaze o biopotravinách měli umět odpovědět a uvědomit si vlastní názor na (ne)potřebnost produkce a spotřebu biopotravin, přeneseně tedy na (ne)potřebnost návratu k zemědělské a potravinářské praxi blízké přirozenosti a šetrné k přírodnímu bohatství.
(červen 2013)