Píše se rok 2016, 2017, píše se rok 2018 a je to čím dál hlasitěji slyšet, je to čím dál víc častějí ke čtení. A co? To, že hlavní pracovní dovedností moderního zaměstnance (a samozřejmě také zaměstnankyně) již nejsou, ale hlavně v brzké budoucnosti nebudou, tzv. tvrdé dovednosti, tedy precizní vzdělání v oboru, ale především a hlavně tzv. měkké dovednosti. Ty budou u budoucího moderního zaměstnance (a zaměstnankyně) vyhledávanější, než znalost určitého oboru. Tak se lze dočíst v článcích, které radí mladým středoškolákům a vysokoškolákům, jakým směrem se má jejich další směřování odvíjet, aby po skončení školní docházky co nejlépe uspěli na pracovním trhu.

Vše by bylo docela fajn a v pohodě, až na jednu drobnost. Je popisován budoucí moderní zaměstnanec (a zaměstnankyně). Jenže to, jak se popisuje, tedy jako člověk s drivem a zapálením, s chutí reagovat na změny a chutí se učit, jako člověk přátelský a otevřený, uchazeč oplývající vlastnostmi, jako je adaptabilita, rozhodnost, budování vztahů, ochota riskovat, komunikatovnost, vytrvalost, empatie, smysl pro humor ... (ani slůvko o odbornosti, o znalosti oboru, tedy o tzv. tvrdých dovednostech) ...

tak vězte, že toto není ani omylem popis moderního budoucího zaměstnance (a zaměstnankyně) pro roky 2020 a dál ...

toto ve skutečnosti je stará myšlenka komunistická, že není třeba preciního vzdělání v oboru, že se člověk doučí, přeorientuje. Učilo se to v povinném předmětu na všech vysokých školách. Ten předmět se jměnoval Marxismus-Leninismus. Byla představa, že v komunismu (až se dobuduje socialismus) se bude pracovat chvíli zde, potom tam a nakonec zas jinde. Možná se divíte, ale je to tak.

A teď si znovu přečtěte nějaký článek od personalistů o tom, co oni radí mladým lidem, jakým směrem se mají vydat, aby po studiích na pracovním trhu uspěli. Jak se píše a mluví o modernosti a přitom, a přitom je to tak stará představa a ideologie. :-)

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Postmoderní doba

Co je to postmoderní doba? Moderní je dnešní nebo doba před týdnem. Postmoderní je zítřejí, příští měsíc nebo za rok. Jak mohu být, existovat, myslet v zítřejším módu, když jsem ještě nedokončil, nedoexistoval, nedomyslel DNEŠEK, neřku-li zítřek?

Kdo mi tedy říká v rádiu, v televizoru, v novinách, popřípadě kdekoliv jinde debatuje o tom, že je doba postmoderní, nelze mi ho kvalifikovat jinak než jako blba. Jsem zvyklý používat slova v reálném jejich smyslu, bez fantasmagorií lidí, kteří pracují v mlhavých ideálech.

Dokonce existovaly představy, že technici vymizí a budou nahrazeni právníky vybavenými všemi těmi geniálními měkkými dovednostmi, kteří naprogramují kompjutery, které potom vyplivnou bezchybné řešení, stejné geniální jako ti právnici. Mimochodem, právníci mají v severní Americe reputaci jen o málo horší než zloději. Ale proč právě právníci, že jo ...

Liberální zmatení pojmů je úplné.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Populismus

Dnes jse odsuzovaný populismus, tedy věc občanů, publika, lidí, lidu. Tak vznikla i demokracie, jako vláda zvolených občanů. Demokracie znamená, že vládnou ti, kteří získali většinu hlasů bez nátlaku. Lidé chtějí, aby uvedli své sliby ve skutečnost. Jsou tedy populisti. Nebo jinak, jsou demokraticky zvoleni. Nevím, proč by populismus měl být zesměšňován, mít nálepku něčeho hrozného, zvráceného, fašistického, namířeného proti lidem (dnes už raději ne lidu). Že to chtějí lidi, proto je to demokratické nebo tedy populistické. Kdo tvrdí opak, je globalista. Ovšem odmítání populismu může být také proto, že rozumné myšlenky může přeci mít pouze příslušník "elity", že.

Politická korektnost. To zde bylo za bolševika pod názvem uvědomělost.

Příkladem pro popis multikulturalismu nechť je mi Kanada. Je tam mnoho různých národností, tím také mnoho kultur, podle nichž a v nichž jednotliví příslušníci různých národností žijí. Toto ovšem není multikulturalismus: jsou to různé nesmíchané, často vzájemně se vylučující, kultury, které se nikdy nesmíchají, protože ani nositelé těchto rozdílných kultur nemají ten nejměnší zájem je míchat. Katolíci asi nikdy nepřistoupí na spalování mrtvol a smetení zbytků do řeky, mohemedáni nikdy neokusí alkohol, ani v nejslabším pivu a nebo se nenacpu tlačenkou s cibulí a octem.

A Kanaďan původem z Evropy zase neutopí svou dceru (zároveň s jejími dvěma sestrami a druhou manželkou pána domu) a neučiní tu popravu proto, aby zachránil čest své rodiny. Dcerka totiž už chtěla být Kanaďankou, začala proto pracovat, ovšem bez dovolení tatínka a navíc začala randit sice s mohamedánem, ale opět bez povolení a mimoto z nižší společenské vrstvy. Stalo se tak v roce 2012. Rodina nebyla chudá, vlastnila obchod v obchodním centru v Torontu. Všichni zúčastnení popravy byli odsouzení kanadským soudem na doživotí.

Kultury na kilometry vzdálené.

Takže, pokud bychom si měli osvojit taky trochu toho vzrůša, když holky mordovali, v tom případě by to byl multikulturalismus.

Nejdůležitější dnes je uhájit si nezávislost, kulturní kontinuitu, češství (všechno to, co to obsahuje, i to záporné - my se jen tak najednou nezměníme), udržet tolerantnost, odmítnout politickou korektnost ... musíme mít Valentine day?, Happy birthday?, být velice kosmopolitní a američtí? ... a neumět přitom pořádně anglicky??