PANU JANOVI Z CHLUMU

List latinskýV Kostnici, v žaláři u Bosáků, 23. Června 1415

        Nejdražší příteli!

Vězte, že mi Páleč1) radil, abych toho nedbal, že, odpřísáhnu-li, bude to pro mne hanbou, nýbrž abych uvážil, co dobrého by mi z toho vzešlo. Řekl jsem mu: „Býti odsouzen a upálen je potupnější než odpřísáhnouti, jakž tedy se bojím potupy? Ale poraďte mi, co vy byste dělal, kdybyste si byl určitě vědom, že jste nedržel bludů, vám přičítaných? Chtěl byste odpřísáhnouti? “ Odvětil: „Je to těžké“ a dal se do pláče. Mluvili jsme o mnohém jiném, což jsem vytkl. Michal2), chudý člověk, byl několikrát před žalářem s členy komise a když oni byli u mně, řekl jim: „ S milostí Boží již brzo upálíme toho kacíře, kvůli němuž jsem již vydal mnoho zlatých.“ Věztež však, že jsem to nenapsal proto, že bych se chtěl na něm pomstíti, neboť jsem přenechal pomstu Bohu a oroduji zaň vroucně u Boha.

Znovu vás napomínám, abyste byli opatrní s listy. Michal2) také způsobil, že nepouštějí již nikoho před vězení, ba ani ne manželky strážných. Ó svatý Bože, jak široko rozestřel Antikrist svou moc a krutost! Leč doufám, že jeho moc bude ukrácena a jeho nepravost ještě více obnažena před věrným lidem.

Všemohoucí Bůh posílí srdce svých věrných, které vyvolil před stvořením světa, aby přijali nevadnoucí korunu slávy. Nechť zuří Antikrist jak chce, nezvítězí nad Kristem, jenž ho „usmrtí“, jak praví apoštol, „dechem úst svých“. A tu „vysvobozeno bude stvoření od služby porušení v svobodu slávy synů Božích“ dí apoštol a dodává: „My sami sobě lkáme, očekávajíce vyvolení synů Božích, vykoupení těla svého.„ Velmi mne utěšuje ono slovo našeho Spasitele: „Blahoslaveni budete, když vás budou lidé nenáviděti a když vás vyobcují a haněti budou a vytrhnou jméno vaše nebo aj., odplata vaše mnohá v nebesích. „Dobrá to, ano nejlepší útěcha, avšak těžká, ne snad k pochopení, nýbrž k úplnému podstoupení, to jest, abychom se radovali v oněch protivenstvích. Onoho pravidla držel se s jinými apoštoly Jakub, jenž praví: „Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte, vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost. Trpělivost pak má dokonalý skutek. „Je jistě těžko radovati se nezkaleně a úplnou radost pociťovati v rozličných pokušeních. Snadno se to řekne a vykládá, ale těžko se to plní. Vždyť i nejtrpělivější a nejstatečnější rytíř, ačkoliv věděl, že třetího dne vstane a že přemůže svou smrtí nepřátele a vyvolené vykoupí ze zatracení, zarmoutil se v duchu po poslední večeři a řekl: „Smutná jest duše má až k smrti.“ Evangelium o něm praví, že se počal chvěti, rmoutiti se a teskniti, až když posléze upadl do smrtelných úzkostí, byl posílen od anděla. „A učiněn jest jeho pot jako krůpěje krve kanoucí na zemi.„ Avšak přece, ač byl tak zkormoucen, řekl svým věrným: „Nermutiž se srdce vaše aniž strachuj.„ Nermutiž se pro mou krátkou nepřítomnost aniž se strachuj ukrutnosti zuřivců, poněvadž i mne na věky míti budete i krutost zuřivců přemůžete.

A proto jeho rytíři, vzhlížejíce k onomu vůdci a králi slávy, bojovali velký boj. Prošli ohněm a vodou a byli zachráněni, přijali pak korunu od Pána Boha, o níž řekl Jakub ve svém listě: „Blahoslavený muž, který snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Bůh těm, kdož ho milují.“

Té koruny, jak pevně doufám, učiní mne účastným Pán spolu s vámi, nadšení milovníci pravdy, spolu se všemi, kdož pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, jenž za nás trpěl, zůstaviv nám příklad, abychom následovali jeho šlépějí. On sám musel trpěti, jak o sobě svědčí, i my musíme trpěti, aby trpěly údy spolu s hlavou, jakož praví: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj a následujž mne.“ Ó nejmilostivější Kriste, táhni nás slabé za sebou, neboť tě nemůžeme následovati, nepřitáhneš-li nás ty sám. Dej nám ducha statečného, aby byl pohotově a bude-li tělo slabé, tvá milost nás předcházej, provázej i následuj, neboť bez tebe nemůžeme ničeho dokázati a zvláště pro tebe jíti na ukrutnou smrt.

Dejž nám ducha hotového, srdce neohrožené, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom pro tebe trpělivě a s radostí nasadili svůj život.

Psáno v žaláři v okovech, v předvečer sv. Jana Křtitele, jenž byl v žaláři a v okovech sťat, protož káral nepravost. On račiž za nás prositi Pána Ježíše Krista.

Jan Hus

           A kdo nejvíce Husovi uškodil? Češi a český němec. Pravdu pro bázeň opustili Stanislav ze Znojma a Štěpán Páleč1) , nejprve přátelé, ale později protivníci . A mezi nimi především také Michal de Causis (Hus ho nazýval Michal Súdný)2), rodák z Čech, bývalý farář u sv. Vojtěcha v Německém Brodě, dobrodruh. Po zpronevěře králových peněz uprchl do Říma a stal se prokurátorem ve věcech víry, a tím i hlavním mluvčím ve sporu proti Husovi. A co na to Hus? Přenechal pomstu Bohu a orodoval za ně vroucně u Boha.