A někdy divukrásně pršívá, déšť padá na Brno a stromy blízko cest
Jako když kdysi teta Marie kropila z konve saláty a chřest
Záhony dávno srovnal buldozer a dávno stojí panelový dům,
tam kde dařilo se modrým kedlubnám a jako dětství sladkým angreštům
Ze zahrady zbyl večer na nebi, obláček růžový jak černochovi dlaně
A strašně se nám stýská po růžích, slyšíme i to pošeptané
A teta Marie už také dávno není, co všechno voda za ta léta vzala
Občas však v Brně divukrásně prší, jakoby teta šeřík zalévala
Jan Skácel