Datum přidání: 20.7.2014 15:01:54
Jestliže jsme dosud psali, že je vedro, horko, parno či něco podobného, tak dnes je to přímo kardinální HNUS!! A aby si to vedoucí užili naplno, tak dopoledne se hrála oblíbená hra na Celníky a pašeráky. Celníci (vedoucí) propotili několik košil, ale v chytání pašeráků je to rozhodně nezbrzdilo. Po ukončení hry se děti povinně namáčely v bazénu. Před obědem Anička vysvětlila dětem pravidla získávání bobříků a prvního bobříka si děti mohly ulovit od 12h do 14h. Byl to oblíbený bobřík mlčení. Takový klid u oběda jsme tu ještě nezažili:-) Dalším bobříkem, který se dětem velmi zalíbil, byl bobřík lásky. Úkolem je, minimálně pěti vedoucím, složit poklonu či kompliment. Děti se opravdu předháněly. Hlavaska byla výrazně potěšená poklonou od Natálky Ulrichové, která jí řekla, že je krásná lokomotiva:-)))
Po poledním klidu se děti vystřídaly a namočily v bazénu. Kolem 16.hodiny byla připravená malá bojovka v lese. Na několika stanovištích děti plnily tyto bobříky:
zručnosti
moudrosti
míření
záchrany
mrštnosti
síly
a v táboře pak bobříka plavce.
Bobřík plavce byl bobříkem posledním. Děti se nemohly dočkat a s úlevou vstupovaly do bazénu, kde na ně čekal Crazy. Zapisovatelka Léňa kontrolovala, zda-li děti absolvovaly všechny bobříky, Radim házel do bazénu granáty, které měly děti vylovit ze dna a Crazy plnil funkci utopence, jehož měly děti zachránit. Některé děti však svoji úlohu téměř nesplnily a Crazyho naopat málem utopily. To se projevilo v poklesu hladinu bazénu, jehož obsah Crazy postupně konzumoval a před poslední hlídkou musel opustit stanoviště a přebytečnou vodu vypustit. Na sociálním zařízení se však zdržel poněkud déle, neb po tříhodinovém pobytu v bazénu nemohl nalézt výpustní ventil a chvíli tedy trvalo, než jej uvedl do původní podoby.
Dalším celodenním bobříkem, byl bobřík ušlechtilosti, kdy děti během celého dne nesměly použít žádné vulgární slovo. V 19.hodin byl vyhlášen bobřík hladu a děti do 21.hodin měly zakázáno jíst. Po ukončení tohoto bobříka ovšem vzaly jídelnu útokem. Vyvrcholením celého dne byl bobřík odvahy. Tento bořík byl dobrovolný a pokud nechtěly vyrazit do tmy, tak jsme je nenutily. Menší děti (1.-4.oddíl) šly malou trasu kolem hřbitova a ostatní oddíly byly odvedeny do lesa a odtamtud se vracely do tábora. Nešlo přeslechnout reakci některých dívek ze starších oddílů, když míjely stanoviště vedoucích:-) Do postelí jsme se všichni dostali hodně pozdě a proto se budíček posunul na 8hodin.
Úplně posledním bobříkem byl bobřík odvahy. Malé děti absolvovaly krátkou trasu lesem pod táborem a splnění potvrdily svým podpisem na hřbitovních schodem. Děti úlehaly do postelí plně dojmů z prožitého dne a večerní stezky a zcela vysíleny usínaly ihned po zalehnutí.
To starší děti čekala stezka poněkud delší a temnější. Jejich stezka začínala hluboko v lese nad táborem, kde světla civilizace neměla nejmenší šanci prostoupit jeho stín a samotný jeho klid naháněl, neznalým jeho přívětivosti, pověstnou hrůzu. Děti vstupovaly na zpáteční cestu značenou pohozenými světelnými tyčinkami s pocitem pokory a mírné obavy, čím je les a jeho obyvatelé mohou překvapit. I přes děsivou lesní temnotu bylo možné v mnohých dětských očích vytušit mnoho tázavých pohledů. Vlahý letní vánek si jemně pohrával s listy stromů a šum lesa jakoby chtěl těmto odvážným a zároveň vystrašeným bytostem popřát šťastnou cestu. Lesní zvěř ze svých úkrytů udiveně, a možná i pobaveně, pozorovala ono lidské noční hemžení a jakoby mimochodem sem tam vydala nějaký ten pozdrav. Štěkání lišky, dupání ježka, mlasknutí srny, bzučení nočního hmyzu doprovázené světélky lucerniček světlušek ujistilo nezvané noční hosty v tom, že srdce lesa tepe i nocí. Temná noční obloha osiřela. To měsíc, pastýř nebeských, blikajích oveček, vzal si dnes neplacené volno. Temná temnota, tma tmoucí, noc černější než smuteční čerň, vlažně objala dobrodruhy vracející se neposednou stezkou zpět do svých dočasných příbytků. Ten pocit úlevy, kdy opouštějí náruč lesa! Tma stává se dobrosrdečnou a duše ruku v ruce se srdcem už ví, že noc má i svá kouzla, že splynout s naturou může být neutuchající rozkoš. Plni dojmů uléhají a v myšlenkách, či snech opouštějí dnešní den. Ticho dusí tma. A jak vlastně vypadá ráj?