Datum přidání: 25.7.2019 21:24:35
Rána už zde tak příjemná nejsou. Teploty se stále zvyšují, tráva na tábořišti se změnila v seno, stromy jsou rády, že z hlubin Země vydolují nějakou vláhu, no a my a děti už si připadáme jako pouštní jezdci. Každopádně, dnes byl poslední den, kdy se dohrávají poslední hry a souboje. Celým dopolednem se nesla celotáborová hra OMERTA, tedy slib mlčení. Každé dítě dostalo svazek 5 lístečků se svým jménem, který představoval jejich životy. Když někdo promluvil a zaregistroval to jakýkoliv vedoucí, přišel mafián o jeden lísteček. Nejvíce v šoku z nastalého ticha byli zaměstnanci střediska, kteří sice viděli děti, ale neslyšeli sebemenší hlásek. Možná chvilku přemýšleli, zdali se u nich neprojevila nějaká ušní vada. Neprojevila. :-) Mafiáni se se slibem mlčenlivosti poprali statečně a jen pár jedinců svůj slib nesplnilo. Původně měla hra skončit dvanáctou hodinou, ale protože vedoucím se nastalé ticho velmi líbilo, tak Omertu protáhly do konce odpoledního klidu. Všechny děti během dopoledne neustále navštěvovaly táborový bazén a svlažovali svá rozpálená tělíčka.
Po skončení odpoledního klidu a Omerty se ještě dohrávaly poslední oddílové hry a probíhalo koupání. Nic nenasvědčovalo blížícímu se večernímu dramatu.
Blížila se 19. hodina, hodina večerního nástupu. Hlavaska věšela na prádelní šňůru poslední kousky vypraného prádla a rychle klopýtala do skleníku, aby nechala vytroubit nástup. Už při příchodu do skleníku se ji zdálo divné, že v táboře neregistruje žádný pohyb, ba dokonce žádnou osobu. Zprvu si myslela, že se všichni přesunuli do amfiteátru, aby nebyli obtěžování zapadajícím sluncem. Proto zvesela vykročila k amfíku, ale její veselé kroky se pomalu měnily v kroky vysloužilé 120-ti leté tanečnice. Ve chvíli, kdy zjistila, že amfiteátr zeje prázdnotou se u ní dostavila mírná, až větší zmatenost. Asi moc sluníčka, řekla si a šla se opláchnout. Ani po opláchnutí se v táboře žádná osoba neobjevila. Co teď? Co se děje? Zmatená hlavaska se vrátila do skleníku a uvědomila si, že v dnešní době již komunikujeme také pomocí elektronických médií. Vrhla se na svůj mobil a do společného chatu vyslala zoufalé S.O.S. V chatu se objevilo: Možná ti napoví, ve skleníku podkroví. V tu chvíli hlavaska vyjekla: Ježíši, bojovka! V podkroví skleníku byl vzkaz: Moniko, chtěla jsi zinscenovat svůj únos a takové podlosti mafie neodpouští! Pokud jsi našla tento vzkaz, napiš na WhatsApp, že jsi připravena zachránit svůj tábor, který unesla opravdová mafie. Ne ta, na kterou si tu jen hrajete. Chvíli vstřebávala nastalou situaci a pak do chatu napsala: Jsem připravena zachránit tábor! Pomocí chatu se dozvěděla, že 1. indicie k záchraně tábora se nachází v lednici. Vzkaz zněl: Tam kde zvony zazvonily, děti se tam zachránily. Pochopila! Ihned vyrazila ke hřbitovní zdi. Tam čekal 1. oddíl zajatý do obruče. Aby Móňa mohla děti zachránit, musela se nejdříve zkrášlit. A šlo to ztuha. Pak ji čekala pantomima. Musela dětem postupně předvést pět slov: bazén, budíček, diskotéka, noční bojovka a hasiči. Děti uhodly a tak byly zachráněny. Nejvíc hlavasce dali zabrat hasiči a přitom to je její srdcovka. :-) Móňa obdržela další indicii: V dálce nevidíš Miletín, ale Temelín. Odhodlaná se vydala na cestu k záchraně druhého oddílu. Tam bylo jejím úkolem předvádět rituální tanec apačského šamana pro přivolání deště a při tance se polévat vodou. Tančit musela tak dlouho, dokud nevyprázdnila 1,5 litrovou lahev vody na své tělo. Následovala další indicie: Závora tam vjezdu brání, čeká tě tam další klání. Zmáčená, ale šťastná vyrazila k záchraně 3. oddílu. Tam ji čekal náročný intelektuální úkol, při kterém ji málem sežrali mravenci. Protože správný mafián, musí umět spočítat cokoliv, hlavně zisk, čekal hlavasku matematický rébus. Poskakujíc a odhánějíc mravence úkol zvládla a zakřičela osvobozující výsledek: 608! Další indicie zněla: Do hradu tam cesta vedla, i odvážné však jinam svedla. S radostí opustila mravenčí stanoviště a vyrazila vstříc dalším úkolům v doprovodu zachráněných dětí a vedoucích. Cestou ji děti obdivovaly za splněné úkoly a hlavaska s úsměvem na rtech a vztyčenou hlavou vykřikovala své oblíbené heslo NENÍ MALÝCH VÝZEV! Pro záchranu 4. oddílu musela Móňa najít posilující nápoj, ten vypít do dna a tím osvobodit děti 4. oddílu. Následující indicie zněla: Do lesa se teďkon dej, další oddíl vyhledej. Tak tedy šla. Proplétala se chroštím, žroucíma mravencema a za sebou už vláčela půlku zachráněného tábora. Pro záchranu 5. oddílu musela nejdříve zvítězit ve hře Šťastný candát s pěti vyzyvateli z 5. oddílu. A to se jí podařilo na 1. pokus. To ovšem nebylo všechno. Mnoho let v roli čarodějnice nutila táborové děti lovit drahokamy či indicie z různých nechutných sraček. Tak teď na ní došlo. :-) Ve skleněné čtyřlitrové lahvi byl nechutný binec a směs všeho možného, co se v táboře našlo. Uvnitř bylo i pět pouzder z kinder vajíček a až v tom posledním byla indicie: Tam kde posed uvidíš, další děti zachráníš. Posed byl na dohled a tak vyrazila. 6. oddíl si připravil mafiánský kvíz, složený z pěti otázek. Tři správné odpovědi zaručovaly vysvobození dětí. Uhodla čtyři, ale tím to nekončilo. Pro další indicii musela absolvovat Tanec hanby. Na čelo jí byl vypálen nápis BABBO, což v mafiánském slangu znamená NECHTĚNÝ. Úkol splnila a dostala další indicii: K táboru se začni vracet, někdo by už začal zvracet. Tohle ji rozhodně nemohlo zastavit a tak odhodlaně vyrazila k záchraně 7. oddílu. Tady ji čekal velmi rafinovaný úkol. Musela zazpívat italskou hymnu v originálním znění. Úkol ji zprvu zaskočil, protože italsky neumí a melodii nezná. Nicméně s tímto úkolem se poprala po svém. Text zpívala na melodii písně Skákal pes přes oves a s výslovností si příliš hlavu nelámala. Tímto se chce omluvit všem italským občanům, že rozhodně neměla v úmyslu nějak zneuctít jeden z národních symbolů Itálie. Úkol byl splněn, děti osvobozeny a další indicie předložena: U rybníčka čeká drak, nebude to jenom tak. Hlavaska vyběhla vstříc západu slunce a ze strmého kopce uháněla rychlostí valící se bečky k rybníku. Celá mokrá, poštípaná a špinavá, ale stále odhodlaná. U rybníka na stavidle ležel meč. Na cestě ke stavidlu byl drak a chrlil oheň (oheň byl symbolicky nahrazen vodou v pet lahvích). Móňa musela vlézt aspoň kousek do rybníka (bylo to skoro do pasu) a získat meč, kterým zapíchla odporného draka a tak zachránila 8. oddíl a tím i celý tábor!
Poté, co všichni dorazili do tábora, nechala hlavaska vyhlásit nástup, aby všem poděkovala... Citujeme: "Za posledních 10 let jsem ve Skočicích zažila hodně, ale tak skvětou partu dětí a vedoucích jsem tady ještě neměla. Děkuji vám všem za dnešní megazážitek, strašně jsem si to užila a jak říkám NENÍ MALÝCH VÝZEV! Proto bych vás zachránila i kdyby ty úkoly byly mnohem těžší..." Utřela slzu a poklonila se celému táboru. Ovšem ještě před tím, než se hlavaska na nástup dostavila, sehrál Crazy s plyšovými medvědy live divadelní představení, na téma JAK SEŽRAT DĚTI. Za oběť medvědům padly bezbranné děti prvního oddílu. :-) Na nástupu bylo vyhlášeno poslední bodování úklidu, rozdány poslední diplomy a zítra nás čeká závěrečný program. Oslavenci Kubové dnes samozřejmě letěli do bazénu v oblečení.
Ve 20.30 začala rozlučková diskotéka v amfíku. Děti postupně odchází spát a nejstarší oddíl čeká oblíbený výsadek. Ve 23 hodin opouštějí děti nejstaršího oddílu v doprovodu vedoucích tábor a jsou odvezeny na tajemné, neznámé místo nočního výsadku. S výsadkem i cestou zpět si poradily obstojně, nijak moc nekufrovaly, a zpět do tábora dorazily v 1.30.