Datum přidání: 20.7.2019 18:22:31
Ač se nám to zdá jako téměř nepravděpodobné, tak právě dnes jsme se přehoupli do druhé půlky tábora. Čas neuvěřitelně letí jak nám, tak i dětem. Mnozí jsme již ztratili pojem o čase a ani nevíme, zdali je pátek, sobota nebo neděle, či jaká je vlastně hodina a jestli je den či noc. :-) Každopádně na ránech se nic nemění a děti přicházejí do jídelny v doprovodu nám všem dobře známé písně.
Po snídani se všichni vrhají do táborového dění. Oddíly 1 až 3 navštívily vodňanské hasiče, kteří jim představili jejich hasičskou techniku a téměř hodinu trpělivě odpovídali na všetečné otázky. Otázky se týkaly všeho možného kolem hašení, zachraňování a pomáhání a myslíme si, že i přítomní hasiči museli být překvapeni vodopádem otázek našich dětí. Nakonec si děti vystavenou techniku prolezly a do tábora odjížděly velmi spokojené, ale taky natěšené na dnešní oběd. 4. oddíl si zahrál hry a namaloval trička, 5. oddíl se vydal na zteč Skočického hradu a po jeho dobytí byly děti zklamány tím, že na vrcholu kopce vlastně žádný hrad není. 6. a 7. oddíl si zahrál Boj o vlajku, který všichni ve zdraví přežili.
Nu a k tomu obědu. Dnes totiž na děti čekaly bavorské vdolečky se šlehačkou. Uznejte sami, na to se nedalo netěšit. :-)
Po obědě se nejstarší oddíly 5 až 8 vydaly do Strakonic na bazén, kde si kromě blbnutí ve vodě zahrály i nějaké vědomostní hry. Nejmladší oddíly zůstaly v táboře a pro změnu zase řádily v táborovém bazénu. Po tom, co vše v něm vyváděly buďme rádi, že nám bazén ještě stojí.
Na večerním nástupu, kromě bodování a takových těch dalších nutností, hlavaska vyhlásila večerní a zítřejší program. Večer nás čeká fotbálek a vybíjená. S velkým jásotem děti přijaly informaci o dnešní noční bojovce a zítřejším dopoledním Brtníku, tedy o spaní co hrdlo ráčí, klidně i celé dopoledne. O průběhu nočních bojovek, protože ta je rozdělena na trasy pro mladší 4 oddíly a zbývající starší, vás budeme informovat později. Asi hodně později, možná ještě víc než později.
Je pozdě, ještě víc než pozdě, možná už je brzy, ale všechny děti statečně dorazily do tábora a postupně uléhají. Nejmenší děti svoji noční bojovku zvládly bez bázně a hany. Sice si odvahu dodávaly zpěvem, povídáním, ale i odbornými diskusemi, ale daly to. Ve 23 hodin malé děti uléhají a do hory a lesa vyráží zbývající část tábora. Děti obdržely podle toho, jak chtěly být strašeny, barevné náramky s tím, že zelený znamenal extrémní strašení, žlutý takové to lehčí a červený znamenal nestrašení. Vše probíhalo tak jak mělo, když asi po polovině odejítivších dětí přišla zpráva, že červené náramky došly. Poté proběhla na Whatsappu diskuse jak rozlišit nestrašící děti. Bylo rozhodnuto, že žlutá se bude strašit ještě méně, tedy skoro vůbec. Prošlo pár dětí a přišla další zpráva, že žluté náramky došly. Lesem se roznesl hurónský smích, ale protože na startu už byly pouze děti dvou nejstarších oddílů, tak se tato situace vyřešila sama, protože tyto děti strašeny být chtěly. V 1.15 dorazilo poslední dítě, my dorážíme kolem 1.30 a začínáme vyhodnocovat.
Možná, že děti jednou ocení krásu nočního lesa, kdy se paprsky měsíce lehce proplétají korunami stromů, poblíž je slyšet dupot ježka, funění jezevce, klopýtání srnky a přelety nočních ptáků. Mravenci stále neúnavně pobíhají lesním porostem a neznají volno, dovolenou a jak se zdá, ani spánek. Prostě jedou nonstop. Oblohu sem tam v dálce projasní blesk dalekých bouřek a myši vystrkují čumáčky se svých děr a udiveně pozorují dnešní dění. Malá myšátka nekoordinovaně pobíhají v blízkosti hnízd a snaží se napodobit tu lidskou chamraď, jež si dovolí rušit posvátný, noční, lesní klid. Ale už je pozdě a tak celý les postupně uléhá stejně jako naše milé a statečné děti. Takže Dobrou noc, či možná Dobré ráno. :-)