Datum přidání: 18.7.2015 5:30:40
Ráno nás, zcela nečekaně, probudilo vysmáté sluníčko. Nám, ovšem, až tak do smíchu nebylo. Jednak bylo jasné, že tento den nebude patřit k nejchladnějším, ale hlavně proto, že zmizela vlajka. Co že nás tedy dnes čeká? Rumpál starého kufru nás poslal kdoví kam.
V 9 hodin se celý tábor opět sešel na táborové pláni a Standa dětem znovu zopakoval, že k určení doby, ve které se nacházíme, je třeba najít indicie. Bylo jich celkem šest a k tomu dvě živé. Děti si musely všechny indicie zapamatovat a pak je Standovi říct. Jako první uhodl 5. oddíl, že se nacházíme ve starověkém Egyptě. Po uhodnutí doby se oddíly vydaly k živým indiciím Kleopatře a faraonovi. Faraon dětem sdělil, jak je Kleopatra náročná manželka a pořád má nějaká přání. Teď si přeje postavit chrám. Děti musely po jednom v písku hledat část chrámu a pak ho složit (formou puzzle). Oddíl, který bude v této disciplíně nejlepší, bude večer točit klikou našeho stroje času.
Běžíme na oběd...jsou bavorské vdolečky...hurááááááááááááá!!
Je opravdu mega vedro, po obědě odpočíváme a necháme děti smočit ve vodě, než začne odpolední hra ZACHRAŇTE MUMII. Aby děti probudily mumii, musely splnit několik úkolů. Projít labyrintem, přejít přes řeku Nil, nalézt diamant v Nilu pro marnotratnou Kleopatru, vyluštit několik hádanek, postavit pár bloků na faraonovu pyramidu, naplnit zavlažovací systém vodou a také se musely vyhnout otrokářovu biči. Na každém stanovišti obdržely po splnění úkolu část zaklínadla pro probuzení mumie, které bylo psáno egyptskými hyeroglyfy. Nalezený diamant předaly Kleopatře, která dětem za odměnu předala dekódovací tabulku s překladem oněch hieroglyfů. Nakonec se děti vydaly k mumii, kde musely pronést zaklínadlo, kterým ji probudily k životu. Všem se to nakonec podařilo, i když některým to trvalo o něco déle. :-)
A už tu byla večeře. Slovenské národní jídlo halušky na český způsob. :-)
Po večeři se hrál fotbal s Jindrou a v půl deváté začala diskotéka, která vyvrcholila ve 21.30 sdělením, že dnes se koná noční bojovka. Na bojovku nešly všechny děti a nikoho jsme nenutili.Všechny strašení-chtivé děti vyrazily s hlavaskou a Radimem do lesa. Štreka to byla neskutečná, celá do kopce a hlavaska na vrcholu prohlásila, že to snad musí být osmitisícovka a ještě asi půl hodiny popadala dech. Celá cesta zpět byla vyznačena svítícími tyčinkami. Děti na cestu zpět dostávaly různé barvy svítících tyčinek. Růžová znamenala nestrašit a všechny ostatní barvy byly signálem pro vedoucí na trase, že strašení děti chtějí. S ubývajícím počtem dětí na startu v hlavasce narůstaly obavy z cesty zpět. Je to sice neuvěřitelné, ale bojí se tmy a do lesa večer šla jen s Radimovým slibem, že na cestě zpět ji neopustí ani na chvíli. To ovšem netušila, že Radim je se všemi vedoucími na trase domluvený na úplně jiné strategii. Po odchodu posledních dětí směr tábor se Radim i s vyděšenou Móňou vydali na cestu zpět. Pod záminkou, že si potřebuje ulevit, vzdálil se Radim do temného lesa. Móňa propadla naprosté panice a veškerá důvěra vložená do Radima byla.....ano tam! Začala úpěnlivě prosit do tmy, aby se vrátil. Což nepomáhalo, tak začala hystericky řvát a to už Radim nevydržel a vrátil se ze tmy stylem "prase z bukvic", což Móńu dostatečně naladilo na cestu do tábora. Ona sama si pamatuje pouze to, že buď prosila Radima ať se vrátí ze tmy, nebo řvala na celý les, když ji někdo chytil za nohu. Všichni vedoucí měli upřímnou radost, že jejich strašení dopadlo na úrodnou půdu. Jsme si jistí, že letos už ji v noci do lesa nedostaneme:-) Děti byly nadšené a hned po návratu se dotazovaly, kdy bude další noční bojovka.