To byl nádherný rok, tenhle ten rok 2016. Nokinka se stala majitelkou vlastní chatičky vedle Tedíka a její táta začal chodit do práce jen na tři dny v týdnu. Tak měl na Nokinku mnohem více času, třeba v pondělí místo do práce mohl s mámou a Nokinkou do pražské ZOO. Nokinka se již stala stálým členem kotoní party, v květnu se vydala na kotoní sraz do obory Hvězda, o měsíc později do Plzně, kde také navštívila kolomaznou pec. V dubnu bojovala na soutěži krásy v Počernicích, v září se účastnila krásné pejskařské akce na Džbánu.

V dubnu navštívila Kuks a Braunův Betlém, Babiččino údolí, ZOO Dvůr Králové a přehradu Les Království.  Podívala se opět do Klikova i do Třeboně. V Suchdole navštívila výstavu cestovních dokladů.

Na chatičce se jí líbilo úžasně, byla vlastně stále ještě štěně, děsně jí zajímalo všechno, slepýši, žáby a hlavně se zamilovala do ježka. Ten zůstal její celoživotní láskou.

Byl to rok naplněný činnostmi, prostě krásný rok. A aby těch činností nebylo přeci jen málo, začala už z kraje roku chodit do agility. Na srazu v Plzni pak všem předvedla, co umí plemeno Coton de Tuleár. Koncem roku skoro každý týden cvičila na cvičišti Hafbo, a to i v mrazech. To se ještě jenom začalo tušit, jak nám agility vstoupí do života, jakou vášní se stane pro mámu a že právě díky agility za tři roky dostane ségru.