Jak do Prahy přijela, alotria dělat okamžitě začala a nestýskalo se jí vůbec

Psal se 9. listopad roku 2019. Takhle tenkrát vypadala předpověď počasí - Oblačno až zataženo, občas déšť, na západě v polohách nad 900 m i déšť se sněhem nebo sněžení. K večeru postupně ustávání srážek a ubývání oblačnosti. Nejvyšší denní teploty v západní polovině 4 °C až 8 °C, na Moravě a ve Slezsku až 10 °C. Mírný jihozápadní až západní vítr 2 až 6 m/s, bude večer slábnout. Prostě listopad a k tomu všemu ještě brzy bude tma. Ale přesto to byl den velevýznamný, na jaké se nezapomíná. Jelo se totiž pro Kikinku. A jelo se do Ústí nad Labem, to je dost pod 900 metry nad mořem, takže o sněhu nebylo ani řeči, snad ani moc kapek nespadlo a trochu se mezi mraky i občas objevilo sluníčko. Větřík teda ale foukal určitě. Ale v domku nad Labem v Ústí nad Labem bylo teploučko. A uvnitř plno štěňat. A k tomu babičky, strýčkové, sourozenci ze starších vrhů, prostě v celé rodině se vyznat nebylo lehké. Jenom nějaké to klubíčko nezašlápnout.

Tak tady je ta Kikina. V náručí se ocitla černá sametová koulička se čtyřmi vyholenými drápkatými kopýtky a šedivým čumáčkem mezi korálkovýma očima. Srandovní zvířátko tiskl pisatel těchto řádek na břiše se strachem, aby nevyskočilo z náručí a nezalezlo někam do díry.  Rychle s ním do auta a rychle domů, ať se mu nestýská, doma už bude Nokinka, začnou si hrát a tak začne zapomínat na mámu.

No, jestli se jí po mámě občas zastesklo, se vyloučit nedá, ale jinak to žádný velký doják nebyl. V autě kňourala spíš, kdy už se rozjedeme a přestaneme blbnout s tou navigací. Když už jsme se rozjeli, začala časem otravovat, kdy už tam budem. Byla na ní pomalá i Alfa Romeo, všechno prostě hrozně dlouho trvalo. Nakonec se ale příjezdu dočkala a spolu s pelíškem byla přinesena domů.

Nokinka nás vítala radostně a dlouho si v přineseném pelíšku ani ničeho nevšimla. Když se tak stalo, začala vrtět ocáskem a dělat výzvy ke hře a Kikina měla také děsnou radost. Šlo se hnedka na zahrádku, to bylo okamžitě nějakého pobíhání a poskakování, čmuchání a hrabání. Každopádně byl definitivní konec kňourání. A doma vevnitř hned začalo lítání a útočení a zuření a my jsme si brzy nebyli moc jistí, jestli je Kikina s námi jen několik hodin nebo už spoustu let.