O tom, jak to Kikinku na chatičce děsně baví

Na chatičku se Kikina dostala za ani ne dva týdny a hned v těžkých podmínkách rizikového kácení s Mercedes, začátkem prosince zajela ještě pro Oslíka, a to bylo nějakého radostného běhání. Takže s chatičkou se seznámila hned a hned byla nadšena. 

Pak přišel novoroční výlet roku 2020, bylo pěkné sluníčko, lítala i kolem kamínku.  V neděli 9. února jsme navštívili i Sázavu, Nokinka také asistovala při dělání pořádku po rizikovém kácení, byl to hezký slunečný den, ale druhý den do Čech dorazila fujavice Sabina atak jsme hned v sobotu 15. února jeli zkontrolovat škody. Nic se nastalo, bylo hezky, byl tam tehdy i Tedík a tak jsme zase udělali další hromady klestí podél plotu. Pak až 18. března se byla Kikina rozloučit s Vitárkou, však také za ní běžela od čističky, až skoro k vesnici, že jsme byli moc rádi, že se zastavila a Vitárku nedohonila. Je to prostě prdlý pes. 8. dubna jsme se byli zase podívat na řeku, pod jezem Kikinka chvilku koukala do vody a pak tam rovnou skočila. Spokojený mokrý pes pak lítal spokojeně po břehu. Jinak se ale Kikina jako vyslovený vodní nadšenec neprojevovala, vody se nebála, ale žádný vodní divoch to nebyl.

Brzy nám ukázala, že myšlenku na klidné procházky s pudlíkem po poli musíme opustit. Byli jsme docela rádi, že se nám jí podařilo přivolat, když se rozeběhla za zajícem, prostě Kikina je pes lovecký a ten lovecký pud nám přinášel často krušné chvíle. Takže procházky už na vodítku, co se dá dělat, ještě že chatička je oplocená. Jinak neprojevovala vůbec zájem o ježka, ten zůstal jenom jako vášeň Nokinky. Dění za plotem jí však nikdy nenechalo klidnou, málokterému cyklistovi se podařilo projet bez doprovodu Kikinčina jekotu. Většinu dní také chodí co nejdříve spát, zatímco Nokinka ožívá a začíná hledat ježka.  A ráno se houpe s mámou na houpačce, zatímco táta s Nocaimou ještě spí. Je to prostě s oběma pejsky pohoda, vždyť od jara do podzimu jsme tam většinu dní.