Jak se se ségrou Nokinkou skamarádila aneb první týdny doma

Na obrázcích vysloveně vidíme dvě nejlepší kamarádky. A také skutečně pudlík fenka Kikinka s cotonem pejskem fenkou Nokinkou jsou něco jako TIM a PIK MEDVÍDKOVÉ. To víme. Ale nebylo tomu tak vždycky. Nejprve bylo třeba se skamarádit. A skamarádění proběhlo takto.

Když jsme Kikinu přivezli, vypadalo to, že má Nokinka děsnou radost. Kikinu pozorovala, vrtěla ocáskem, dělala na ní výzvy ke hře a chvílemi se i začaly honit. A pozorovat Kikinku znamenalo neustále něco pozorovat. Alotrium a zase alotrium. Takže to vypadalo, že všechno dobře dopadlo. Kikině se nestýskalo a Nokinka byla ráda, že má ségru. Ale to všechno skončilo, když jsme měli jít spát. Nokinka zjistila, že jsme to zvíře nevrátili a popadla jí hrůza, že to zvíře s námi zůstane. Když jsme Nokinku přinesli na postel a ona zjistila, že to černé zvíře už na posteli spí, okamžitě znechuceně seskočila na zem a znechucenější zvíře jsme do té doby ještě neviděli. Nokinka se rozhodla, že bude tak strašně znechucená, že si to rozmyslíme, a to zvíře vrátíme. Jenže to jaksi nevyšlo a nadloubaná v rodině byla jenom ona.

Kikinka se v dalších dnech seznámila s dalšími členy rodiny, babičkou, tetami a sestřenicí mopsem Mercedeskou. Nokinčinu nadloubanost Kikina vůbec nepochopila a začala hrát hru na Sorry brácho. To je starodávná hra ještě z dob, kdy pudlové byli vlci. Hrají jí štěňata a využívají toho, že nikdo nesmí zakousnout někoho, kdo dělá Sorry brácho. Sorry brácho se dělá zakňučením a lehnutím na záda. Tak se Kikinka přiblížila k ségře, přiblížila se poníženým bočním pohybem, nahrbená a mrskaje ocáskem a neustále otravovala tak dlouho, až po ní ségra vyjela. Ozvalo se zaječení. Kikinka ztuhla na zádech, Nokinka ztuhla s chutí ségru zakousnout, ale nemohla, protože Kikina dělala Sorry brácho a kdo dělá Sorry brácho, tomu se nesmí nic udělat. Kikina prostě Nokinčinu nadloubanost vůbec nepochopila a Nokinka se s nadloubaností musela časem rozloučit.

Ostatně věci se semílaly velice rychle a pro psychologické hrátky nebyl prostě čas. Již za týden u nás zůstala Mercedes, tedy Nokinka musela snášet ségru a ještě sestřenici, za pár dní se jelo na chatu na rizikové kácení. To byl tedy křest ohněm. Pak celou partu spojila společná činnost, kterou bylo klepání ušima. Trvalo, než se to podařilo jako kvasinkovou infekci odstranit, ušima klepaly všechny tři. Začátkem prosince Marcedes odjela, to byla dost úleva a mohlo začít pěkně zase Sorry brácho. Ale Nokinka už na nadloubanost skoro zapomněla. Při spaní jí Kikina vadila jenom když do ní strkala, jinak už jí na stejné posteli snesla, chodily spolu na cvičák do Buštěhradu, často si spolu popoběhly na procházce a když jednou odjela Kikina na stříhání, Nokinka čekala u dveří a po návratu už nedokázala zahrát, že nemá z Kikiny radost.