Jak se Kikince doma daří, jak lítá po domě nebo furt loudí, jak se válí po mámě nebo jak lítá jak ten blázen na zahrádce a taky jak chodí na procházky

Už jsme si řekli, že Kikina byla doma hned jako doma. Seznámila nás s novými výtvarnými sestavami, které zatím žádný pejsek nedělal, především to byla posice chrámové opičky. Že má pudl v DNA opičí DNA bylo hned jasné. Posadila se na vyvýšené místo v kolmém sedu a připomínala nějakého paviánce habešského. Také dělala Široka ze Stínadel, tedy když měla světlou hlavičku v černém kožíšku. Jen ukázat ježka v kleci. Vítání Nokinky se už změnilo ve vítání kotona a pudla, kdy pudl neustále vyskakoval do popředí a při vítání se jeden musel snažit, aby si trochu pomuchlal taky kotona. Prostě pudl se vnucoval všude. Od ségry okamžitě pochopil, že loudit se musí u táty. Při jídle tátu obklíčily okamžitě, Nokinka seděla pod stolem a Kikinka ze strany. Když začala poskakovat namístě s výrazem Dej mi to, dej mi to, bylo jasné, že kromě DNA opice má také silné DNA tajtrlíka. A když se položila na podlaze na břicho a zadní stehna spolu s ocasem vytvořily jednu klínovitou plochu, dávala najevo i příbuznost s kapustňákem. Po schodech se od začátku pohybovala jako dělová koule, jenom ze začátku to uměla jenom nahoru a často bylo nutné jí na výchozí posici snést. Při zívání dělala zvuky varana nebo nějakého ještěra, a při česání dělala krokodýlí zoubky. Bylo toho plno nového, nový byl také styl vstávání. Do Prahy jako ranní ptáče přijela a jen pomalu se toho trochu zbavovala. Ale první chodí spád vždy pudl, který večer brzy neví o světě, s tátou pak jde o dost později Nokinka, ráno otravuje Kikinka a Nokinka se klidně ještě válí s tátou. Vedle Kikiny brzy vyniklo, že Nokinka je vlastně celá po tátovi.

První procházky jsme absolvovali v pletených kabátcích, často štěně vykukovalo v náručí pod bundou. Brzy však celé procházky proběhly bez poponášení. Držela se u nohy docela poslušně, ale když se něčeho lekla, byl to prdlý pes, kterého bylo třeba hlasitě volat. K základním procházkám na Hanspaulce přibyly i výlety do údolí, nad Vltavu a často i do Suchdola a třeba i do údolí Únětického potoka. První jaro jsme se s pejskaři potkávali i v lesíku v rouškách a tak bylo kamarádění s jinými pejsky obtížné, ale když se občas s někým rozlítala, byly to fofry, zejména s Kaimem od naproti, to je čínský chocholatý pejsek, bílý chlupatý uličník a později i s jeho bráchou. Nicméně hlavním zdrojem pohybu se stalo lítání za míčkem.

Na zahrádce se Kikině líbilo jako každému pejskovi a jako každý pejsek nevykazovala vlohy k zahradničení, ba právě naopak. Když zaslechla , že se Nokina hádá se sousedkami, letěla na zahradu se zvuky nepopsatelnými. K nadávání přes plot se ke Nocaimě vždycky připojuje veleochotně. Ale jinak spolu s květy dokáže s Nokinkou vytvářet krásné scenérie.