To byl parádní rok. Nokinka začala cvičit agility, táta konečně získal třídenní pracovní týden a nakonec Nokinka dostala vlastní chatičku. Byla to prostě paráda a na chaloupku jsme se vydali v pátek 6.května.
Vyjeli jsme Pikáskem brzy zrána. Prošli jsme se k pískovně, šťastná Nokinka lítala ve vodě a v Parisu jsme si pak poseděli s hruškovým džusem. Druhý den jsme se vydali do krámu a odpoledne kolem koziček na fotbal. Třetí den, to byla neděle, jsme s Nokinkou v Suchdole navštívili výstavu zahrádkářů a chovatelů a poté se vydali do Třeboně. Navštívili jsme s Nokinkou sochu Krčína, prošli se zámeckým parkem a poseděli na lavičce u Tylova domku se slavným hlohem. Večer v Parisu jsme si zase pochutnali na hruškovém džusu. Však jsme také na chatičce plánovali úrody hrušek. Nokinka byla už hodně urvaná. Večer byl táta před televizí nadšen sovětským filmem Bojovali za vlast. Posledním dnem výletu bylo pondělí. V Suchdole se Kačence podařilo objednat novou myčku, nebo to byla oprava? To není důležité, důležitá je návštěva výstavy cestovních dokladů. Fronty návštěvníků tam nebyly, byl tam klid, spíš bylo obtížné to najít. Byli jsme vzácnými návštěvníky a jistě byl autor výstavy potěšen, jestli se dozvěděl, že tam někdo byl. Možná jsme se zapsali i do návštěvní knihy, to už si nepamatujeme, ale na výstavu samotnou hned tak nezapomeneme. V železářství u Indiána jsme si nedokázali vybrat čerpadlo, pro které jsme tam jeli, zato jsme si vybrali židli a lopatu. U Indiána se prostě vždycky něco najde, Cestou domů pak Kačenka telefonovala se Smažíkem ve snaze objednat Renegáda kouřové barvy. Z původního plánu vyjet ještě ten den ke Kladnu nakonec sešlo. Tam jsme se však vydali hned druhý den a objednali Trailhawka v barvě moáve. To byly tenkrát slavné dny.
S prasátky se seznámila už před rokem
Pěkně ve stínečku u Tylova domku
S tím pasem vpravo se táta dostal až na Sibiř
Pohodička princezny Nokinky u Panny Marie Královny
Studium Tylova hlohu
Kačenka mezi exponáty
Ona ta návštěva Smažíka tak nějak k tomuto výletu patří, tak si jí připomeneme dvěma snímky. Zajímavé je, že se zde objevuje i červená Alfička. Je všechno jenom náhoda?
Po květnové návštěvě byl objednán Smažík, ale nedočkavě jsme na něj čekali až do prvního srpna. Ani s chatičkou nebylo vše ještě úplně hotovo, ale koncem května už jsme s Vitárkou přijeli na pozemek nové chatičky. Vitárka si tak ještě užila parkování na vlastním pozemku nové vlastní chatičky a čekaly jí ještě poslední jízdy na chaloupku.
Poslední červnový den se již v zápisu katastru objevila chatička a mohli jsme naprosto v klidu to jet oznámit chaloupce. Před tím ovšem byla Vitárka odvezena z opravny specializované na offroady a cítila se velmi dobře. Na chaloupku se zvesela vydala v sobotu 2.července. Cestou se stavila na chatičce, bylo to příjemné zastavení, prázdninové kolony do Jižních Čech snad trochu prořídly. Stihli jsme ještě procházku do Parisu. Druhý den dopoledne jsme v lese nasbírali plno borůvek, byly mezi nimi i velmi velké, ale z hub jenom jeden pěkný kovář. V pondělí jsme navštívili Suchdol, Indiána a nedaleko něj jsme se dotkli klempíře, že jsme od něj chtěli keramický sopouch. Jinak u Vietnamců se nám podařilo sehnat parádní košíček k táboráku. To byl významný počin, asi nejvýznamnější z tohoto výletu. Druhý den přijela maminka a s ní trochu toho dusna, vyvolaného tehdy pořízením chatičky. Ale odpoledne jsme si pěkně zakoupali v pískovně. Ve středu jsme vykopali alespoň část kořene vrby, kterou zničila maminka, s nadějí, že by mohla obrazit na chatičce na přátelštějším místě. Cestou na chatu jsme se stavili v třeboňském Kauflandu a u pumpy si dali zmrzlinu. Večer už Vitárka parkovala na chatičce a k táboráku se chleba s buřty nesly v úžasném košíčku ze Suchdola.
Naposledy se Vitárka vydala na chaloupku ve středu 27.července 2016. Vydala se z návsi Kaliště, protože výstavba znemožňovala přímý odjezd od chatičky. Před tím se podařilo otestovat Gábinu při půlení betonových cihel. Do Kaliště jsme vyšli kolem třetí a v pohodě dojeli do Klikova. Tam již čekala Mercedes, Sofie a Kuba. Během procházky do Parisu jsme našli vytrhnutou břízu, tak jsme jí odnesli domů, třeba se na chatě chytne. Ostatně po návratu se spustil déšť. Druhý den bylo pod mrakem, Nokinka blbla s Mercedes, do Suchdola jsme se podívali Peugeotkem, navštívili kozičky a psouna, kolem druhé jsme se s Mercedes rozloučili. Začalo drobně pršet. Po návratu z procházky s dalekohledem pak přijel Pája se Sofinkou. Další den Vitárka dojela pro kozí sýry ke psounům, naposledy se rozloučila s chaloupkou, kam jezdila devět let a vydala se na chatičku. Jelo se jí pěkně, až před Benešovem nastal kolaps. Tak se projela městem Piaristů. Zdržení způsobilo, že nás od Senohrab pronásledoval slejvák, navíc u čističky byl neprůjezdný vodní příkop. Potřebné věci tak na chatičku dovezlo Motúčko. Další den, to byla sobota, odjela Vitárka s Pavlem a Růžou do Mníšku pod Brdy a Mercedes, Sofie a Kuba přijeli a podívali se k řece. Večer pak Viktor ve tmě přivezl Vitárku a všichni měli z Vitárky velikou radost. Druhý den ještě Vitárka vyvezla Kubu se Sofií do Kaliště. Vitárka pak ještě odvezla Růžu s Filipem až do Ďáblic a spokojeně se vrátila domů. Pisateli se narodila ten den vnučka Viktorka. V pondělí 1. srpna jsme se s vědomím, že Vitárka se bude mít dobře a bude i nadále často s námi, vydali ke Smažíkovi pro Smažíka. Začala tedy éra výletů na chaloupku Smažíkem.
V sobotu 24.září 2016 přivezl Smažík konečně věrného kamaráda Oslíka. To bylo radosti a slávy! A večer Růža sama přivezla Vitárkou Tedíka. To bylo radosti. Druhý den jsme s Růžou za volantem vyjeli do Kaliště a Smažíkem se pak vydali na jeho první cestu na chaloupku. Tam už byla maminka, aby Smažík neměl klid. Jinak Smažík se moc líbil, hlavně panu Halámkovi. Druhý den jsme se podívali na houby, nebylo to nic moc, navštívili kozičky, večer si popovídali s Janou a Bóďou a prodebatovali půlení cihel po poklepu. Třetí den dojel Smažík do Třeboně pro brikety a prošli jsme se parkem až k rybníku. Večer jsme se vydali na cestu kolem zvířátek a v poznámkách se objevuje vynikající karpatský mergluš. Zřejmě jsme něco našli. Poslední den, to byla středa, jsme se dopoledne podívali do Parisu a odpoledne vyjeli na chatičku. Tam jsme se zdrželi krátce a pokračovali do Prahy, kde nás již čekal Svatý Florián a boty Bogota.
Poslední výlet na chaloupku v tomto roce byl vysloveně zimní. V pátek 2.prosince Kačenka dojela pro pisatele do Měcholup. Nokinka tam chvíli před domem lítala kolem Jamrichů a pak následovala pohodová cesta do Klikova. Zde na zbytcích sněhu lítala Nokinka jak ten blázen. Proč jsem tam jeli, už nevíme, snad zaplatit panu Halámkovi za jeho budování inženýrských sítí. Podívali jsme se ještě do zimního Parisu a večer se váleli u televize. Druhý den jsme se prošli kolem zvířátek, na sluníčku bylo hezky a následně se vydali do Prahy. Cesta byla v pohodě, doma ovšem nešlo topení. A navíc druhý den jsme absolvovali Mikulášskou agilitní akci v Roztokách. Nokinka ale byla úžasná, vrátili jsme se šťastně zmrzlí a Kačenka večer spustila kotel.
Tak takhle probíhaly výlety na chaloupku v onom báječném roce 2016, v roce třídenního pracovního týdne, vlastní chatičky, Smažíka a Oslíka. V onom roce začátků báječného agilitění.