Nejdříve si připomeneme, co všechno předcházelo tomu, než se vydala na cestu do Prahy. To znamená jak se narodila a my se strašně na ní těšili, vyjeli se na ní podívat a nedočkavě jak jsme čekali až přijede.

Zavzpomínáme na její slavný příjezd autíčkem Pikáskem C4, na to jak kňourala a po mámě vzdychala a nakonec tvrdě v novém pelíšku usnula

Jak na mámu a sourozence pomalu zapomínala a na novou mámu a tátu si rychle zvykla a jaká alotria začala brzy provádět

To nejroztomilejší období mrňavého štěněte připadlo na jaro. Nokinka na zahrádce tak trochu devastovala rozkvetlé tulipány a dělala v trávníku díry, prostě tak trochu škodila, ale bylo to tak šíleně roztomilý, až to bylo úplně děsný.  Na jaře také několikrát na chatičce navštívila kamaráda Tedíka a podívala se i na chaloupku v Klikově. V květnu se zúčastnila prvního pejskařského srazu.

Tady si připomeneme období od léta do prvních Vánoc. Nokinka se proměnila z mrňavého štěňátka, úplně nejmenšího ze všech sourozenců, v puberťáckého přerostlého kolohnáta. Navštívila mámu v Krkonoších, pekelná vedra toho roku prožila u Sázavy a zatopené jihočeské pískovny a účastnila se první výstavy, kde potkala bráchu Badíka a neukázněného sympaťáka Cyrila. A taky dělala družičku na svatbě

Skoro pět celých let žila Nokinka v Praze jako jedináček. Na procházkách si hrála s pražskými kamarády, jezdila pravidelně na chatičku i na chaloupku, začala trénovat agility a časem sbírat první sportovní vavříny, představovala se na výstavách a navštěvovala přemnohé srazy pejsků. Žila si pěkně činorodým životem jedináčka a vypadalo, že se na tom nic měnit nebude. No a najednou tu byla Kikina.

Život se s příchodem pudlíka Kikiny dost změnil. Kikina byla hned od začátku malá a pitomá a žádné velké nadšení Nokinka neprojevovala. Vychovat takového malého drzého špunta totiž není žádná legrace. Už by ale neměnila.