Jana Kasalová: Dobrá adresa

Téměř lettristická výstava se skládá z velkého množství pravidelně nainstalovaných stejně velkých kartiček, které formátem váhají mezi korespondenčním lístkem a vizitkou. Každý kartonek nese dvojí informaci. Jednou je „osobní“ barva, druhou kompletní adresa včetně telefonu. Obojí se váže ke konkrétním osobám – většinou úspěšným, až veleúspěšným umělcům. Nechybí mezi nimi Bill Viola, Julian Schnabel, Richard Serra, Donald Judd ani Yoko Ono. Zatímco barvu jim Jana Kasalová přisuzuje pocitově, kontaktní údaje jsou pravé. Na to, jak je podoba instalace jednoduchá, je v ní přítomné celkem velké množství významů a vizuálních asociací, ze kterých také vyplývají různé způsoby čtení. Rytmičností může připomínat otáčené stránky telefonního seznamu, pravidelným rozvržením pečlivě rozměřovaná starořímská città, jejichž rastr se promítl i do uličních sítí amerických velkoměst. Při důsledném vnímání v ploše vznikne topografické schéma ve smyslu mapy, pohled ze stran zase může odhalit něco jako stylizovaný urbánní model. Celek mísí podobu kartotéky se smyšleným vizitkovým městem umělců a obloukem se vrací k nejzásadnějšímu tématu Jany Kasalové, jímž je emotivní kartografie místa. Tak jako téměř vždy i tady jde o kombinaci reálného s imaginárním, objektivního se subjektivním, privátního se sdíleným. Jestliže název výstavy zdánlivě otevírá otázky exkluzivních čtvrtí a koncentrace celebrit, pro Janu Kasalovou jde spíš o nostalgickou procházku spřízněnými dějinami umění a podnět k zamyšlení nad fenoménem adresy jako takovým. Jinými slovy hledání kořenů nebo identity jak prostřednictvím vzorů, tak teritoriálních schémat a ukotvení v nich. Stranou samozřejmě nestojí ani aktuální téma poskytování osobních údajů, i když se v tomto případě – vzhledem k faktu, že veškeré kontaktní informace pocházejí z Art Diary 1981 Giancarla Politiho – dá předpokládat, že téměř žádné osobnostní spory a konflikty nehrozí. Od věci samozřejmě ale není ani možnost konečně nosit v telefonu číslo na Andy Warhola.

Radek Wohlmuth, kurátor výstavy

Jana Kasalová: Good address

The almost Lettrist exhibition consists of a large number of regularly installed cards of the same size, whose format wavers between a correspondence card and a business card. Each card carries a double information. One is a "personal" colour, the other the complete address, including telephone number. Both are related to specific people - usually ...successful, even very successful artists. Among them are Bill Viola, Julian Schnabel, Richard Serra, Donald Judd and Yoko Ono. While Jana Kasalová attributes the colour to them in a sensory way, the contact information is real. For the simplicity of the installation, there is quite a lot of of meanings and visual associations, which also imply different ways of reading. The rhythmicity can be reminiscent of the turning pages of a phone book, the regular carefully proportioned ancient Roman città, whose grid is also reflected in the street of American cities. When perceived consistently across the surface, a topographical diagram in the sense of a map, while a side view may reveal something like a stylized urban model. The whole mixes the form of a card catalogue with a fictional city of artists and the arc of returns to Jana Kasalová's most fundamental theme, which is the emotive cartography of place. So as is almost always the case here, the combination of the real with the imaginary, the objective with the subjective, the private with the shared. If the title of the exhibition seemingly opens up questions of exclusive neighbourhoods and concentrations of of celebrities, for Jana Kasalová it is rather a nostalgic walk through related histories of art and an incentive to reflect on the phenomenon of the address as such. In other words the search for roots or identity through both models and territorial schemes and anchoring in them. Of course, the current topic of providing personal data, although in this case - given the fact that all contact information comes from Giancarlo Politi's Art Diary 1981 - it can be assumed that almost no personality disputes and conflicts are not imminent. Of course, the possibility of to finally carry Andy Warhol's number in your phone.

Radek Wohlmuth, curator of the exhibition