Malé děti se většinou těší do školy, až už budou opravdovými školáky s aktovkou, cvičkami a s vlastní paní učitelkou. Pak se děsně těší až už z té pitomé školy vypadnou, budou moct chodit na nepřístupné filmy a vůbec si budou vytvářet respekt okolního světa. Netrvá potom dlouho a na školu začínají vzpomínat v dobrém, časem jenom v dobrém a nejradši by se do školy zase vrátily. A když v tomto věku zjistí, že nedaleko Prahy se nalézá upomínka na školní léta ve formě skanzenu, většinou neváhají a do Přerova nad Labem se při první příležitosti vydají.

Budování školního skanzenu v Čechách není zatíženo nijakým velikým tápáním. Čechové, Moravané a Slezané po dlouhá staletí patřili mezi nejvzdělanější národy, vždyť čeština je čtvrtým moderním jazykem, do kterého bylo přeloženo Písmo svaté a dlouze připomínat na tomto místě učitele národů Jana Amose Komenského by bylo projevem absence kreativity. Připomeňme zde jenom, že povinná školní docházka byla uzákoněna v našich zemích již v roce 1774, a to za panování Marie Terezie. Všeobecným školním řádem byla tehdy zavedena povinnost školního vzdělávání v délce šesti let.

Mnohdy se dětem do školy nechtělo, zvláště když její návštěva představovala dlouhou cestu poli a lesem a to po většinu roku bosky. Nároky na každou pracovní sílu pak vyvolávaly nechuť rodičů ke vzdělávání dětí. Nebyl dostatek kvalitních učitelů, mnohdy to byli vysloužilí vojáci, kteří uměli číst a psát a v základní úrovni hrát na nějaký hudební nástroj. Pro učitele školní živobytí též nepřinášelo nic než chudobu, to zůstalo doposud. Ale v zásadě to byl pokrok obrovský. Ve všech městech a ve vesnicích s kostely byly zřizovány tak zvané triviální školy, od latinského trivium. Hlavní předměty totiž tvořily trojici, bylo to čtení, psaní a počty. A samozřejmě ještě náboženství.

Ve století páry, nebo se radši přidržujme osvědčeného výrazu ve století devatenáctém, dochází nejen ke vzrůstu počtu pedagogů, ale i k růstu jejich úrovně. Z učitelského prostředí vychází nejeden český velikán (K.J.Erben, František Čelakovský, František Kmoch ...). Školské prostředí je i živnou půdou pro tvorbu vlasteneckých a kulturních počinů.

Významným mezníkem je pak Říšský školní zákon z roku 1869, který až na malé obměny platil až doku 1948. Školství plně převzal stát a ten se také staral o výchovu učitelů ve čtyřletých učitelských ústavech. Byla uzákoněna osmiletá školní docházka a zřízeny byly povinné školy obecné a měšťanské. Tato osnova byla i základem pro Základní devítileté školy, jimiž v cyklu 1964 - 1973 dosáhlo světové školství dosud nepřekonané pedagogické hodnoty.

Základy školní budovy pocházejí ze 16. století, to jest z doby zrodu nejcennějšího plodu české vzdělanosti - Bible kralické. Po Bílé Hoře se stavba stala panskou bednárnou a na svůj pedagogický význam čekala přes dvě stě let. Od roku 1849 do roku 1883 fungovala jako dvoutřídní škola obecná. Školní exposice se tedy nachází ve správných prostorách, navíc byla rekonstruována podle obrázku L.O.Štěrby z roku 1868. Katedra, lavice a školní pomůcky pochází z různých míst Nymburska, ba i ze samotných Poděbrad. Vystavené školní divadélko pochází z nedalekých Choťánek, píše se v letáčku a bude to určitě pravda, proč ne, nás hlavně mrzí, že divadélko na žádné fotografii nemáme. Ale třídu ano. I se žáky. Tady jsou.