Obráběcí skanzen v Bülachu
Strojnické muzeum v přírodě ve švýcarském Bülachu představuje v naší nabídkové řadě skanzen nejmladší. Je dokonce tak mladý, že se skanzenem teprve stává, a to pokaždé, když někdo otevře tuto stránku. V seznamu oficiálních skanzenů a muzeí v přírodě totiž toto seskupení vysloužilých obráběcích strojů nikde nefiguruje. A přesto toto místo naskýtá mnoho prvků pohledu na naši minulost v příjemném venkovním prostředí tak, jak je to pro všechny skanzeny řádné. Technické památky tvoří nemalou součást přírodních muzeí, vzpomeňme na starý mandl v Babiččině údolí, na mlýnské kameny a primitivní tkalcovské stavy v Březnu u Loun, na stovky exponátů zemědělských strojů ve skanzenem venkovské architektury, též vzpomeňme mocných projektů ostravských, na trolejbus pod vrchem Čábrak, na Eisenhütenstadt,,,,, My jsme tento skanzen objevili náhodou, když jsem potřebovali přenocovat v blízkosti Rýnských vodopádů a ubytovali jsme se v městě Bülachu v kantonu curišském. Nádherné stroje z první poloviny 20. století jsme nemohli nechat bez povšimnutí, bez povšimnutí je nenechaly ani naše fotoaparáty a tak nezbývá než toto zajímavé místo připomenout na stránkách právě o skanzenech a muzeích v přírodě.
Co asi vede obyvatele města vystavit obráběcí stroje v městské zeleni a projevit tak úctu pracovnímu prostředku? Podívejme se tedy na město Bülach z hlediska skladby průmyslové výroby. Seznamme se s produkcí místních společností, činných v sekundární sféře.
Vetropack je jedním z předních výrobců skleněných nádob v Evropě pro nápojový a potravinářský průmysl. Vlastní výrobní a prodejní společnosti ve Švýcarsku, Rakousku, České republice, Slovensku, Chorvatsku a na Ukrajině. V Bülachu se nachází ředitelství Vetropack Holding AG. Pro Švýcarsko má Vetropack AG v Bülachu prodejní kancelář, s výrobním závodem v St-Prex u Ženevského jezera. Dnes, má skupina Vetropack v Evropě přes sedm výrobních závodů a zaměstnává přibližně 3000 zaměstnanců, z nich 290 ve Švýcarsku.
Wiegand AG
Wiegand AG byla založena v roce 1975. Společnost dnes s 37 zaměstnanci v Bülachu nabízí optimální řešení pro skladování a distribuci léků v nemocnicích a domovech. Svými produkty zásobuje více jak 20 zemí.
Stutz Mechanik AG
V současné době společnost dodává své stroje a jejich součásti do celého světa. Jejich oborem je výroba strojů pro frézování, soustružení, vrtání a broušení. 35 lidí z Bülašska získalo práci právě zde.
OERTLI
Továrna založená v roce 1923, vyrábí nástroje pro přesné zpracování dřeva a zpracování plastů na nejvyšší úrovni. Společnost vlastní prodejní společnosti ve většině evropských zemí. Na 170 zaměstnanců pochází z Bülachu a okolí.
Mageba SA
Mageba SA je jedním z předních světových výrobců mostních ložisek a mostních dilatačních spár. Firma byla založena v roce 1963 se sídlem
v Bülachu. Společnost má 7 dceřiných společnosti a držitele licencí v 45 zemích. Z tisícověk mostů na celém svět, které používají jejich díly, jmenujme Oresund, spojující Dánsko a Švédsko a třetí největší visutý most na světě vedoucí přes veletok Jang-c-tiang. 110 zaměstnanců pracuje ve Švýcarsku.
Landert Motoren AG
Od roku 1924 vyrábí společnost elektromotory v širokém výkonovém spektru. Skupina Landert nyní zaměstnává přes 700 zaměstnanců, 364 z nich ve Švýcarsku. Společnost vlastní po celém světě více než 14 poboček a je rozdělena do dvou divizí: Divize TORMAX (otevírací systémy dveří) a SERVAX (vlastní elektromotory).
Baltensperger Steel AG
Baltensperger AG oslavil své 50. narozeniny v roce 2009. Společnost byla založena kovářem v blízkém Hoeri. Výrobní náplní jsou ocelové konstrukce pro mosty, jakož i průmyslové, obchodní a sportovní haly. Most Svatodušního zázraku (Pfingstweidbrücke ), nejnovější most v Curychu, je právě jejich dílem.
Sečteno a podtrženo, z patnácti tisíc obyvatel 1040 nachází pracovní příležitost v podnicích, jejichž úspěšnost je kromě ochranářské politiky také dána závislostí na preciznosti obrábění. Vděčnost a úcta Bylašanů ke strojírenství je tedy logická. Pozornému čtenáři však jistě neušlo, že jedna z firem je zvýrazněna. Proč, pochopíme během prohlídky.
Ústřední výstaviště na západním rohu křižovatky Unterweg a Schaffhauserstrasse
Hlavní dopravní tepnou v Bülachu je severojižní silnice, v jižním úseku nazývaná Züricherstrasse, severní díl pak nese název Schaffhauserstrasse. Z názvů jsou patrné směry silnic, Schaffhauserstrasse však nevede jenom k Schaffhausenu, ale i k nájezdu na dálnici směrem na Zürich a je tedy významnou vstupní i výstupní komunikací. Na křižovatce s ulicí Unterweg nedaleko nádraží nalezneme výstaviště vysloužilých obráběcích strojů v lahodné kombinaci tvarové i barevné s přírodními prvky miniaturního městského parčíku. Překvapující skutečností je fakt, že stroj v zeleni nepůsobí jako pěst na oko, nýbrž jako sice nevšední, ale oku přívětivé vnadidlo pozornosti. Rovněž vzhledem k blízkosti železničního nádraží bude existovat asi málo návštěvníků města, kteří dokázali tohoto zajímavého muzea v přírodě si nevšimnout.
Na malém prostoru se můžeme setkat jak s lineárním tak s radiálním obráběním. První typ je představován dvoustojanovou hoblovkou, jejíž plošná filosofie sympaticky navazuje na plochu krátce střiženého trávníku. Přirozeným přechodem travnaté plochy v dějiště širokého upínacího stolu diváka nenásilným způsobem uvádí na řemeslnou scénu. Jejím protikladem je pak revolverový soustruh originální konstrukce, jenž tvarem dobře koresponduje s hoblovkou, nicméně stojí více v přítmí stromové zeleně. Osa frézově-soustruhového principu je tak výtečně vyjádřena přechodem travnaté zeleně v zeleň rostlin kruhového průřezu. Oba stroje připomínají pasoucí se hovádka, dívající se k vůdci stáda, kterým je mohutný rustikální soustruh vertikální.
Předchůdce moderních rovinných frézek ve svém dvoustojanovém provedení vyvolává dojem jakéhosi nákladního autíčka či dokonce zvířátka. Na upínacím stole vidíme tělo elektromotoru.
Po bližším ohledání zjistíme, že elektromotor není součástí stroje, ba je samotným obrobkem. Soustruh na snímku byl zřejmě součástí většího technologického celku.
Způsob upínání těžkého obrobku a obrábění hluboko uvnitř tělesa vyžaduje nejen zručnost, ale i vysoké soustředění.
Malé ohlédnutí zpět k soustruhu a již se do mysli vtírají myšlenky na rodnou hroudu a na milovaný stolní MN 80.
Vstupní karusel ve směru od Schaffhausenu
Ústředním exponátem ústředního výstaviště je vertikální soustruh s točným průměrem do 1200 mm. Pěšího návštěvníka uvádí jako hradební brána do nádvoří, pozornost motorizované návštěvy města pak upoutá neokázalou masivností kombinovanou s viditelností detailů. V hlavě je upnut čelní kryt elektromotoru vyšší výkonové třídy.Svým svislicovým založením nástroj skvěle navazuje na harmonii sloupů železničního nadjezdu.
Robustnost strojů není v nijakém rozporu s elegancí návštěvnice skanzenu.
Základem precizní práce je precizní příprava. Návštěvník skanzenu si je toho vědom.
Zátiší s elektromotorem Landert třídy 30-40kW na třídě Unterweg
Procházka ústředním výstavištěm ve směru od Schaffhausenu je zakončena vyústěním parkové cesty do asfaltového chodníku ulice Unterweg. Tečkou v tomto směru putování je pak roztomilá expozice kompletního elektromotoru na přírodním břidlicovém podstavci. Tvarová i barevná kombinace stroje, kamene, mechu a lišejníků je skutečnou pastvou pro oči. Ze severního směru je exposice lemována zelení a červení keříků vřesovcovitého habitu, čímž se vystavovaný objekt přirozeně exponuje směrem přes třídu Unterweg, konkrétně k rodné adrese Unterweg č.14. Zde sídlí divize SERVAX společnosti Landert Motoren AG. Tímto je naše tápání ve věci zřizovatele skanzenu u konce.
Vrták Bucher-Guyer v ulici Dachslenbergstrasse
Podíváme-li se na druhou stranu ulice Unterweg, objevíme pokračování skanzenu. Na rohu s ulicí Dachslenbergstrasse postřehneme vrták firmy Bucher-Guyer (česky Bucher-Hujer). S pozadím bujné vegetace železničního náspu nevytváří obraz nikterak razantní, spíše vypadá jako nějaká současná funkční součást města, ale přesto nabízí nejednu úvahu o komposici stroje v zeleni, zejména svou zřetelně ohraničenou průzorovou plochou obdélníkového tvaru.
S pozadím košaté vrby by scéna neměla daleko k hrázi rybníku, k soustavě stavidel nebo k malé vodní elektrárně.
Mezi paprsky návodného kola vidíme dozrávající plody dřínu jarního a na štítku čteme lokalizaci výrobce. Je jím blízký Niederwenningen.
Městečko Niederwenningen leží nedaleko Bülachu, dalo by se řící, že kdo v tomto okrese ve strojírenství nepracoval v Bülachu dojížděl do Niederweningenu. Značka Bucher-Guyer funguje úspěšně dodnes jako Bucher-Guyer AG a Bucher Landtechtik AG. Jistě se nám vybaví spolehlivé traktory Bucher řady D. Švýcarské traktory vynikaly technickým novátorstvím a spolehlivostí. Vzpomeňme originálních, mimořádně obratných tříkolových traktorů SLM z Winterthuru. Traktory Hürlimann byly nazývány Rolls-Royce mezi traktory.Dovozu levných velkosériových typů ze zahraničí se však výroba traktorů v tak malé zemi, jako je Švýcarsko nedokázala nadlouho bránit a ze sortimentu společnosti Bucher traktory vymizely začátkem sedmdesátých let. Pokud si chce švýcarský zemědělec pořídit novou techniku, vyráží do Neiderweningenu, ale tam si vybírá již z výrobků nadnárodních. V Niederweningenu mají zastoupení takoví velikáni jako Kuhn, New Holland nebo Case.
Horizontální vyvrtávačka Plauert
Pokud by snad někdo přehlédl exponáty na centrálním výstavišti, má ještě zdatnou možnost povšimnout si horizontky Plauert, která je jakýmsi rozměrovým partnerem karuselu. Mohutný stroj dominuje východnímu rohu křižovatky a zřetelně se rýsuje na pozadí železničního náspu trati Bülach-Winterthur. Tento exponát nejen že rozšiřuje výstavní plochu i na druhou stranu ulice, ale svou horizontální filosofií skvěle doplňuje lineární princip železniční trati.
Pro nás je pak tento exponát mimořádně důležitý pro svůj původ. Továrna Arno Plauert byla založena v roce jako 1903 jako nástupce zkrachovalé Nordböhmische Werzeugmaschinen Fabrik Otto Petschke, a to jako rakousko-uherská společnost s německým kapitálem. Přežila Rakousko, První republiku, Třetí říší i režim socialistický. Existuje dodnes, od roku 1950 pod názvem TOS Varnsdorf. V jejím sortimentu se měly objevit i automobily, ale jejím neúspěšnějším artiklem od konce 1. světové války až dodnes jsou vodorovné vyvrtávačky. A jednu z nich obdivujeme i zde, v Bülachu. Jakou přesnou úlohu měla ve výrobě elektromotorů Landert horizontka z Čech nedokážeme odhadnout, snad se jednalo o výrobu celků, v nichž elektromotory hrály hlavní roli. Každopádně máme radost z toho, že tu stojí obráběcí stroj z naší vlasti.
Obsluha horizontky Plauert je hračkou i pro křehké stvoření.
Zkušenost a preciznost. To je jistota přesných otvorů.
Stroje pro zeleň, zeleň pro stroje.
Dobový reklamní plakát fy Plauert připomíná legendární řadu hrotových soustruhů DLS.
Na razítku reklamního prospektu si můžeme přečíst název Warnsdorf Čechoslowekei.