Ponte di Legno
Ponte di Legno
Embedded Files
Přestože Pikásek byl jednou v Itálii zatčený, vrací se tam rád. K když musí vstávat ještě za tmy, jako tomu bylo koncem února 2009 před cestou do italských velehor. Pikásek totiž nesnáší autíčka, co předbíhají a jsou drzá. Takových v Itálii není zdaleka tolik jako v jeho druhé vlasti.
Kolony v Bavorsku snášel poměrně dobře i když se někdy zdály nekonečné. Auta poklidně popojížděla a ačkoli jel stále ve stejném pruhu, setkával se v pruhu vedlejším stále se stejnými kamarády. Údolím Innu projel ocáskem Rakouska úplně bez kolon a bez problémů upaloval i skrze hory italské do údolí Pádu.
Procházka od sv.Martina k Nejsvětější trojici
Cesta od kostelíka k centru městečka je po své asfaltované části nazývána Via IV Novembre.
Z knížky „Rok do kapsy“ se dozvídáme, že 4. listopadu byl zavražděn kníže Jaromír a israelský premiér Jicchak Rabin, zemřel sv.Karel Boromejský a Fridrich Falcký korunován českým králem.
Beze slov
Konec pohodě však znamenala odbočka z dálnice u San Michelle. Jakmile se ve zpětném zrcátku objevila Octávie s rakví na střeše, bylo potřeba zatěžovat spojku i brzdy těsným sledováním pohybu kolony a zmetka v žádném případě před sebe nepustit. Vzhledem k tomu, že se jednalo stejnou měrou o značky pražské jako brněnské, bylo jednoznačně prokázáno, že moravská autíčka jsou stejní zkurvenci jako autíčka česká.
Díky zdržení na tomto výjezdu z dálnice, čekaly Pikáska dvě hodiny noční jízdy horskými serpentýnami. Odměna ale byla sladká. Týden na čerstvém vzduchu vedle horské říčky na parkovišti hotelu Mirelladue, kam od rána svítilo sluníčko.
A na Pikáskovy řidiče i ostatní osádku také čekala odměna. Ponte di Legno totiž není nabubřelý rekreační kolos, ale kouzelné městečko v kouzelných horách. Jistě se nelíbí jenom nám, ale i plechovému sloníkovi, který se na sídlo dívá hluboko do údolí. Nejedná se o pomník Hannibalovi, ale o hračku, sloužící před kostelíkem svatého Martina pontedyleňáckým dětem jako prolézačka a skluzavka zároveň. Dívá se přímo na průsmyk, kterým vede kabinová lanovka na Passo Tonale a nad jeho hlavou vidíme sjezdovky Valbione. Mimochodem zatímco v Nepálu je výskyt slonů v nadmořské výši přes tisíc metrů běžný, v Evropě se jedná o nejvýše položeného slona vůbec (1362 m.n.m). Podívejme se na kostelík svatého Martina blíže.
Kostel sv. Martina v Ponte di Legno
Nechybí ani pro Dolomity tolik typický pomník padlým hrdinům.
Svatý Martin by byl v Čechách určitě zobrazen na bílém koni. Zde však 11. listopadu už dávno bývá přes metr sněhu.
No, zkusíme hledat jinde, každopádně ulice 4.listopadu klesala tak strmě, že to i pěšmo zaléhalo v uších. A zatímco se vzdaloval kostelík svatého Martina, přibližovala se nejhonosnější sakrální památka v Ponte di Legno, Kostel svaté Trojice.
Idylka na sluncem prozářené stráni
Věž kostelíka vypadá zdola jako věžička horské chaty
Lepší počasí jsme si nemohli přát
Kostel SS Trinita
Ze všech tří kostelů věnovali obyvatelé Ponte di Legno největší pozornost právě tomuto. Ostatně již svým umístěním v centru městečka je předurčen k vedoucí úloze. Vnitřní šedozelená výzdoba je většinou dílem období barokního. Vchodové dveře pak jsou vynikajícím dílem řezbářským. V půl šesté odpoledně začne pětice zvonů informovat věřící, že je čas na poslech slova božího. Tehdy hodně záleží na tom, jestli zvony rozezvoní nějaký zaskakující hudební lempl, nebo si s nimi pohraje místní zvukový labužník. Můžete se tak dočkat ostrých souzvuků malých sekund, stejně jako měkkého legáta malé kvinty ve stejné frekvenci i rytmu, jako umíráček Chopinovy ballady F dur. Každopádně pokud zvoník nebude bimbat, ale hrát, dodá věž kostela Svaté Trojice horskému údolí překrásnou, melancholickou atmosféru.
Městečku vévodí zřetelně ale nenásilně
Trochu připomíná kukačky, trochu barometr s panenkou a panáčkem a trochu cukrářský výrobek
Ke krásnému kostelu patří zpravidla krásný hřbitov
SS Trinitá není výjimkou
Procházky středem městečka
Název Ponte di Legno je názvem příhodným. Il ponte znamená-most a il legno-dřevo. A skutečně mostů, spíš můstků jsme napočítali osm a z toho pět dřevěných. Centrum městečka se rozkládá okolo soutoku dvou horských říček a procházka historickou částí znamená procházku po březích a po mostech. A to procházku moc pěknou.
Soutok a kostelík, něco jako místní Hradčany od Novotného lávky.
A Hradčany přímo z Karlova mostu
Tohle je také dost hodně beze slov
Klasika - vpopředí jízek, v pozadí dřevěný můstek
Pohled na soutok po proudu
Také jako z nějaké pohádky, nejspíš o čertech
Lyžování
Nadmořská výška počátku soustavy vleků a lanovek se pohybuje někde nad 1200 m.n.m, některé jejich konce pak nemají daleko ke třem kilometrům. Fronty prakticky neexistují. Vybrat si lze od sjezdovek černých až po ty, kde se i začátečník za jízdy odráží hůlkami. Střední stupeň obtížnosti je bezpochyby nejčastější kategorií. Do nejvyšších míst se dostaneme, vyjedeme-li kabinovou lanovkou na Passo Tonale, a v tomto velkostředisku si vybereme další sedačku nebo vlek.
Passo Tonale je něco jako sídliště na ledovci. Bez černých brýlí hrozí sněžná slepota a pídit se po historických památkách by bylo počinem věru marným. Nejhezčí na Passo Tonale je prostě sjezd zpátky do Ponte di Legno.
A z Ponte di Legno je nejlépe vyjet do kotliny chráněné před větrem, kde se dá vybírat z množství sedačkových lanovek v lesních průsmycích, vedoucích na příjemné sjezdovky většinou červeného označení. Jmenuje se to tu Valbione a i návštěvník na běžkách si užije krásné trati, bude tu většinou sám poslouchat káni a orlíka krátkoprstého a s oblibou se po každém kole zastaví a pokochá u jezírka.
Passo Tonale
Valbione pro běhání
Valbione sjezdovky
Bude-li dost důvodů navštívit italské Alpy, bude vždy dost důvodů navštívit opět Ponte di Legno.
Page updated
Google Sites
Report abuse