Výlety s Pikáskem - Kostnice (Konstanz)

Kostnice (Konstanz)

Návštěvou německé Kostnice sice putování po stopách životní cesty mistra Jana Husa končí, zároveň se ale ocitáme na počátku nesmrtelné cesty odkazu mistrova učení. Kostnický koncil trval čtyři roky, čtyři roky se banda církevních potentátů dohadovala o něčem, co měli vyřešit během jediného dne. Nakonec se ale přeci jen dohodli na jediném papeži a na upálení nějakého českého mizery se již zapomnělo. Ne tak v Čechách. Rok po ukončení koncilu letí z novoměstské radnice první papeženští zaprodanci a spravedlnost bere do rukou bratr Žižka.

Patnáct let nepřetržitých vítězství kalicha bylo nakonec zakončeno sebevraždou u Lipan, kterou národ sice přežil, ale jako mrzák. Jako mrzák skončil i císař Zikmund, jako mrzák skončil i papež Eneáš Sylvia Piccolomini. Jako mrzák skončil nakonec i Vatikán. I po skonu husitských polních vojsk nezbavil se již Řím strachu. Strachu před hněvem podceňovaných. Nyní již Martin Luther mohl přibít své teze na dveře chrámu.

Husův dům, nejvýznačnější kostnická památka, je denně navštěvován desítkami Němců, Švýcarů, Holanďanů, objeví se Francouz, Ital…Čech. Lepší Němec dobrý, nežli bratr zlý, to byla jedna z mnoha Husových pravd. Obyvatelstvo státu Baden-Würtenberg se hlásí k církvi protestantské, protestantský kostel ční i nad Rýnským vodopádem. Odpustky se neprodávají, cesta k jediné boží církvi je otevřená.

A my, potomci kacířů, se můžeme bez obav pustit do prohlídky města, které z jezera pouští vodu do koryta, nazývaného Rýn.

Jako věrní Čechové jsme museli najít především Husovo muzeum, které se nachází v domě, kde mistr Jan prožil poslední dny na svobodě. Ve víře ve slovo římského krále.

Husovo muzeum v Kostnici

Jan Hus přijel do Kostnice 3.listopadu 1414 a ubytoval se v domě vdovy Fidy Pfisterové v ulici sv.Pavla. Zde mistr Jan strávil poslední dny na svobodě a odsud byl 28. listopadu odveden do vězení v dominikánském klášteře (dnešní Hotel-Insel). Tento dům byl po většinu své existence domem pekařským. Spolu s rostoucí silou německé reformace lákal pozornost kostnických obyvatel sympatizujících s nápravnými proudy a tak již v prvních letech nadvlády Habsburků nad Kostnicí byl dům opatřen posměšným čtyřverším o Husovi. Osvícenství však po nějakých dvoustech letech ozdobilo průčelí domu Husovou kamennou bustou a tak si obyvatelé Kostnice mohli vybrat ze dvou protikladných pohledů. A jelikož jejich výběr se klonil spíše ke kladnému vnímání českého reformátora, a kostnická radnice dokonce projevila zájem o vybudování pomníku na místě upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského, zasáhl opět Habsburk, a to prostřednictvím kancléře Metternicha. Přesto však v režii českých krajanských spolků byl památník v roce 1862 odhalen a stal se poutním místem významných českých osobností. V roce 1919 vznikla v Praze Společnost Husova muzea, která Husův dům, odkoupený konzorciem českých bank v roce 1922, převzala do své péče.

Tolik stručný výtah z úvodních odstavců průvodce, kterého lze v muzeu zakoupit v jazce českém, německém, anglickém, francouzském, ruském, ba i čínském. Jazykem českým, zjevně mateřským, vládla i paní průvodkyně a věřte, že český jazyk v cizině, je obzvláště milý právě v Kostnici.

Současná podoba expozice pochází z roku 2005 a návštěvníka v pěti místnostech seznamuje s Husovou dobou, Husovou vlastí i se samotným husitstvím. Popisy české a německé. Pro návštěvníka, který v české škole dával pozor, je expozice možná nepříliš vyčerpávající, ale pro návštěvu z ciziny, mnohdy nahodilou, je výstava vhodným úvodem k užitečnému poznání. Nicméně český návštěvník může být dojat dveřmi cely, vězeňským oknem a kamenem, k němuž byl milovaný betlémský kazatel připoután. Mocný dojem rozhodně vyvolá nápis na kamenné desce, vzpomínající posledních slov mistra Jana:

Na té pravdě Evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, chci dnes radostně zemřít.

Tak to je v kostce všechno, vlastně ještě:

Otevírací doba 10 – 17 hodin v létě, v zimě se zavírá o hodinu dříve.

V pondělí a o svátcích zavřeno

Vstup pro jednotlivce volný

Münster

Cesta k Münsteru byla korunována setkáním s prof. H. W. Wieckem. Zanícení a obrovskou odbornou erudici německého myslitele jsme radostně vnímali jako důkaz světovosti odkazu mistra Jana Husa.

Kostnický dóm a rekonstrukce Husova procesu dne 5.srpna 2009

pomocí metody světelné archeologie

fig.compar. IV b.

fig.compar. IXa

Václav Brožík (1851-1901): Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém

fig.compar. XIV b.

fig.compar. VII d.

Výsledek srovnávací analýzy je jasný: Václav Brožík Kostnický chrám navštívil. Slavný obraz však vytvořil podle vzpomínkových myšlenek a při tvorbě byl vzdálen přesných nákresů.

Zbývá však další veledůležitá otázka. Kde stál mistr Jan Hus, když byl odsouzen k smrti?

Díky výzkumu světelné architektury odpovídá prof. Wiecke i na tuto otázku naprosto jasně.

Severovýchodní bok chrámu míří svými okny k Čechám. K Čechám se obrací i Kristus od strašlivé vraždící frašky, k Čechám se bude obracet i dalších devatenáct let. Bohorodička pozoruje místo Husova odsouzení, a snad se i trochu raduje z toho, že Husova maminka nic z toho nevidí. Ostatně chrám dnes nese milý název Zu unserer lieben Frau.

To strana jihozápadní, obrácená k západnímu Středomoří, jakoby korespondovala s výstavností Janova a Benátek, s penězi obchodního monopolu a pirátství. V takovém prostředí se slavná slova pražského Jeronýma: "Sie sind dir nach deine Leben nachgangen und wolten dich tott haben von den Wiklepf wegen, und du bist unschuldig", opakovat nemohla.

Vazba světelné architektury na světelnou politiku je dějinám zcela jasná. Vzpomeňme za všechny případy alespoň na šaškárnu, kterou připravoval papež PiusIX. římskému lidu v létě 1870. Jistě se za léta změnila barva vnitřní výzdoby, ale kamenná komposice nikoli. Světlo, datum a prostor hovoří jasně. Jasně hovoří i výpočty prof.Wieckeho.

Sem by dopadalo světlo 6.července. Zde musela začínat základna lešení, na kterém mistr Jan oznámil dějinám, že neodvolá. V popisu prostorovém se Petr z Mladoňovic nemýlil.

Tudy musela procházet geometrická osa přístavku. Ve stejné ose je i třetí a čtvrtý dlažební kámen u vchodu, kde došlo k Husovu odsvěcení. Na kacíře nesmělo dopadat světlo v žádném případě!!

Prohlídku chrámu jsme zakončili návštěvou podzemí.

Osudy ostatků svatého Pelagia se od osudů ostatků českých reformátorů liší výrazně.

Románské základy stavby připomínají římskou režii Husova a Jeronýmova procesu.

Konstanz- procházka městem

Kostnický dóm, na starých rytinách a v české historii tak hrůzostrašný, se v současné době tyčí nad barevné domky, připomínající svou veselostí a žaluziemi tak trochu Středomoří. Ostatně působí tak celá Konstanz. Král Zikmund volil dobře místo, kde by byl doma a Vlachové se jako doma cítili.

Hotel Graf Zeppelin vypadá nadmíru čokoládově, člověk má chuť si v útrobách tohoto domu spíše než pokoje a recepci představit vaječnou náplň.

Malba na průčelí domu Zum Hofen Haus nás seznamuje s rybí faunou Rýna a Bodamského jezera. Na rybě těsně pod středním oknem lze rozeznat zřetelnou tukovou ploutvičku, podle tvaru těla se tedy jedná o statného jedince lipana podhorního (Thymalus thymalus), jinak přesně rozlišujeme pěkné okouny, candáty a štiku.

Na boku známého domu Zum Hofen Hafen uvidíme v pravé dolní části výjev z osudného roku kostnického koncilu. Možná, že mezi uctivými měšťany, pokorně klečícími před procesím, jsou právě ti, co házeli kamení na mistra Jana. A v průvodu je zrovna takový zmetek jako Michal de Causis.

Dům Zum Hofen Hafen zdáli poněkud připomíná postavu z anatomického atlasu, znázorňující svalové úpony a řečiště cévní.

Křižovatka u špalíčků a podloubí, o Husově kameni ...

.....tak nějak bychom mohli nazvat tyto obrázky, na nichž se můžeme podívat na Husův dům z druhé strany (nachází se za zeleným panáčkem semaforu). Tato ulice se jmenuje Obere Lauben, což znamená něco jako horní podloubí a der Döbel je špalíček. Osamocený domek s křivou stěnou mile připomíná Sekorovy obrázky Kocourkova. Je to hezké místo a pohled odsud byl naším prvním a posledním na historickou část Kostnice. Až později jsme zjistili, že Husův kámen, památník v místě Mistrova upálení, je pár set metrů odsud. Jen co jsme vyjeli z křižovatky Döbele spatřili jsme malou směrovku s nápisem Zum Hussenstein. Byli jsme však již součástí kolony pospíchajících vozidel a tak jsme toto památné místo minuli. Vědět tehdy, že památník navštívil Bedřich Smetana (a to mistr Smetana neměl Pikáska), jistě jsme se tam vrátili. Ale snad jsme v Kostnici nebyli naposledy. Připomeňme si Husův kámen alespoň starou pohlednicí.

Pohlednice pochází ze dvacátých let minulého století, dnes je zobrazovaná plocha zastavěna domky. Pomník Husův kámen byl vytvořen z bludného kamene ledovcového původu, který byl nalezen při stavbě železnice.

Napište si v google-maps "Zum Hussenstein" nebo "Konstanz Alten Graben" a jste na místě.

A tak jsme opustili rušnou Kostnici. Sluníčko přestávalo pálit a Pikásek čile upaloval směrem ke Schwarzwaldu do míst klidnějších. A my jsme byli rádi, že upaluje jenom Pikásek, že už se neupaluje pro pravdu. Ostatně není to třeba, pravdu už nikdo slyšet nechce.

Na konci našeho vypravování musíme vzpomenout ještě jednu kostnickou postavu. Je vytesána z kamene a proplétá se kamennými kořeny a větvemi spolu s figurami dětskými. Nalezneme jí nad místem, kde byl mistr Jan zbaven kněžského svěcení. Nevíme, jestli se na tuto scénu kdysi dívala, nebo byla vytesána až v době, kdy byly nad ní vybudovány barokní varhany. Nevíme také, jestli to je nějaký satanášek mezi hříšníky nebo blíže neurčené boží hovádko mezi andílky, každopádně ale vypadá jako plyšový medvídek mezi dětmi. Jeho umístění v kostnického chrámu je tak trochu symbolické a připomíná fakt, že osud myšlenek Jana Husa zajímá spíše ten typ lidí, kteří své hračky schraňují i v dospělosti, než ty, co je brzy hází do popelnice.

Fotogalerie

děti s hračkami se začínají proplétat kořeny lží (neznámý kostnický mistr)

Page updated

Google Sites

Report abuse