Husinec - rodný dům mistra Jana Husa
Husinec - rodný dům mistra Jana Husa
Embedded Files
Pokud někoho kdysi šokovala zpráva, že v Husinci se usadila skupina Cikánů, mohl se po bližším studiu situace uklidnit. Jednalo se tehdy o Husinec na břehu Vltavy, nikoli Husinec v povodí Blanice Vodňanské. V okolí rodného domku mistra Jana je klid, to je ostatně u všech památníků Husova učení i památníků obrany Husova nesmrtelného odkazu. A vnitřní interiéry tohoto stavení provedou návštěvníka životem i strašnou smrtí mistra Jana bez prolhaných křečí, charakteristických pro fiskálně pokřivený kulturní vzorec současných Čech. Spory o rodiště významných osobností nejsou nijakou českou specialitou. Jenom o moudré kořeny Homérovy soupeřilo více jak patnáct měst včetně Říma (M.Gasparov). Mimořádní duchové totiž logicky vyvstávají z početné masy a v případě dob dávných se počátky životů skvělých osobností hledají velmi svízelně. Původ lecjakého bezvýznamného měšťáčka dnes v matrikách vystopujeme stovky let nazpátek, čas a místo narození takového jedinečného zjevu jako je mistr Jan Hus, jsou předmětem sporů od 15. století. Nicméně označíme-li rok 1370 jako pravděpodobné datum narození, jihočeský Husinec můžeme od začátku minulého století považovat za Husovo rodiště s jistotou. “Jistota, naprostá, bezpečná, a nezvratná jistota, taková, jaké vůbec v historickém bádání lze dosíci, svědčí neklamně pro Husinec nad Blanicí.“, píše prof. Novotný ve Věstníku učitelské společnosti na rok 1924 v článku Rodiště Husovo – Husinec nad Blanicí. S jistotou tedy můžeme navštivit Husovo muzeum v jihočeském Husinci s vědomím, že právě v těchto místech se malý génius pohyboval, resp. jako všechny ostatní děti tu od rána do večera lítal jako blázen (Wiecke). Zaparkovat na náměstíčku není problém ani pro začátečnice, většina turistů je naštěstí zalezlá v židovském muzeu v Praze nebo tam hledají nádraží Franze Kafky.
Socha Jana Husa od prof. Karla Lidického z roku 1958 byla bezpochyby postavena tak, aby se se zájmem dívala na Pikáska. Vždyť Pikásek je autíčko rodinné, pro lidi pohodové, žijící v pravdě Evangelia. A navíc z auta vystoupil i sám prof. Wiecke z Výmaru.
Za postavou mistra Jana se tyčí kostel Povýšení Svatého Kříže, jehož základy byly postaveny dávno před Husovým narozením. Možná právě zde napadlo zbožnou Husovu maminku poslat kluka studovat na kněze, aby se měl dobře a přitom tam z něj dostali tu paličatost.
Z náměstíčka to není daleko, vydáme se směrem k Vimperku ulicí jak jinak než Husovou. Rodný domek poznáme zdálky neboť pohled náš je upoután dvojicí stejně starých lip. Dveře památníku jsou otevřeny od května do října do 16 hodin, o prázdninách až do 17hodin. V pondělí a přes zimu zavřeno.
Interiéry
Tato místnost je věnována Husovu místu v současném ekumenickém hnutí. Texty vybraných článků zní nadějně, ale cesta Husova odkazu není ani zde zdaleka definitivní.
Nejvýpravnější místnost je věnována Husovým písemnostem. V ležaté vitrýně spatříme mapu Evropy s místy významných tisků Husovy literární práce. Význam němčiny naplnil pana profesora radostí.
Tato část patří Husově odezvě v dějinách evropské reformace. Věříme, že světová sláva Jana Husa ze 16.století se opět navrátí.
Prof. Wiecke byl zvláště v této místnosti k neodtržení. Ne náhodou je ve své vlasti nazýván Lutherem 21.století (ve Švýcarsku Kalvínem).
Z četných písemností, v muzeu zobrazovaných, zaujmou snad nejvíce texty následující. Nejvzácnější hmotnou památkou na Jana Husa je bezesporu jeho opis děl Johna Viklefa, které jsou dnes majetkem Královské knihovny ve Stockholmu. Z vystavených reprodukcí nemůžeme přehlédnout slavnou Husovu glosu: Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš.
Z reprodukcí Výkladu a O svatokupectví nás zaujalo mistrovo vyprávění o dětství, přesně kopírující slova nejslavnějšího Jana Husa filmového, Zdeňka Štěpánka, která pronáší daleko v cizině prostým Němcům na cestě do Kostnice.
Z listin, řekněme pokostnických, si připomeňme alespoň dvojici protikladů. Nejdříve píseň z evangelických kázání z konce 16. století a poté velkoponíženou informaci katolického akademika dr. Laurina jeho Velikoblahorodí, nástupníku trůnu a protektoru akademie, ze začátku 20. století.
Píseň o svatém mistru Janu z Husince z kancionálu Malostranského.
Velkoponížená informace o zhnusení katolického kléru Flajšhansovou edicí Husových spisů.
Husova světnička
Čím je Jan Hus pro světovou reformaci, tím je Husinec pro Jana Husa, čím je Husinec pro Jana Husa, tím je Husův dům pro Husinec, čím je Husův dům pro Husinec, tím je Husova světnička pro Husův dům a čím je Husova světnička pro Husův dům, tím je pro Husovu světničku Husova knihovnička. Snad nejroztomilejší česká relikvie národní (Wiecke).
"..Viděl jsem tu bídnou, starou podlahu, prostinký krb nedaleko dveří, ve zdi vpravo malý výklenek na knihy, přepažený červotočivým prkénkem, hodně ořezaným nešetrnými ctiteli a turisty...", napsal po návštěvě Husova domu Alois Jirásek.
Podlaha je již dávno v pořádku, ale byl to tehdy boj. Jan Neruda se kdysi za světničku před cizinci styděl.
Husova knihovnička dnes.
To asi bude ten "prostinký krb nedaleko dveří"
Přečtěme si, co o ní napsal Jan Neruda : "Vedle okna je ve zdi polička, nad ní přilepený papírek s nápisem Husova knihovna. Otevřu dvířka - na prkýnkách tu stojí hrnky, železné nože, rezaté vidličky, dřevěná slánka. Každý si tu bere památku. Prkýnka jsou plna nepravidelných zářezů, hosté si berou aspoň třísky."
Od roku 1634 jsme poměrně přesně informováni o majitelích domku z dnes již nedochované staré městské knihy. Husův domek není zachován ve své původní podobě. Během 17. až 19. století několikrát vyhořel, měnili se majitelé a nakonec se dokonce na přelomu 18. a 19.století zde pálila kořalka. Nejstatší zmínka o Husově rodném domku pochází z let 1616 – 1617 kdy si jilský farář Havel Žalanský poznamenal do svého rukopisu evangelických kázání: Rodičové M.J.Husa byli chudobní, neboť to místečko až dosud se ukazuje chatrné, kde obydlí své měli.
Jak stará může být tato fotografie? Jak staré mohou být dnes lípy? Padesát nebo dvakrát padesát let? Každopádně plastika od Bohuslava Schnircha zde již umístěna je. Vedle vpravo je výrazně orámováno okno do Husovy světničky.
Nejstarší vyobrazení Husova domku v Husinci. Podle staleté tradice narodil se v některé z dávných podob tohoto domku okolo roku 1370 Jan Hus.
Pohled na dům č.p. 37, jež slouží jako vstupní brána do památníku. Jeho bok tvoří počátek ulice Kostnické. Jedná se tedy o pohled z křižovatky Kostnická - Husova, směrů, které se musely zkřížit.
Na zahrádce Husova domku je velmi příjemně, málem jsme zapomněli slušně odejít před polední přestávkou, rozdělující otevírací dobu, ale co je jistě nejdůležitější: pan profesor si v památníku zakoupil krásný keramický kalich. Málem se mu oči zalily slzami, když si odnášel husitský kalich přímo z Husince, z rodného domu obdivovaného kazatele a učence.
Brána ke schůdkám do Husovy světničky. Posezení možno volit na sluníčku i ve stínu.
Kozička, množství slepic, ano i ta slavná husa by zde jistě našly příjemný domov. Tady se opravdu posedávalo nadmíru pohodově.
"Asi osm uzounkých, napolo pobořených schůdků vede k nízkým dveřím vzhůru. Není u nich zábradlí, musíš lézt opatrně a dát pozor na hlavu, aby se nesrazila s klenbou."Dnes by mistr Neruda mohl být spokojen, ale pozor na hlavu je třeba dávat si i dnes.
Na zamyšlený výraz jsme u prof. Wieckeho zvyklí. Rychle však soustředění dokáže změnit v šibalskou bystrost. Po východu z brány Husova památníku však zahloubaný výraz dlouho neměnil. "Es ist schon etwas erreicht worden.", šeptal si opakovaně pro sebe. Když však na lavičce na náměstí vybalil kalich, krásný olivově šedý kalich s oříškovým dnem, nebylo možno jeho úsměv vnímat jinak, než jako mocný úder radostného sentimentu.
Rozloučíme se pohledem na elegantní prostotu a světlost stavby, nacházející se za zahradou rodného domku Husova. Budova později inspirovala prof. Wieckeho pro návrh Muzea reformace ve Výmaru.
Fotogalerie
Page updated
Google Sites
Report abuse