Částice jsou neohebné výrazy synsématické povahy, a proto se jejich vymezení a popis opírá o syntaktická, zejména však sémantická, resp. pragmatická kritéria, jež nelze žádným čistě morfologickým popisem dostatečně postihnout. Nejnověji jsou definovány ve shodě s dosavadními popisy jako „sémantické modifikátory výpovědí nebo jejich částí, které nesou pragmatickou informaci o vztahu mluvčího ke komunikační situaci, adresátovi či sdělovaným obsahům, ke struktuře komunikátu nebo funkcím jeho složek“ (VAGSČ I., s. 91).
V § 1.2 představujeme kategorie částic v pojetí NovaMorf a jejich hodnoty.
Popisu částic v literatuře ve srovnání s pojetím NovaMorf je věnován § 2.
V § 3 popíšeme typy částic, které rozlišujeme v rámci kategorie SUB (v § 3.1 přací částice, v § 3.2 odpověďové částice, v § 3.3 diskursní markery).
Poté se v § 4 vyjádříme ke slovnědruhové hranici mezi částicemi a citoslovci.
NovaMorf jakožto projekt zaměřený na automatickou morfologickou analýzu je u částic stejně jako v případě dalších neflektivních synsémantik odkázán na soupis tvarů, jež lze potenciálně za částice považovat. Takový soupis přinášíme v příloze (Castice_soupis.xlsx) a představujeme ho v § 5. Nicméně posouzení, zda konkrétní výskyt v daném kontextu je skutečně částice či nikoliv, vyžaduje mnohem hlubší analýzu, která může jít i daleko za hranici slova. Spíše než vyčerpávající soupis tedy nabízíme vodítko obsahující nejfrekventovanější české částice, které umožní uživatelům jazykového korpusu tento specifický slovní druh zkoumat dále.
Kapitolu uzavíráme v § 6.
Morfologické kategorie a hodnoty, které NovaMorf rozlišuje u částic (POS=T), jsou uvedeny v tabulce 1. Částice členíme na tři poddruhy (kategorie SUB), viz Tabulka 2. Rozdělení na dvě relativně úzké skupiny výrazů (přací částice a odpověďové částice) a jednu velmi širokou (diskursní markery) je výsledkem snahy zohlednit odlišná východiska, která pro třídění částic používají MČ 2, PMČ a nejnověji VAGSČ I (viz dále § 2).
Tabulka 1: Seznam relevantních kategorií a jejich hodnot u částic
#
kategorie
značka kategorie
hodnoty
1
slovní druh
POS
T
2
poddruh
SUB
[pod]
Tabulka 2: Poddruh částic (SUB)
SUB
vysvětlení
příklady
viz
p
přací částice
ať, kéž, nechť
§ 3.1
o
odpověďové částice
ano, ne, dobře
§ 3.2
d
diskursní markery
snad, copak, že
§ 3.3
Částice jsou nejnověji definovány jako „sémantické modifikátory výpovědí nebo jejich částí, které nesou pragmatickou informaci o vztahu mluvčího ke komunikační situaci, adresátovi či sdělovaným obsahům, ke struktuře komunikátu nebo funkcím jeho složek“ (VAGSČ I., s. 91).
Podle definice z pozdějších vydání Havránkovy a Jedličkovy České mluvnice (ČM, s. 318) jde o slova neohebná, která uvozují samostatné věty a naznačují i jejich druh (rozkaz, otázku, zvolání) nebo různé jejich modální odstíny či citové zabarvení, např. ať, nechť, kéž, což, copak. Částice vyjadřují různé významové odstíny také ve spojení s větnými členy, ač samy větnými členy nejsou. Na rozdíl od spojek nespojují věty nebo větné členy. Naproti tomu úlohu částic mohou mít i větné spojky, nespojují-li věty a vyjadřují-li jen určitý charakter věty nebo výrazu, zpravidla způsobový (modální), jako kdyby, když, že, a, i, ale. Částice stojí zpravidla na začátku věty, kterou uvozují, nebo před členem, který vytýkají, zdůrazňují apod. (MČ 2, s. 318).
Ve funkci částic vystupují tvary slov jiných slovních druhů, které touto transpozicí ztrácejí původní hodnoty gramatických kategorií.1 Částicemi se tedy stávají původní příslovce (určitě, pochopitelně), spojky (a, i, že), substantiva (pravda, div), citoslovce (no, ne) či slovesné tvary (myslím, prosím). Představitelem tzv. „částic strukturujících text“ jsou adverbiální spřežky zaprvé, zadruhé, zatřetí.
Syntakticky se částice nezapojují do větné struktury, nejsou tedy větnými členy ani nenabývají role samostatných větných ekvivalentů, čímž se liší od citoslovcí (VAGSČ I., s. 91). Na rozdíl od příslovcí nevytvářejí syntagmata (MČ 2, s. 229).
Většinou jde o slova expresivně zabarvená, přičemž expresivita se projevuje aktualizační funkcí částic. Aktualizací se tu rozumí každé subjektivní, tj. z hlediska mluvčího motivované zvýraznění jazykových prostředků v textu pomocí částic. Částice tedy vyjadřují změnu, posun, upozornění na jazykový prostředek v textu, a to na pozadí obvyklosti, neutrálnosti textu bez částice (MČ 2, s. 228).
Částice se mohou kumulovat, vytvářet se spojkami víceslovné spojkové výrazy nebo s citoslovci analytické interjekční výpovědi (VAGSČ I., s. 91). Částice se mohou v téže výpovědi sdružovat a modifikovat ji společně (ba věru, dokonce i, právě že aj.) (MČ 2, s. 229).
Zejména v novějších mluvnicích najdeme celou řadu klasifikací a subkategorizací částic, přičemž popisy se svou hloubkou a rozsahem do značné míry liší. Encyklopedický slovník češtiny (2002) připomíná, že částice nejsou sourodým slovním druhem, spíše jde o souhrn několika svébytných skupin částic, a proto se při jejich klasifikaci dospívá k různým třídám.2
Protože konkrétní užití i funkce částic jsou vázány na ostatní výrazové prostředky výpovědi, obsah výpovědi a konkrétní jazykový i mimojazykový kontext,3 je zřejmé, že ryze morfologická analýza, jež je cílem popisu NovaMorf, nemůže částice v celé jejich šíři spolehlivě postihnout.
Rozhodli jsme se tedy k tomuto slovnímu druhu přistoupit tak, abychom na jedné straně spolehlivě rozpoznali částice, u nichž jsou o jejich slovnědruhové platnosti minimální pochyby, a na druhé straně označili jako částice nejfrekventovanější výrazy, které za částice považují současné mluvnice či jazykové korpusy (srov. též kapitoly Spojky # 08-08 a Citoslovce # 08-09). Dosavadní snahy o stanovení hranic mezi částicemi a citoslovci, částicemi a příslovci či spojkami a částicemi dokládají, že jakýkoli systematický rozbor vyžaduje pečlivou práci s kontextem. Pro náležité slovnědruhové určení těchto výrazů je tedy třeba pracovat na vyšší úrovni popisu než na úrovni jednotlivých slov.
Terminologická poznámka
Termín „částice“ je v české mluvnické tradici zatížen několika významy. Kromě označení slovního druhu se používal (a mnohdy stále používá) pro funkčně zcela rozdílné výrazy, někdy i pro nižší segmenty textu než slova, a to ve smyslu „menší jazyková jednotka se specifickou (nebo třeba jen pomocnou) funkcí“. Někdy se tedy vyskytuje i ve spojeních, která jsou z hlediska slovnědruhového členění lexémů spíše matoucí, jako např. „kondicionálová částice“ (by, bychom…), „zvratná částice“ (se, si), „nesamostatná částice“ (-ť v toť, -ž v kdož) apod. Pro tyto případy by nejspíše vyhovoval starší výraz „slovce“, jak jej definuje SSJČ,4 leč ten se bohužel neujal.
Jazykové prostředky odpovídající částicím v typologicky odlišných jazycích (např. ve francouzštině) jsou zřídkakdy řazeny k jednomu samostatnému slovnímu druhu, který by byl definován se stejnými ambicemi jako v tradici české. Bývají spíše předmětem popisu zaměřeného na výstavbu jazykových projevů, resp. „diskurs“. Náš popis a návrh třídění částic je tedy veden snahou nalézt přijatelný kompromis mezi českou tradicí a aktuálním stavem širšího jazykovědného poznání.
Částice členíme na tři poddruhy: přací částice, odpověďové částice a diskursní markery.
[SUB=p]
Patří sem uzavřená skupina slov, jež uvozují věty přací: ať, kéž, nechť, bodejž. Všechny tyto výrazy signalizují větný způsob (optativ), který se v češtině jinými gramatickými prostředky nevyjadřuje:
Ať mír dál zůstává s touto krajinou... (Modlitba pro Martu)
Kéž by už byl den, bože, kéž je den, abych ji mohl pozdravit v okně! (SYN v7)
Ženy a děti nechť se uchýlí do protileteckých krytů. (SYN v7)
Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! (Erben)
Zatímco jiné jednoslovné výrazy tuto funkci plnit nedokážou, platí ovšem zároveň to, že u přacích částic se nejedná o jejich výhradní funkci, což se nejmarkantněji projevuje u polyfunkčního ať.
V souvislosti s přacími částicemi PMČ upozorňuje5 i na kladné přací věty se spojkou kdyby, kondicionálem a částicemi tak (jen)/jen (tak), které existují vedle kladných přacích vět uvozených ať:
Kdyby tak (jen) přišel! (= přání, aby se realizoval obsah výpovědi)
Ať už přijde! (= přání, dle kontextu též výzva, aby se realizoval obsah výpovědi).
Naproti nim stojí negativní věty se spojkou aby, kondicionálem a částicí tak:
Aby tak nepřišel! (= obava, že se obsah výpovědi nebude realizovat).
Navzdory této funkční podobnosti však neřadíme kdyby, aby mezi přací částice. V popisu NovaMorf jsou primárně spojkami, popř. diskursními markery (viz kapitola Spojky # 08-08, § 3.2.2).
[SUB=o]
Do této skupiny řadí MČ 2 výrazy ano, ne a jejich ekvivalenty s větotvornou funkcí, kterými lze odpovídat na zjišťovací otázky: ano, ba, baže, ne, nikoli(věk), dobře, správně, pravda, chraňbůh, kdepak. Jejich větotvorná funkce je odlišuje od ostatních částic, nejnovější pojednání je řadí spíše k citoslovcím (VAGSČ I., s. 99). Příklady doplňujeme z korpusu SYN v7.
„Mohl byste mi půjčit nějaké nářadí?“ (...) „Jistě. To myslíte jako kdybyste uváz?“ „Ba, a máte kladku?“
„A taky jste byl ve válce?“ „Baže byl, v šestašedesátém.“
„Mají recht,“ praví poštmistr Stokuč. „Baže,“ přitaká Stolková.“
„Velebníček chce, aby my nikdy nezaútočit. Vy nechcete, aby my zaútočili?“ „Nikoli. Za války se musí, řekl bych, útočit.“
„Jedete všichni tři?“ chce vědět. „Nikolivěk, tatínku,“ povídá ségra.
„Ona vám to předá ode mne.” „Dobře, dobře, chlapče… Dobře.“
„Půjdeš tam zítra se mnou?“ „Dobře.“ (vlastní příklad)
„Proč se nenapiješ?“ “Správně,“ povídám.
„Ale ten chlap musí za mříže!“ vyhrkl už prosebně Ivan. „Správně, ale proč byste ho měl honit vy?“
„Rovněž bohužel vidím, že budu mít ještě spoustu práce s vaším chováním; vždyť se mnou celou tu dobu – jak se pořád dívám, a skoro se mi to nechce věřit – jednáte v košili a ve spodkách.“ – „Pravda,“ zvolal K. se smíchem a plácl do dlaní, „ti strašní pomocníci! Kdepak vězí?“
„Já a todle letiště máme smlouvu. Pravda?“ „Pravda.“
„A čemu se věnuje váš pán?“ zeptal se Vodička. „Ženským?“ “Chraňbůh. Pán neměl nikdy zájem o ženy.“
„To zní, jako by auditorky zjistily nějaký průšvih, nebo ne?“ „Chraňbůh. Všechno máme v pořádku.“
„Pane kapitáne,“ řekl Samuel Hinkston, „určitě to tak je, musí to tak být, že raketové výpravy na Mars začaly už v letech před první světovou válkou!“ „Kdepak.“
„To nemůže být Země, tohle není Země! Kdepak, tohleto není Země! To nemůže být.“
Poznámka k výsledkům korpusové rešerše: Z citovaných výrazů korpus SYN v7 neumožňuje částicovou interpretaci jenom u správně, dobře (pouze příslovce), chraňbůh je pro něj dokonce nerozpoznané slovo.
MČ 2 uvádí ještě další (případně tytéž) výrazy, které mohou vystupovat jako samostatné výpovědi, dříve označované jako „větná příslovce”: bohužel, bohudík, samozřejmě, přirozeně, pochopitelně, očividně, baže, ovšem(že), zajisté, jistě(že), určitě aj., s platností sémantických ekvivalentů výrazů ano, ne. Od odpověďových částic se liší postavením příklonek (typu jsem, se, mi apod.), které v případě částic integrovaných do výpovědi stojí zásadně v pozici enklitické, zatímco u odpověďových částic je taková pozice vyloučena:
Bohužel jsem to nevěděl. Samozřejmě se neostýchejte.
Ne, nechtěl bych. (*Ne, bych nechtěl.) Dobře, snad se dá něco udělat. (*Dobře, se snad…)
Tato „větná příslovce“ tedy MČ 2 považuje za součást jádra slovního druhu částic, mimo jiné proto, že jsou integrovanými částmi výpovědi. V NovaMorf jsou součástí největšího poddruhu částic nazvaného „diskursní markery“.
To, že odpověď redukovanou na ano/ne lze považovat za samostatnou výpověď, je vlastnost používaná pro rozlišení citoslovcí od částic, které tuto vlastnost nevykazují (srov. Vondráček 1998). Zařazením těchto výrazů k částicím respektujeme tradici, jak byly v korpusech značeny dosud. Současně vyčleněním do zvláštního poddruhu poukazujeme na jejich specifičnost. Protože jde o svébytnou skupinu slov, je více méně arbitrární, zda ji zařadíme mezi částice či citoslovce. Nepovažovali bychom však za hospodárné vytvářet kvůli nim zvláštní poddruh citoslovcí.
Rovněž PMČ uvádí mezi odpověďovými částicemi výrazy, kterými lze záporně nebo kladně odpovídat na zjišťovací otázky:
Půjdeš tam dneska? Ano./Ne.
Doplňuje k nim dále hovorové jo, no, regionální no ba, baže, (no) bať, popřípadě zdvojené ano ano, jojo, ne a ne, nene. Příklady neuvádí, doplňujeme je tedy z korpusu SYN v7.
„Žijete tu už dlouho?“ „Jo.“
„Štěnice se světla bojej,“ řekl Benno. „Vážně?“ „No. Na ně stačí tenhle jednoduchej trik.“
Náš tatínek pravil: „Už nám to nastává,“ a naše maminka pravila: „Bať, bať, už fouká ze strnišť,“ a dívali se, jak se venku prohání vichřice.
„A on je celou dobu vzhůru?“ „Jojo, dočista vzhůru.“
„Nejsem otrlá, bezcitná děvka?“ „Nene, tohle je docela normální. Reflexy. Jako když usekneš slepici hlavu.“
Poznámka: Výrazy chraňbůh, bať SYN v7 nedokáže slovnědruhově určit, kvalifikuje je jako „nerozpoznané slovo“.
PMČ připomíná, že na zjišťovací otázky lze rovněž reagovat modálními částicemi, které mohou zastupovat částici ano, popřípadě kombinací s částicí ano i ne:
ale jistě x jistě že ano/ne
(ale) ovšem x ovšem že ano/ne
samozřejmě/samo x samozřejmě že ano/ne
(ne) jasně x jasně že ano/ne
určitě x určitě ano/ne
tuti x tutově (ano/ne)
(no) bodejť x bodejť že ano/ne.
NovaMorf ovšem pracuje pouze s jednoslovnými výrazy a stejně tak tomu je i u odpověďových částic. Naznačí tedy všechny možné slovnědruhové kvalifikace jednotlivých výrazů, které bude třeba vyhodnotit a interpretovat při desambiguaci či další analýze.
V citovaných korpusových dokladech uvádíme takové výskyty odpověďových částic, jež dokládají jejich specifickou „odpověďovou“ funkci. Je však třeba jedním dechem dodat, že podobně jako v případě přacích částic i tato skupina může nabývat ve výpovědi dalších funkcí, takže stejné výrazy se jindy vyskytují v platnosti diskursních markerů, popřípadě původních slovních druhů.
[SUB=d]
Anglická definice tzv. diskursních markerů (angl. discourse markers) pokrývá výrazové prostředky, které jsou v češtině tradičně řazeny mezi „částice“. Podle Cambridge Dictionary přístupného online[6] používáme diskursní markery k propojení, uspořádání a řízení své promluvy nebo k vyjádření postoje.7 Tato definice je dostatečně široká, aby pokryla nejrůznější typologie částic, jak s nimi pracují české gramatiky. Zároveň naznačuje, že k vymezení slouží jiná kritéria než tradiční trojice, podle níž určujeme slovní druhy v češtině (sémantické, morfologické a syntaktické) a se kterou pro definici částic nevystačíme.
MČ 2 rozlišuje částice apelové, emocionální, hodnotící a strukturující text, přičemž tato klasifikace je dále strukturována. VAGSČ I. nabízí méně detailní klasifikaci, na rozdíl od MČ 2 ponechává pouze rozlišení na shodnou čtveřici: částice apelové, hodnotící, emocionální a strukturující text, a to bez dalšího členění. PMČ rozděluje kapitolu o částicích těmito mezititulky: modální částice, intenzifikační částice, vytýkací částice, modifikační částice, odpověďové částice, negační částice, přací částice, větná adverbia. PMČ přistupuje k částicím značně široce, což dokládá mj. to, že se v kapitole o částicích věnuje „větným adverbiím“.
Částice, resp. diskursní markery, jsou často homonymní s jinými slovními druhy. Můžeme to ukázat na příkladu relativně snadno rozpoznatelných částic což, copak, cožpak, které jsou homonymní s tázacími zájmeny, popř. citoslovci:
Copak ti chybí? (zájmeno)
Copak nic nevědí? (částice)
Cožpak to neseš? (zájmeno)
Cožpak je to vůbec možné? (částice)
Cožpak, on už je tady? (citoslovce)
Všichni budou na Štědrý den u mě doma, na což se moc těším. (zájmeno)
Což jsem to neřekl dost jasně? (částice)
Nu což, necháme to na zítra. (citoslovce)
Rozhodnutí, o jaký slovní druh se v daném případě jedná, musí být předmětem analýzy, jež překračuje morfologický rámec NovaMorf. Nabízený soupis by však měl být užitečnou pomůckou.
Jak svým pojednáním ukázal Vondráček (1998), různé mluvnice definují hranici mezi oběma slovními druhy různě. Každopádně se nejedná o hranici ostrou. Její jasnější vymezení navíc komplikuje fakt, že konkrétní případy je nutné posuzovat v kontextu, protože při rozboru je třeba zohlednit veškeré prozodické prostředky. V podstatě je vždy třeba posoudit, nakolik je či není daný výraz integrovaný do výpovědi, což se jeví jako stěžejní kritérium. Přitom v mluveném projevu, pro který jsou částice tak typické, jsou samy hranice promluv rozostřené. Navíc, jak již bylo řečeno, částice i citoslovce mají tendenci se shlukovat, a proto se někdy mluví o komplexních částicových či citoslovečných výrazech.
Porovnáním soupisu částic a citoslovcí pro NovaMorf jsme zjistili průnik jen v několika následujících případech, které lze v závislosti na kontextu vyhodnotit jako použití ve funkci částice či citoslovce. Z příkladů je zřejmé, o jak tenkou hranici se jedná. (Neoznačené příklady jsou excerpovány z korpusu SYN v7.)
Tabulka 3: Hranice mezi částicemi a citoslovci
a
A co jako? A tak to zase prr! A je to! (vlastní příklady; část.)
No a? A hele, už je tady! A sakra! (vlastní příklady; citosl.)
bodejť
„Nevypadáš nejlíp. „No bodejť (citosl.), když člověk čtyřiadvacet hodin denně sbírá myšlenky.”
inu
Jak to bylo? Inu tak... (část.)
Inu tenkrát bylo třeba, aby se fotograf dostavil se svým stativem a postavy se k fotografování hezky naaranžovaly. (část.)
Inu, tak si jdi! Inu, když myslíš. Inu, inu, je to možné? (SSJČ, citosl.)
Inu, já ti to nebudu vykládat. (SSJČ, citosl.)
jo
„Já už jí znám, dyť užs mně jí ukazovala.“ „A jo.“ „Ale to neva.“ (částice odpověďová)
„A kvůli tomu se pudeš dát naverbovat do pivováru, jo?“ (částice ‒ diskursní marker)
„Pane jo, to bude ale zábava!“ (částice ‒ diskursní marker)
„Jo, mám to!“ (citosl.) ve smyslu „Hurá, mám to!“
Jo, to holt každá neumí. (SSJČ, citosl.)
Cestou do kuchyně Keith otevře prosklenou skříňku nad barem a začne vytahovat lahve. „Courvoisier. Ach. Koňak. A dobrej,“ mluví sám k sobě. „Tenhle si vezmu a hmm... No jo! Tenhle je taky dobrej.“ (citosl.?)
„Honzo, všímáš si taky téhle podoby?“ ředitel ukázal na Jiřího a pak pak na portrét. „No jo!“ mladík nadšeně přikývl. (citosl.?)
nedejbože
Ale ne abyste posvátného hlodavce odkopli! Kdyby totiž nedejbože někdo jednu z krys zabil, jako kompenzaci musí chrámu věnovat její sošku z ryzího zlata. (částice ‒ diskursní marker)
Co kdyby se s Milanem, nedejbože, něco stalo? (citosl.?)
Pro většinu z nich toto byla svoboda, samozřejmě vedle možnosti sprostě si zařvat na fotbale a pořádně vynadat mistrovi, když po někom chtěl, nedejbože, aby pracoval aspoň trochu víc. (citosl.)
„Facka nevadí, ale nedejbože, aby došlo na nože nebo pistole,“ řekl Josef Stojka, který měl bezpečnost v hotelu na starosti. (citosl.?)
no
Potýkal se s tím, jak začít. „No, myslil jsem, no podívejte, kamaráde, vy si moc nevyděláte, že ne?“ „Moc ne.“ (citosl.?, část.)
„Kam to chcete dotáhnout?“ „No víte, tady nemáme divadlo a žádnou hudbu, nikoho, s kým by si moh člověk - pohovořit. (...)“ (část.)
„A řek bys mu, že maj zejtra ráno přijít všichni k nám do skladu, jo?“ „Jo. V kolik?“ „No, asi v osm.“ „Dobře.“ (citosl.)
„Zmiz tady odtud,“ řekl Alfred Neugeborn náhle, a Andy Lorber i Líza Vágnerová, kteří byli při tom, se na sebe nechápavě podívali. „No no,“ ozvala se Líza Vágnerová. (citosl.)
žel
Přiběhl poplašeně, když bylo kolem už pěkně rušno, a pomáhal hasit. Žel neúspěšně. (část.)
„Ó žel! Ó žel! Kde? Kde! Kde? Ach! Kde jen najdu tě?“ Opustím na chvíli všechno a vrátím se do doby asi před půl rokem, do doby svého pobytu v horských lázních, počátkem letošního léta. (citosl.)
Úmyslně byl lhostejný k výsledku a neúmyslně bezradný. Žel, jeho úmyslná lhostejnost nebyla nikdy ani úplně úmyslná, ani zcela lhostejná. (citosl.)
O slovech, která mohou být v závislosti na kontextu vyhodnocena jako spojky, částice či citoslovce, více v kapitole Spojky # 08-08.
V příloze (Castice_soupis.xlsx) uvádíme deklarativní soupis částic, který vychází z několika zdrojů. Jednak z pražského morfologického slovníku, konkrétně z nejfrekventovanějších tvarů, které jsou příslušně označeny v korpusu SYN v7, jednak z příkladů, které uvádějí odborné publikace (VAGSČ I., SSJČ, PMČ, MČ 2). Čerpali jsme pouze z uvedených publikací, a to kvůli rozsahu jejich popisu a relativní blízkosti východisek pro vymezení částic. Do soupisu zahrnujeme výrazy, u nichž v otázce zařazení konkrétního slova mezi částice převažuje shoda. Slova převzatá do soupisu na základě ojedinělých zmínek v některé mluvnické příručce jsou doložena příkladem a barevně vyznačena. Výsledkem je souhrnný seznam o téměř 300 položkách.
V této kapitole jsme spojili několik mluvnických popisů částic tak, aby se daly použít při nasazení morfologického analyzátoru podle koncepce NovaMorf. Za účelem sjednocení různých východisek jsme vymezili pouze tři poddruhy částic. Dvě velmi úzce definované skupiny částic přacích a odpověďových a třetí, velmi širokou skupinu diskursních markerů bez dalšího členění. Funkční různorodost výrazů považovaných obecně za částice je navíc důvodem pro to, že i naše klasifikace není absolutní, protože jak přací, tak odpověďové částice vystupují v jiných kontextech jako diskursní markery. Hlavním výstupem naší práce je seznam téměř tří set částic včetně naší pracovní klasifikace, sestavený na základě nejrozsáhlejších českých lingvistických zdrojů.
Havránek, B. – Jedlička, A. (1981): Česká mluvnice (ČM). Praha, SPN.
Karlík, P. – Nekula, M. – Rusínová, Z. (eds.) (1996): Příruční mluvnice češtiny (PMČ), Praha.
Karlík, P. – Nekula, M. – Pleskalová, J. (eds.) (2002): Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha, Nakladatelství Lidové noviny.
Komárek, M. – Kořenský, J. – Petr, J. – Veselková, J. (eds.) (1986): Mluvnice češtiny II. Tvarosloví (MČ 2). Praha, Academia.
Nekula, M. (1966): System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen, Tübingen.
Schiffrin, D. (1988): Discourse Markers. Cambridge, Cambridge University Press.
Vondráček, M. (1998): Citoslovce a částice – hranice slovního druhu, Naše řeč, 81(1), s. 29–37.
Vondráček, M. (1999): Příslovce a částice – hranice slovního druhu, Naše řeč, 82(2), s. 72–78.
Slovník spisovné češtiny (SSJČ) (1974). Praha, Academia.
Štícha, F. a kol. (2018): Velká akademická gramatika spisovné češtiny I., Morfologie. Druhy slov, tvoření slov (VAGSČ I.). Praha, Academia.
Korpusy řady SYN
Český národní korpus – SYN v7. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. Dostupný z WWW: <http://www.korpus.cz>.
1 MČ 2 uvádí, že „až čtvrtina všech částic je homonymní s jinými slovními druhy, resp. slovními tvary, převážně se spojkami a příslovci a také s ohebnými slovními druhy a jejich tvary“. (s. 228).
2 Encyklopedický slovník češtiny, s. 62.
3 PMČ, s. 359
4 „jaz. řidč. název pro někt. neplnovýznamová slova, např. částice ap.: enklitické s. příklonka“.
5 PMČ, s. 366
[6] https://dictionary.cambridge.org/grammar/british-grammar/discourse-markers/discourse-markers-so-right-okay
7 „Discourse markers are words or phrases like anyway, right, okay, as I say, to begin with. We use them to connect, organise and manage what we say or write or to express attitude.“