Za spojky se v NovaMorf považují jednoslovné výrazy, a to buď takové, které tvoří spojovací výraz samy o sobě, anebo v omezené míře též výrazy, které jsou součástí vícedílné spojky. Východiskem pro vlastní analýzu a rozhodnutí, zda zařadit určitý výraz jako spojku, byly gramatiky VAGSČ, PMČ a současný slovník pražského systému.1 Kategorie a hodnoty spojek jsou představeny v § 1.2.
Pojetí spojek v současných gramatikách se věnuje § 2 Spojky v literatuře. V § 2.1 je odůvodněno členění spojek na souřadicí a podřadicí, které je základem pro vydělení poddruhů v NovaMorf. V § 2.2 je nastíněna problematika víceslovných spojkových výrazů, která úzce souvisí s lemmatizací.
V § 3 Lemmatizace a značkování spojek jsou představeny všechny spojky podle druhu a je ukázána jejich homonymie, především s částicemi a adverbii: v § 3.1 souřadicí spojky, v § 3.2 podřadicí spojky, v § 3.3 spojky matematických operací; v § 3.4 jsou pojednány agregáty týkající se spojek, poslední část § 3.5 je věnována přehledu problematických výrazů: (i) výrazů s nejasnou klasifikací, (ii) výrazů s komplexní homonymií.
V § 4 Lemmatizace a značkování slovních druhů uvnitř vícedílných a víceslovných spojkových výrazů se dále probírají souřadicí/podřadicí vícedílné/víceslovné spojkové výrazy a ukazuje se, jaké hodnoty slovního druhu budou přiřazovány jejich jednotlivým částem.
Poslední část § 5 kapitolu krátce uzavírá.
U spojek (POS=J) se v NovaMorf určují celkem tři poddruhy v rámci kategorie SUB (§ 1.2.1). U dvou zvláštních spojek aby, kdyby a u výrazu jakoby se dále určuje hodnota K (kondicionál) v rámci verbální kategorie VRB (§ 1.2.2). Spojky zároveň mohou tvořit agregáty (§ 1.2.3). Seznam všech relevantních kategorií viz Tabulka 1.
Tabulka 1: Seznam relevantních kategorií spojek a jejich hodnot
#
kategorie
značka kategorie
hodnoty
1
slovní druh
POS
J
2
poddruh
SUB
[^,*]
5
zkratka
ABR
[+-]
12
slovesný tvar
VRB
[K-]
14
typ agregátu
AGR
[JB-]
15
globální mutace
GMU
Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí a v souladu s dosavadním pražským systémem se k těmto dvěma hlavním skupinám řadí i skupina výrazů pro matematické operace, viz Tabulka 2.
Tabulka 2: Poddruh spojek (SUB)
SUB
vysvětlení
příklad
viz
^ (znak stříška)
souřadicí spojka
a, ale, nebo
§ 3.1
, (znak čárka)
podřadicí spojka
protože, když, až, -li
§ 3.2
* (znak hvězdička)
matematický operátor
plus, minus/mínus, krát, děleno
§ 3.3
Tvary aby, kdyby se v NovaMorf považují za podřadicí kondicionálové spojky, určuje se u nich hodnota K v rámci verbální kategorie VRB, viz Tabulka 3.
Jako podřadicí kondicionálová spojka se určuje též výraz jakoby (spojení spojky jako s kondicionálem), který je v kombinaci s příčestím minulým takto často psán dohromady, ač v rozporu s pravopisnými pravidly (kodifikováno jen psaní jako by).
Tabulka 3: Kategorie spojek aby, kdyby, jakoby
VRB
vysvětlení
příklad
viz
K
kondicionál
aby, kdyby, jakoby
§ 3.2
Spojky mohou tvořit dva typy agregátů (typ J má dva podtypy), viz Tabulka 4.
Tabulka 4: Typy agregátů
Agregát
typ
příklad
viz
1a. {aby, být}, {kdyby, být}
slovesný agregát typu J, kde spojka má [VRB=K]
abys, abyste, kdybychom, kdybysme
§ 3.4
1b. {J, být}
slovesný agregát typu J
protožes, žes, jestlis, zdalis
§ 3.4
2. {různé slovní druhy, z nichž jeden je spojka}
zkratkový agregát typu B
apod., aj.
§ 3.4
Slovní druh spojka je v gramatikách vymezován z hlediska morfologického jako neohebný slovní druh,2 z hlediska funkčně-sémantického jako slovní druh nesamostatný, neplnovýznamový, který má funkci spojovat výrazy nebo věty; spojky explicitně vyjadřují vzájemné vztahy koordinační (mezi členy rovnocennými) a subordinační (mezi členy nerovnocennými). Ze syntaktického hlediska nejsou spojky považovány za větné členy; tím se liší od tázacích/vztažných zájmen a adverbií, která ve funkci spojovacího výrazu mají větněčlenskou platnost (srov. kapitoly Zájmena # 08-03, § 3 a Adverbia # 08-06, § 4.1).
Vztahy koordinace a subordinace se formálně projevují jako parataxe a hypotaxe. Rozlišují se tak spojky parataktické a hypotaktické, které jsou dále členěny podle sémantiky koordinačního, resp. subordinačního vztahu, který vyjadřují. Na základě toho se v literatuře funkčně-sémanticky rozlišují:
(i) spojky parataktické (souřadicí) (MČ, PMČ, VAGSČ), někdy též koordinátory (Haspelmath 2007: 1), vyjadřují koordinační vztah:
(a) podle VAGSČ: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, důsledkový, důvodový, vysvětlovací;
(b) podle PMČ: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, vysvětlovací.
(ii) spojky hypotaktické (podřadicí) (MČ, PMČ, VAGSČ), někdy též subordinátory (Haspelmath 2007: 50), vyjadřují subordinační vztah:
(a) podle VAGSČ: časový, způsobový, příčinný, účelový, podmínkový, přípustkový, účinkový, výjimkový, srovnávací (ve VAGSČ chybí kategorie spojek obsahových vět);
(b) podle PMČ: příčinný, následkový, účinkový, důvodový, účelový, podmínkový, přípustkový, časový, způsobový, prostředkový, průvodní okolnosti, výjimkový, zřetelový, spojky vět obsahových.
Podrobná analýza klasifikace jednotlivých spojek v těchto dvou gramatikách, jakož i přehled lemmatizace všech relevantních výrazů v pražském systému (podle SYN v7 a morfologického slovníku) jsou uvedeny v příloze (spojky_analyza.xlsx). Z analýzy vychází text v této kapitole.
Se základním rozlišením na spojky souřadicí × podřadicí pracuje také NovaMorf.
Poznámka. Ve VAGSČ se dále spojky probírají s ohledem na původ: rozlišují se spojky primární a sekundární. Toto rozlišení je v pojetí VAGSČ účelné vzhledem k tomu, že za spojky se považují i víceslovné výrazy (viz § 2.2), pro členění NovaMorf však není relevantní.
Společně se spojkami se v gramatikách probírají i tzv. víceslovné/kombinované spojkové výrazy, které vyjadřují totožné funkce jako spojky, ale jsou vždy kombinací několika slov, jejichž slovnědruhová platnost může být různá; z hlediska terminologického se takové výrazy nepovažují za spojky, s výjimkou VAGSČ, kde je pro tyto výrazy zaveden termín analytická spojka. Zvláštním případem víceslovných výrazů jsou distančně spojené výrazy typu buď – anebo, které se označují jako „vícedílné spojkové výrazy“ (MČ), „dvojité spojky“ (PMČ) nebo „spojkové dvojice“ (VAGSČ). Víceslovným výrazům a určení slovnědruhové platnosti jejich částí bude v tomto textu věnována zvláštní pozornost (viz § 4).
V tomto oddílu jsou představeny všechny výrazy lemmatizované v NovaMorf jako spojky, a to podle jednotlivých typů kategorie SUB. Spojky s vícenásobnými lemmaty, jichž se týká globální mutace, jsou uvedeny přímo v jednotlivých výčtech pomocí složených závorek (např. {ačkoli, ačkoliv}).
Spojky souřadicí se svými funkcemi podobají některým částicím a adverbiím. Proto je probereme v kontrastu právě k těmto dvěma slovnědruhovým kategoriím a zároveň ukážeme jednotlivé přechodové typy.
Řadu souřadicích spojek lze analyzovat jako částice (a obráceně). Zásadní jsou v tomto ohledu dvě slovnědruhové podskupiny spojek a částic: (i) spojky souřadicí (viz výše), (ii) částice strukturující text (termín podle MČ: 237, VAGSČ: 94, někdy tzv. diskurzní markery3). Tyto skupiny spolu v principu sdílejí tytéž funkce: jedná se o funkční slova, která zajišťují textovou návaznost. Rozdíl mezi nimi spočívá v jejich interpretaci, tj. zda daný marker považujeme spíše (i) za prostředek spojující danou jednotku s jinou jednotkou (spojky), nebo (ii) za prostředek zasazující danou jednotku do (hierarchického) jazykového i mimojazykového kontextu (částice). Hranici mezi těmito skupinami je velmi obtížné určit, a to jak z hlediska definičního, tak z hlediska konkrétního výskytu.4 Rozlišení tedy nejvíce závisí na přijaté jazykové teorii. Ze zastřešujícího pohledu je rozlišování mezi těmito dvěma slovními (pod)druhy nutně vágní, případně škálovité, pokud přijmeme předpoklad, že tyto kategorie mohou jedna přecházet v druhou.
Zároveň platí, že některé další výrazy fungující (obvykle) jako spojky, operují v jiných kontextech jako částice dalších typů: např. (i) ale, ať jako částice apelové, hodnoticí i emocionální (VAGSČ: 93–94); (ii) ani, až, div, i, leda aj. jako částice hodnoticí (VAGSČ: 93), (iii) a, nebo, anebo jakožto zvláštní diskurzní marker, tzv. general extender (Overstreet 2005): Ne že bych se cítil provinilý anebo tak něco.
Z vlastního průzkumu korpusu SYN v7 se ukazuje, že i další výrazy (typicky považované za spojky), které nejsou explicitně zmíněné v gramatikách jako částice, mohou mít vedle spojkového i částicové čtení. V pojetí slovníku NovaMorf proto pracujeme s tím, že naprostá většina souřadicích spojek má ve slovníku zároveň homonymní částicový protiklad, viz (1).
Jednoznačnými spojkami jsou pouze výrazy vyskytující se ve spojkových dvojicích (např. buď, jednak, sice, nýbrž), nebo zvláštně vyhraněné spojky (např. a/nebo, alias, ni), viz (2).
Základní přístup k návazné desambiguaci částic strukturujících text a spojek bude následující: pokud se daný prostředek vyskytuje v jiném souvětí (lépe řečeno: jiném větném celku odděleném tečkou), než je klauze/fráze, ke které by výraz mohl připojovat danou klauzi/frázi, směřuje interpretace k částici; pokud se daný prostředek vyskytuje v rámci jednoho souvětí, směřuje interpretace ke spojce.
(1) Výrazy, které mohou být souřadicí spojka [J^] nebo částice [T]
[(POS=J & SUB=^) | (POS=T)]
a,5 ale, aneb, anebo, ani, ať, avšak, až, či, čili, div, i, jenomže, jenže, leč, kdežto, načež, natož, neb, nebo, neboli, neboť, než, nicméně, ovšem, pročež, proto, protož, {přece, přeci, přec},6 přesto, přičemž, tak, takže, tedy, totiž, tož, tudíž, {však, šak}, {vždyť, dyť, dyk}, zato
(2) Výrazy, které mohou být souřadicí spojka [J^], nikoliv částice
[POS=J & SUB=^]
a/nebo, aka, alebrž, alias, anobrž, buď, buďto, druhak, jak, jednak, ni, nýbrž, sice
V § 3.1.1 jsme ukázali, že velká část výrazů, které se typicky považují za souřadicí spojky, se může chovat jako částice strukturující text. V tomto oddílu se zaměříme na podobný problém: jako částice strukturující text a potažmo spojky se může chovat i řada adverbií (např. hlavně, nakonec, pak).
V novějších pojetích spojek (jak PMČ, tak VAGSČ) se pak pracuje s tím, že tyto původně adverbiální výrazy jsou považovány za spojky. V pojetí NovaMorf oproti tomu zavádíme pravidlo, že pokud je daná částice strukturující text interpretovatelná zároveň jako adverbium, její interpretace jako spojky je vyloučená, viz skupina (3). Výjimkou jsou specifická adverbia s deiktickými rysy, kde dochází k homonymii mezi souřadicí spojkou a částicí z jiných důvodů (viz případy komplexních homonymií jak, tak, proto). K nespojkové skupině (3) dále řadíme i původní adverbia / adverbiální spřežky, které mají dnes pouze diskurzní funkce (např. respektive, mimoto, dokonce); tyto výrazy považujeme pouze za částice, viz skupina (4).7
(3) Výrazy, které mohou být částice [T] nebo adverbium [D]
[(POS=T) | (POS=D)]
dále, hlavně, ještě, konečně, nakonec, naopak, napřed, navíc, neřkuli, pak, potom, přímo, přitom, rovněž, také, též, zároveň
(4) Výrazy, které mohou být jen částice [T]
[POS=T]
ano, ba, dokonce, eventuálně, mimoto, nadto, popřípadě, respektive a jejich zkratky popř., resp.
U spojek podřadicích je oproti souřadicím spojkám situace podobná, pokud jde o existenci přechodu mezi částicemi a spojkami, ale zároveň výrazně přehlednější, pokud jde o povahu tohoto přechodu. Vzhledem k tomu, že věty vedlejší, subordinované klauze a fráze nejsou ze své podstaty samostatné (pomineme-li případy osamostatňování větných členů, tj. levé a pravé dislokace), konkurencí spojek podřadicích nejsou typicky částice strukturující text. Řadu výrazů tak lze analyzovat jako jednoznačné spojky. Některé podřadicí spojky jsou dále homonymní s adverbii; mezi těmito výrazy má zvláštní status skupina výrazů s postfixem -koli, které všechny mohou fungovat jako přípustkové podřadicí spojky.8
Spojky, které je možné jednoznačně interpretovat jako podřadicí, jsou uvedeny v (5). Na interpretační hranici mezi adverbii a spojkami jsou výrazy dokud, pokud, které ve všech kontextech považujeme za spojky.
(5) Výrazy, které mohou být podřadicí spojka [J,], nikoliv částice nebo adverbium
[POS=J & SUB=,]
ač, {ačkoli, ačkoliv}, ačli, aniž, anžto, byť, coby, {dokud, dokuď, dokad, dokaď, dokáď, dokavad, dokavaď, dokavád, dokaváď}, jakmile, jakož, jakožto, jelikož, jestliže, ježto, ledaže, mezitímco, nechať, nežli, {pakli, pakliže}, {pokud, pokuď, pokad, pokaď, pokáď, pokavad, pokavaď, pokavád, pokaváď}, {poněvadž, poněvač, ponivač, pač, páč}, protože, přestože, seč, sotvaže, třebaže, {zatímco, zatimco}
Řada výrazů může fungovat jako částice (6) nebo adverbia (7). Pokud je daný výraz interpretovatelný jako spojka, částice i adverbium, je uveden v obou skupinách. V poslední skupině (8) jsou uvedeny výrazy, které bývají považovány za spojky, ale v NovaMorf je takto neanalyzujeme.
(6) Výrazy, které mohou být podřadicí spojka [J,] nebo částice [T]
[(POS=J & SUB=,) | (POS=T)]
aby, ať, aťsi, až, jako, jakože, jen, {jestli, jesli, jesi, esli, esi}, {kdyby, dyby}, {když, dyž, dyš}, leda, li, liž, nechť, nechťsi, než, sotva, třeba, třebas, zda, zdali, zdaliž, zdaž, že
(7) Výrazy, které mohou být podřadicí spojka [J,] nebo adverbium [D]
jak, {jakkoli, jakkoliv}, jen, {kamkoli, kamkoliv}, {kdekoli, kdekoliv}, {kudykoli, kudykoliv}, {kudykoli, kudykoliv}, sotva, třeba, {odkudkoli, odkudkoliv}
(8) Výrazy, které mohou být částice [T], adverbium [D], ale ne spojka
jenom, taktak – [T] nebo [D]
jakoby – [T] nebo [D]; na rozdíl od coby je jakoby funkčně částice (řekne to jakoby bezstarostně), případně adverbium, ve významu naoko (dělal to jen jakoby); pouze v případě homonymního nekodifikovaného spojení spojky jako s kondicionálem by (nevýrazným hláskem, jakoby mluvila jen sama k sobě, odpoví) desambiguujeme jakoby jako spojku [POS=J & SUB=, & VRB=K]
místo, namísto – [D] ve spojeních místo aby, namísto aby
Zvláštním úkazem mezi českými konektory je výraz co (8). Analyzujeme ho jako podřadicí spojku ve všech kontextech, kde co funguje nikoliv jako vztažné/tázací zájmeno, ale jako čistý relátor (relativizer), tj. vztažná podřadicí spojka:
(i) relátor k adverbiálním konstrukcím typu poté co, poté, co, od té doby, co, naposledy, co, za dva týdny, co, včetně elipsy: malej syn roste, co jsem ho neviděl;
(ii) relátor k substantivním konstrukcím typu máme pár hokejistů, co by ho nahradili; ten chlapík, co jsem ho praštil).
Podřadicí spojka co je odlišná od tázacího zájmene (o tom, co; něco, co; nic, co; vše, co; neví, co; ptá se, co; vidí, co…).
(8) Výraz, který může být podřadicí spojka [J,] nebo tázací zájmeno substantivní [POS=P & SUB=N & DEI=T]
co
Mezi spojky matematických operací se řadí výrazy, které slovně vyjádřují tyto operace (10). Výraz děleno je homonymní se slovesným tvarem od dělit. K operátorům se počítá také samotné x nahrazující znak pro násobení ×. Skutečné matematické operátory vyjádřené pomocí symbolů jsou považovány za interpunkční znaménka [Z].
(10) Výrazy, které jsou spojky matematických operací [POS=J & SUB=*]
plus, x, {minus, mínus}, {krát, kráte}, děleno, lomeno
V tomto oddíle představujeme dva typy agregátů, které se týkají spojek (typ J má dva podtypy). Všechny uvedené typy jsou podrobně pojednány v kapitole Agregáty # 08-15, § 3.2.8 a # 08-15, § 3.3.1.
(1a) Tvary abys, kdybys, abychom, kdybychom… jako slovesné agregáty typu J & VRB=K
Kondicionálové spojky aby, kdyby tvoří agregáty (např. abys, abyste, kdybychom, kdybysme…) společně se slovesem být, které má určeny kategorie indikativu prézentu.
(1b) Tvary žes, jestlis jako slovesné agregáty typu J
Řada spojek (protožes, žes, jestlis, zdalis…) tvoří agregáty společně s enklitickým -s vyjadřujícím 2. osobu prézentu singuláru (jsi).
(2) Tvary apod., aj., tj. jako zkratkové agregáty typu B
Tvary apod., aj. obsahující potenciální spojku a zároveň mající jako celek částicové funkce se určují jako agregáty (v nichž a je na základě výše uvedených kritérií analyzováno jako částice). Tvary tj., tzn. mající jako celek funkci spojky se považují za zkratkový agregát zájmena a slovesa.
Tento oddíl je věnován problematickým výrazům. V § 3.5.1 jsou uvedeny výrazy, jejichž analýzy jsou v gramatikách a ve stávajícím systému rozporné.9 V § 3.5.2 jsou pak popsány komplexnější případy homonymií než ty, které byly systematicky popsány výše.
Tabulka 4: Rozpory v klasifikaci
výraz
NovaMorf
konfliktní řešení
původ konfliktního řešení
and
[F]
[J^]
pražský systém
anžto
[J,]
[J^]
pražský systém
by
[V]
podřadicí způsobová; podřadicí účelová
VAGSČ; PMČ [zastaralá spojka]
div
[J^], [T]
podřadicí účinková
VAGSČ
et
[F]
[J^]
pražský systém
jakoby
[T], [D], homonym. [J,]
[J,], [D];
podřadicí srovnávací
pražský systém;
VAGSČ, PMČ
jenom
[T], [D]
podřadicí časová
VAGSČ
jenž
P
spojka
VAGSČ
kdyžto
X
spojka
VAGSČ
mimo
[D], [R]
[J,]
pražský systém
místo
[D], [R]
spojka
VAGSČ [jen jako součást spojení]
namísto
[D], [R]
spojka
VAGSČ
neb
[J^], [T]
podřadicí důvodová
PMČ
pročež
[J^], [T]
podřadicí následková
PMČ
proto
[J^], [T], [D]
podřadicí následková
PMČ
tak
[J^], [T], [D]
podřadicí následková
PMČ
taktak
[T], [D]
podřadicí účinková
VAGSČ
takže
[J^], [T]
[J,]; podřadicí účinková
pražský systém; PMČ
takže
[J^], [T]
podřadicí účinková
PMČ
tedy
[J^], [T]
podřadicí následková
PMČ
tož
[J^], [T]
podřadicí následková
PMČ
tudíž
[J^], [T]
podřadicí následková
PMČ
vždyť
[J^]
podřadicí důvodová
PMČ
vždyť
[J^], [T]
podřadicí důvodová
PMČ (současně též souřadicí vysvětlovací)
zato
[J^], [T]
[J,]
pražský systém
Tabulka 5: Složitější homonymie
výraz
kategorizace výše
další homonymie
a
[J,], [T]
citoslovce [I]
ale
[J,], [T]
citoslovce [I]
ať
[J^], [J,], [T]
citoslovce [I]
až
[J^], [J,], [T]
co
[J,], [P]
citoslovce [I]
coby
[J,]
citoslovce [I]
jak
[J^], [J,], [D]
neurčité adverbium [D]
jakoby
[T], [D]
[J,] konglomerát spojky jako + by
jen
[J,], [T], [D]
ve významu totalizátoru hodnoceno jako [D]
než
[J^], [J,], [T]
proto
[J,], [T]
adverbium [D]
sotva
[J,], [T], [D]
tak
[J,], [T]
neurčité adverbium [D]
třeba
[J,], [T], [D]
liší se od modálního predikativa je třeba [D]
že
[J,], [T]
citoslovce [I]
Mezi spojky se v gramatikách tradičně řadí jednak vícedílné spojkové výrazy (spojkové dvojice), -jednak se k nim v širším pojetí přiřazují i víceslovné spojkové výrazy (viz výše § 2.2). V této kapitole ukážeme, jak budou jednotlivé části těchto výrazů identifikovány v NovaMorf. Níže uvádíme všechny výrazy, které byly v PMČ a/nebo VAGSČ explicitně vyjmenovány a uvedeny jako spojky / spojkové výrazy, a ilustrujeme lemmatizaci jejich částí.
(1) Spojkové
(1a) Souřadicí spojka – souřadicí spojka
[POS=J & SUB=^] [–] [POS=J & SUB=^]
● ani – ani, ať – ať, ať – či, ať – nebo, jak – tak, jednak – jednak, jednak – druhak, sice – ale, buď – buď, buď – nebo, buď – anebo
● Poznámka: Jako dvojice spojek vylučovacích uvádí PMČ (s. 352) výraz aťsi – aťsi, VAGSČ (s. 89) výraz zdali – či. Podle analýz v SYN v7 se ani jeden z těchto výrazů nechová uvedeným způsobem, proto je v NovaMorf jako souřadicí spojky neanalyzujeme.
(1b) První část je spojka, druhá část je nedefinovaná
● [POS=J & SUB=^] [–] [*]:
buď – a nebo, nebo – nebo spíše
● [POS=J & SUB=,] [–] [*]:
když – tak ne, když – tak ale ne, pokud – tak ne
(1c) První část je nedefinovaná, druhá část je souřadicí spojka
[*] [–] [POS=J & SUB=^]
● nejen – ale, ne – ale
(2) Částicové
(2a) První část je částice, druhá část je nedefinovaná
[POS=T] [–] [*]
● nejen – ale, ne – ale
● nejen – ale i, nejen – ale dokonce, nejen – nýbrž i, ne – ale ani
(3) Adverbiální
(3a) Adverbium – adverbium
[POS=D] [–] [POS=D]
● brzo – brzo, dílem – dílem, hned – hned, jednou – jednou, jednou – podruhé, tu – tu, zčásti – zčásti
(3b) První část je adverbium, druhá část je nedefinovaná
[POS=D] [–] [*]
● hned – hned zase, tu – tu zase
(4) Spojkové
(4a) První část je nedefinovaná, druhá část jsou souřadicí spojky
[*] [–] [POS=J & SUB=^] [POS=J & SUB=^]
● nejen – nýbrž i, buď – a nebo
● když ne – tak ale, jestli ne – tak ale, ne – ale ani
(5) Spojkově-částicové
(5a) První část je spojka a částice, druhá část je nedefinovaná
[POS=T] [POS=J & SUB=^] [–] [*]
● [POS=J & SUB=^] [POS=T] [–] [*]:
ať už – nebo, ani ne – jako spíše
● [POS=T] [POS=J & SUB=^] [–] [*]:
ne tak – jako spíše
● [POS=J & SUB=,] [POS=T] [–] [*]:
pokud ne – tak alespoň, když ne – tak alespoň, když ne – tak ale, jestli ne – tak ale
● [POS=T] [POS=J & SUB=,] [–] [*]:
ne-li – tedy aspoň, ne-li – tak aspoň
(5b) První část je libovolná, druhá část je spojka (spojky) a částice
● [*] [–] [POS=J & SUB=^] [POS=T]:
nejen – ale dokonce, nebo – nebo spíše, pokud ne – tak alespoň, když ne – tak alespoň, ne-li – tedy aspoň, ne-li – tak aspoň, když – tak ne, pokud – tak ne
● [*] [–] [POS=J & SUB=^] [POS=J & SUB=^] [POS=T]:
když – tak ale ne
● [*] [–] [POS=J & SUB=,] [POS=T]:
ne tak – jako spíše, ani ne – jako spíše
(6) Adverbiální
(6a) První část je nedefinovaná, druhá část jsou adverbia
[*] [–] [POS=D] [POS=D]
● hned – hned zase, tu – tu zase
(1) Dvě spojky
[POS=J & SUB=^] [POS=J & SUB=^]
● až i, a přece, ale zato, a proto, a tak, a tedy, a tož
(2) Předložkové
[POS=R] [*]
● v důsledku čehož/čeho/toho, kromě toho, k tomu (ke všemu), za což
(3) Částicové
[POS=T] [POS=T]
● ba dokonce
(4) Slovesné
[POS=P] [POS=V]
● to je/jest, to znamená
(5) Spojkově-částicové
● [(POS=J & SUB=^) | (POS=T)] [POS=T]:
a také/taky, nebo dokonce, nebo aspoň/alespoň, a ještě, a naopak, ale naopak, a ne, však taky
● [(POS=J & SUB=^) | (POS=T)] [POS=T] [(POS=J & SUB=^) | (POS=T)]:
nebo dokonce i
● [POS=T] [(POS=J & SUB=^) | (POS=T)]:
ba i, ba ani, dokonce i, ano i
● [POS=T] [POS=T] [(POS=J & SUB=^) | (POS=T)]:
ba dokonce i
(6) Spojkově-předložkové
[(POS=J & SUB=^) | (POS=T)] [POS=R] [*]
● a k tomu
(1) První část je složená předložková, druhá část je jednoduchá spojka
[POS=P] [,] [POS=J & SUB=,]
● díky tomu, že; v důsledku toho, že; vzhledem k tomu, že; z té příčiny, že; z toho důvodu, že; z toho, že; od toho, že; kvůli tomu, že
(2) První část je adverbium, druhá část je spojka [D *, J,]
[POS=D] [,] [POS=J & SUB=,]
● proto, že; tak, jak; tak, že; tím, že; tak, aby
(3) Spojka podřadicí – spojka podřadicí
[POS=J & SUB=,] [POS=J & SUB=^]
● leda když, jako když, jako že, než aby, leda aby, leda kdyby, jako kdyby
(4) Adverbium – spojka podřadicí
● [POS=D] [POS=J & SUB=,]
zvlášť když, hned jak, pokaždé když, potom co, poté co, jinak než, nejinak než, obdobně jako, stejně jako, málem že, taktak že, než jak, jen aby, (právě) tak jako
● [POS=D] [POS=J & SUB=,]
než kdy
(5) Předložková konstrukce – spojka podřadicí
[POS=R][*][POS=J & SUB=,]
● za to že, bez toho že, podle toho že, bez toho aby, (až) na to že
(6) Sloveso (kondicionál) – spojka podřadicí
[POS=J & SUB=,][POS=V & VRB=K]
● zdali by, leda by, jako by
(7) Částice – spojka podřadicí
● [POS=T] [POS=J & SUB=,]
ani kdyby, ani když, i kdyby, i když, div že, už aby
● [POS=J & SUB=,] [POS=T]
byť i, třeba i, byť jen, byť třeba
(8) Nespojka – spojka podřadicí
● [POS=T][–][POS=J & SUB=,]
tak – jako, tak – jak
● [POS=D][–][POS=J & SUB=,]
více – než
(9) Nespojka – nespojka
● [POS=P][–][POS=P]
čím – tím
● [POS=C][–][POS=C]
kolik – tolik, kolikrát – tolikrát, tolik – kolik
(10) Spojka souřadicí – spojka souřadicí
● [POS=J & SUB=^][–][POS=J & SUB=^]
jak – tak
(11) Víceslovné vícedílné
● [POS=P][POS=D][–][POS=P][POS=D]
čím víc(e) – tím víc(e)
● [POS=D][POS=J & SUB=,][–][POS=J & SUB=^]
stejně jako – tak
V této kapitole jsme podrobně probrali vymezení spojek. Každá spojka je klasifikována podle svého druhu jako podřadicí, souřadicí, nebo spojka matematických operací. Z hlediska jejich vymezení je zásadní rozlišení spojek, částic a adverbií. Rozsáhlou problematickou oblastí je značkování výrazů uvnitř víceslovných a vícedílných spojkových výrazů.
Haspelmath, M. (2007): Coordination. In: Shopen T. (ed.), Language typology and syntactic description, vol. II: Complex constructions, 2nd ed. Cambridge: Cambridge University Press, s. 1–51
Maschler, Y. (1998): Rotsè lishmoa kéta? 'Wanna hear something weird/funny [lit. 'a segment']?': The discourse markers segmenting Israeli Hebrew talk-in-interaction. In: Jucker A. H. – Ziv Y. (eds.), Discourse markers: Descriptions and theory. John Benjamins, s. 13–60.
MČ = Mluvnice češtiny 2. Tvarosloví. (1986). Praha: Academia.
Overstreet, M. (2005): And stuff und so: Investigating pragmatic expressions in English and German. Journal of Pragmatics, 37, 11, s. 1845–1864. <https://doi.org/10.1016/j.pragma.2005.02.015>
PMČ = Karlík, P. – Nekula, M. – Rusínová, Z. et al. (1995): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
VAGSČ = Štícha, F. et al. (2018): Velká akademická gramatika spisovné češtiny. I. Morfologie: Druhy slov / Tvoření slov. 1. část. (VAGSČ) Praha, Academia.
Korpusy řady SYN
Český národní korpus – SYN v7. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. Cit. 26. 04. 2019, dostupný z WWW: <http://www.korpus.cz>.
1 Z hlediska terminologie a obecného vymezení typů spojek se přihlíží i k MČ.
2 S výjimkou aby, kdyby.
3 Např. v klasifikaci podle Maschlera (1998: 32) by tyto částice nejspíš spadaly pod tzv. referenční a strukturní diskurzní markery.
4 Podobně jako přesné vymezení a aplikace pojmů výpověď, věta, klauze, větný člen, k nimž se tyto výrazy definičně vztahují.
5 Podtržené jsou zde i v následujících výčtech všechny výrazy, jejichž homonymie je komplexnější a je explicitně uvedena v § 3.5.2.
6 Ve složených závorkách zde i v následujících výčtech uvádíme spojky s vícenásobnými lemmaty. Všechna lemmata budou rozlišena zvláštními globálními mutacemi.
7 Spojkovou analýzu u těchto částic nezavádíme vzhledem k funkční blízkosti ke skupině výrazů (3), které mají jak částicové, tak adverbiální interpretace.
8 Jedná se o analytickou inovaci oproti dosavadním zdrojům (pokud je nám známo). Některé z těchto výrazů jsou v literatuře jako spojky hodnoceny jen výběrově/nahodile.
9 V tabulce se snažíme uvést všechny výrazy, v nichž dochází mezi pojetím NovaMorf a zdroji k rozporům v analýze spojka> nespojka, nespojka> spojka, spojka jednoho typu> spojka jiného typu, a to v jiných případech než v těch, které byly systematicky popsány výše.
[10] Terminologická poznámka: spojkové výrazy jako nadřazený pojem znamená (v souladu s gramatikami) „výrazy se spojkovou funkcí“. V rámci jejich klasifikace se mohou vyskytnout výrazy formálně „nespojkové“, tj. bez účasti spojek, tj. „Víceslovné spojkové výrazy nespojkové“.