Červen 2011

18.-19. 6. 2011, F3K Přibyslav

K napsání příspěvku o víkendových závodech v Přibyslavi jsem si musel nechat pár dní odstup. Byl to totiž možná nejnáročnější závodní víkend, jaký jsem dosud absolvoval. Nemluvím o pohledu soutěžícího, ale v roli pořadatelů jsme se to tentokrát opravdu neměli lehké. Páteční odpoledne a večer byly ještě pohodové. Dokonce jsem přes týden stihl opravit ze Žiliny rozlámané trupy na SuperGee i Ivošova Edge. Zalepené táhlo v trubce SuperGee bylo jen drobnou patálií, kterou jsem s pomocí ostatních docela hladce vyřešil během pátečního podvečera. Snad jen drobná poznámka. Když nastavujete neutrál výškovky, není dobré mít zároveň vytažené brzdy s aktivní kompenzací výškovkou :-). Zajímavé to začalo být v sobotu. Předpověď počasí byla silně nepříznivá - déšť a silný vítr. Ještě před zahájením soutěže jsme měli první pořadatelský problém. Zjistili jsme, že elektrocentrála nám neutáhne tiskárnu, čímž padl plán na tisknutí průběžných výsledků. Příště se vrátíme k ceduli a obyčejné tužce. Tahle komplikace samozřejmě neměla vliv na průběh závodu, který jsme zahájili kolem půl jedenácté. Třiadvacet soutěžících létalo ve čtyřech rundách a počasí nám v sobotu dovolilo odlétat 5 a půl kola. Přeháňky byly jen velmi drobné a kraťoučké. Pracovní čas jsem kvůli dešti rušil jen jednou a to ještě téměř pršet přestalo, sotva jsem soutěžící poslal na zem. Největší překvapení ovšem představoval vítr, který skoro nefoukal. Kolem čtvrté hodiny ale začalo pršet a bylo jasné, že s létáním je pro sobotu konec. Průběžným výsledkům kraloval Ivoš Bratšovský, který nezaváhal ani v jednom kole a s Edgem sbíral jeden litr za druhým. Sobotu jsme završili grilovačkou. Kdo někdy griloval v dešti, umí si představit, jak to měli "kuchaři" těžké. V neděli jsme se probudili do docela hezkého rána. Déšť svatý Petr vypnul, ale bylo jasné, že větrníky už se roztáčejí. Za velký úspěch považuji to, že se povedlo zahájit nedělní létání už v devět hodin. To nám umožnilo dolétat šesté kolo a postupně přidat ještě další čtyři. Létání ale bylo velice náročné, vítr zesiloval z ranních 5 m/s až na 8 m/s, občas v nárazech i více. I v takových podmínkách ale ti nejlepší dokázali občas najít a vytočit stoupák. Absolutním rekordmanem se stal Tonda Kaláb, který točil tak daleko a vysoko, až ho letadlo přestalo poslouchat. Mělo to ale šťastný konec a po dlouhém výletě do polí se Tonda vrátil s nepoškozeným SALonitem. Během desátého kola se nebe začalo zatahovat a bylo jasné, že začne pršet. Zvládli jsme skončit ještě ve správnou dobu, abychom sbalili techniku a závodníci stany a letadla ještě před deštěm. Rychlé balení techniky bylo ale základem pro největší průšvih víkendu. Před vyhlášením výsledků jsme najednou zjistili, že v PC chybí výsledky posledního kola. Rychle jsme je doplnili a vyhlásili pořadí, které se ale nakonec ukázalo jako chybné. Později se ukázalo, že navíc bylo zpřeházené rozlosování devátého kola, takže jeho výsledky neodpovídaly skutečnosti. Slovy klasika - vypočítaný to bylo dobře, falírovalo v tom akorát to násobení. Paradoxně šťastně pak vypadá druhé faux pas vyhlašování výsledků, kdy jsem úplně zapomněl na diplomy a trofeje pro nejlepší tři soutěžící. Konečný vítěz Tonda Kaláb, druhý v pořadí Ivoš Bratršovský i třetí Milan Havelka tedy dostanou tyhle ceny dodatečně, ale správně. Celá situace s výsledky mě hrozně mrzí, ale holt se už nedá nic dělat. Pro příště budeme poučení a zavedeme pár protiopatření.

Fotku jsem za celý víkend nestihl ani jednu, takže přikládám video, jehož autorem je Steven Spielberg českého F3K Petr Záhorka. Odkazy na fotky ostatních, kompletní výsledkovku atd. najdete na stránce soutěže.

13. 6. 2011

S ohledem na blížící se závody jsem vzal kluky a vyrazili jsme si zalétat do Přibyslavi. Kromě Osirise jsme s sebou vzali i A3 Janek. Volňásek je pro děti vždycky velká zábava a je fakt, že i mně se vlekání A3 vždycky líbí. I když nám to moc nejde, Honzík ještě moc neumí letadlo správně vypustit do vleku a hlavně ani seřízení letadla není úplně správně. Večer jsme pak ještě prolezli sklep a oprášili další moje volňásky. Třeba na ně časem taky dojde.

11.-12. 6. 2011, F3K Žilina

Máme za sebou historicky první F3K závody na Slovensku, konkrétně v Žilině. A byla to bomba! Ale pěkně po pořádku. Naše žďárská výprava vyrazila v sobotu kolem šesté a o čtyři hodiny později jsme bez komplikací dorazili na místo soutěže. Tam už byla připravená letová plocha, stany pořadatelů i soutěžících a hlavně už se topilo pod kotlem polní kuchyně a chystal se gulášek. Počasí nám taky přálo, jedinou vadou na kráse byl docela silný vítr vanoucí od blízkého kopce. Na letové ploše byl vzduch hodně turbulentní a termiky utíkaly velice rychle dozadu. Bylo jasné, že létání bude obtížné. Krátce před polednem se 16 závodníků pustilo do soutěžení. Pro Jirku a Tomáše to byla hned hodně studená sprcha, protože se postarali o první třísky soutěže. Prohoz Jirkova Osirise Tomášovým Edgem byl jeden z nejdokonalejších, jaké jsem kdy viděl, ale klukům pochopitelně do smíchu nebylo. Náhradní letadlo neměl ani jeden, takže jsem jim nabídl své SuperGee (ve větru jsem létal s Osirisem). Jirka se zdráhal, ale Tomáš SuperGee využil a létal dál. Mimochodem, používáme stejná rádia, takže stačilo nadiktovat nastavení modelu, přebindovat přijímač a bylo hotovo. Soutěž plynula bez zbytečných zádrhelů, pouze s přestávkou na vynikající guláš. Létání bylo opravdu obtížné, spadnout za pouhých 30 vteřin nebyl vůbec žádný problém a stávalo se to i těm, co útočili na první místa. S blížícím se večerem ale vítr ustával a letové výkony se zlepšovaly. Nelze nezmínit příhodu z úlohy Poslední a předposlední let, ve které hrál hlavní roli Tomáš Hájek a Marcel Králík. Prvním letem oba nalétali čtyřminutové maximum a začala taktická bitva o to, kdo letadlo hodí pro druhý let do vzduchu jako první. Minuty pracovního času plynuly a ani jeden pilot nechtěl být tím, kdo to sice hodí jako první, ale do tutového klesáku. Nakonec ani ne dvě minuty před koncem pracovního času nevydržel Marcel a odstartoval. Tomáš ho následoval po několika vteřinách. Místo hvizdu stoupajícího modelu se ale ozvalo křupnutí, jak se v hodu zlomila trubka ocasních ploch. Marcel se přestal snažit a jistý nejlepším výsledkem přistál ani ne za minutu. K jeho velkému překvapení se ale vítězem rundy nestal. Tomáš sice v hodu přelomil trubku, ta ale zůstala sama v sobě zaklíněná tak šikovně, že SuperGee nejen, že letělo, ale dalo se i trochu ovládat a zatímco Marcel přistával, Tomáš si v docela dobrém vzduchu nad plochou dokroužil pro vítězný litr. Kdo neviděl neuvěří, ale přísahám, že to tak bylo! Naše bourací skóre se ale přehouplo na 3 rozbitá letadla z pěti, které jsme přivezli. Sobotní soutěžení skončilo po devíti kolech a na neděli bylo ještě v plánu dalších pět. Průběžné pořadí vedl Jano Belan těsně před Ivošem Bratršovským, já byl po prvním dni desátý. Samozřejmě následoval pohodový večer s pivem, luxusními klobáskami atd., prostě klasika, kvůli které vlastně na ty závody jezdíme. V neděli jsme se probudili do nádherného rána skoro bez mraků a hlavně bez větru. Že temiky si užijeme dokazoval Ivoš, když v ranním klidu proháněl a ladil svého Edge. Musím říct, že to éro chodilo úžasně a doufám, že brzo bude čas, abych si Edge udělal i pro sebe. Spokojenost ale vydržela jen do druhého nedělního kola, kdy jsme počet rozbitých letadel v naší stáji ještě o jedno zvýšili. Stalo se to, čeho jsem se obával hned od prvního okamžiku, kdy jsem dostal do ruky UMS trubku, kterou Ivoš používal. Je sice lehoučká a úžasně tuhá, ale velmi málo odolná proti promáčknutí a tak prostě namáhání v hodu nevydržela. Do dna si pohár hořkosti vypil Tomáš, který Ivošovi éro házel, protože měl Ivoš pochroumanou nohu. Pravda je ale taková, že Tomáš za to prasknutí nijak nemohl, kdyby měl Ivoš nohu v pořádku a házel si letadlo sám, stalo by se dřív nebo později to samé. Co ovšem teď, když nám zbylo jen jedno letadlo a do konce ještě tři kola? Týmová spolupráce opět zafungovala a Ivoš dolétal s mým Osirisem, kromě jednoho kola, kde jsme měli létat oba v jedné rundě. I přes tyhle komplikace ale Ivoš dokázal zvítězit, druhé místo obsadil Jano Belan a třetí byl Petr Dvořák. Brambora zbyla pro Bohuše Majerčíka, který létal na svých prvních F3K závodech fantasticky. Je vidět vylétanost s F5J, tak daleko po větru se neodvažoval nikdo jiný. Já byl nakonec pátý díky tomu, že se mi dařilo v nedělních kolech. Dokonce jsem poprvé v životě nalétal max v úloze vzrůstající časy, takže velká spokojenost. Přes rozbitá letadla si myslím, že závody neměly chybu. Organizace pod taktovkou Roba a Jana byla bezchybná a doufám, že příští rok budou v Žilině závody zase.

7. 6. 2011

Na večer jsem byl domluvený s Milanem na létání ve Škrdlovicích, ale ještě předtím jsme se s Jirkou sešli na letišti. Nedávno jsem si řekl, že se budu snažit trochu častěji létat s Ascotem, takže jsem ho vzal s sebou i tentokrát. Stihl jsem sice jenom tři starty, ale i tak to stálo za to. Musím ovšem přiznat, že v jednom letu jsem dostal totálně nařezáno od Jirky, který létal s házedlem. Startovali jsme prakticky současně, ale já přistával o hodně dříve. Aspoň je vidět, že trénink opravdu potřebuju :-) Pak už jsme se přesunuli za Milanem do Škrdlovic. Moc jsme si ale nepolétali, protože nás dostihla bouřka. Stihl jsem ale udělat fotku do soutěže pro bystré hlavy. Teď už by nemělo být příliš težké uhodnout, který výrobce má nový F3K brus na svědomí.

4. 6. 2011

Na letiště jsem znovu vyrazil už dopoledne a samozřejmě zase s Ascotem. Z počátku jsem na podmínky moc štěstí neměl - na obzoru řady kumulů, ale nad letištěm ani mráček a samý klesák. Většinou jsem byl za pět minut na zemi a delší časy byly většinou vykoupené tuhým bojem v dálce a "nížce". Teprve kolem poledne se to změnilo a začal jsem se chytat v termice. Chvílemi to byl zase druhý extrém - člověk nemusel dělat vůbec nic a letadlo zvolna stoupalo. Celkem deset letů, to už jsem si v jednom dni hodně dlouho nedal.

K večeru jsme se ještě sešli na F3K seanci ve Škrdlovicích, rovnou čtyři piloti. Taky pěkné létání, ale vyhnala nás hrozící bouřka.

Za fotky děkuju Jendovi Pejcharovi.

3. 6. 2011

Den dovolené jsem si dokonale modelářsky užil. Přes poledne jsem si vzal na letiště Ascota. Kvůli dalšímu programu jsem sice neměl moc času, ale stihl jsem 6 startů. Podmínky byly super. Aktivní termika i silné klesáky, to je záruka dobré zábavy. Odpoledne jsem pak neodolal návštěvě Škrdlovic. Milan totiž létal s úplně novým českým F3K, které ještě nemá ani jméno. Zatím sice hodlám dodržovat jisté informační embargo, ale pár věcí prozradit můžu. Autorem letadla je velmi známý český výrobce a na křídle je na první pohled znát jeho rukopis. Křídlo se koncepčně trošku liší od všech současných F3K, rozhodně to není další variace na SALPetera a spol. O naprosto nekompromisní tuhosti a pevnosti křídla nemusíte pochybovat. Co se týká letových vlastností, okamžitě zaujme, jak dobře si éro drží energii. Samozřejmě zatím Milan ladí ideální letové nastavení, ale potenciál nového letadla je zřejmý na první pohled. Zbytek letošní sezóny bude ještě hodně zajímavý!

2. 6. 2011

Když foukne severák, jen málokdy si nechám ujít létání na Pavlově. Ten kopec je prostě můj oblíbený. Když jsem dorazil na svah, hned mi bylo jasné, že olovo dneska do Ascota nakládat nebudu. To ovšem neznamená, že bych si dobře nezalétal. Foukalo přímo na kopec, k tomu občas nějaká termika nebo výlet od svahu a o zábavu bylo postaráno. Zatímco jsem létal, změškal jsem telefon od Ivoše, že dokončil svého Edge a úspěšně ho zalétal. Já měl v autě taky Osirise, takže z Pavlova jsem nezamířil domů, ale ještě jsem si udělal výlet do Losenice. Ivoš odvedl dobrou práci a i když je samozřejmě ladění éra teprve na začátku, bylo vidět, že Edge bude v jeho rukách chodit výborně. Moc se mi líbily Ivošovy hody. Éro skoro vůbec po vypuštění z ruky neháže ocasem a jede nahoru jako po kolejích. Kluz ani nekomentuju, při letovce 266 gramů není co řešit :-) Aby nebylo všechno jen růžové, projevilo se jedno slabé místo - prasklá trubka pod křídlem bude ještě potřebovat trošku poladit.