Září 2011

26. 9. 2011

Krásné babí léto trvá, takže jsem hned po příchodu z práce sbalil rodinu a letadla a hurá na letiště. Tentokrát jsem před házedlem dal přednost Ascotovi. Sice už bylo dost pozdě na nějakou termiku, ale nad lesem a polem fungoval "večerníček", takže udržet se dalo úplně v pohodě. V podvečerním klidu prostě balada. Létání si užil i Honzík, který společně s Jirkou proháněl malého gumáčka. Ještě před odjezdem jsme si s Jirkou zkusili natočit pár našich F3K startů. Přes zimu proběhne důkladná analýza a zapracujeme na našich bídných hodech. Soupeři už by se měli začít třást strachy :-D

25. 9. 2011

Krásné podzimní počasí mě vylákalo přes poledne na letiště. Dorazil i Jirka a oba jsme byli vybavení F3K házedly. Povětří bylo dost turbuletní. Vycházela taktika svahování a čekání na bublinu nad stromy. Když jsem se zkoušel chytat někde jinde, byl jsem hned na zemi. Později se větřík trochu uklidnil a termika zesílila. Párkrát byl takový šprajc, že udržet se dlouhé minuty nebyl vůbec žádný problém a lituju, že jsem s sebou dneska neměl výškoměr. Termiky jsme vytáčeli "do tečky", skutečná výška by byla asi zajímavá.

17.-18. 9. 2011, F3K EC Freystadt

Poslední letošní závod seriálu Contest Eurotour F3K se konal v německém Freystadtu. Já, Jirka a Milan jsme vyrazili hned v pátek dopoledne. Řekli jsme si totiž, že když už takhle cestujeme, bylo by fajn vidět taky něco jiného než závodní plochu a přilehlé okolí. Před příjezdem do Freystadtu jsme se tedy zastavili v nedalekém Norimberku. Město je to hezké, počasí ideální, takže procházka byla příjemná. Po ní jsme v pohodě dojeli na letiště, rozbalili stan a ještě jsme si v klidu potrénovali. Ondra s Ivošem cestu takhle pohodovou neměli, ale po pár zmatcích v navigaci nakonec kolem půlnoci také dorazili.

V sobotu jsme se probudili do zataženého počasí, bezvětří a nulové termické aktivity. Po krátkém briefingu byl kolem deváté zahájen závod. Začínalo se relativně lehčími úlohami Vzrůstající časy a 5 nejdelších. V dalších úlohách už byly potřeba dlouhé lety a tak začal nářez. Na soutěži téhle úrovně neexistují skupiny bez opravdu silných soupeřů, takže vlastně nemá smysl zkoušet si někoho pohlídat. Vždycky se najde někdo, kdo zaletí maximum. To jsme ovšem my nedokázali. Že jsem dostával výprask já nebo Jirka, to překvapivé nebylo, nedařilo se ale ani Milanovi a Ivošovi, jenom Ondra dokázal s nejlepšími aspoň držet krok. Létání bylo opravdu obtížné, termika slaboučká a muselo se za ní hodně daleko.

Poměrně nepříjemné bylo i zbytečně vysoké tempo závodu. Mezi rundami byly pouze dvouminutové přestávky, což znamenalo slušnou honičku. Je až neuvěřitelné, jak velký rozdíl udělá jedna minuta přípravného času navíc - u nás jsou zvykem tři minuty a jenom jsem si potvrdil, že to je pro závod ideální hodnota. Vtipná byla úloha Všichni nahoru, poslední dolů. Místo příslovečné německé preciznosti to byla spíš ukázka německé neschopnosti improvizace, ale nakonec se všechno zvládlo :-) Na druhou stranu perfektní byla organizace úlohy Poker - každý soutěžící dostal svého oficiálního časoměřiče.

Sobotní soutěžní den byl ukončen po deseti odlétaných kolech. Za sebe můžu říct, že po takové porci jsem toho měl plné zuby a to jsem nechodil ani příliš často měřit. Na odpočinek ale došlo až pozdě v noci, protože společenský program byl stejně fajn, jako na českých závodech. Je příjemné vidět, jak spolu sedí závodníci z různých koutů Evropy a jako kluci probírají létání s letadýlky :-)

V neděli přišel ke slovu déšť, přesně podle předpovědi. Bylo celkem jasné, že létat už se nebude. Pořadatelé ale ještě počasí dali šanci a k definitivnímu ukončení závodu přistoupili až po obědě. Výsledky si můžete prohlédnout na stránkách Contestu, za zmínku ale stojí jenom pěkné osmé místo Ondry Rezlera. Se svým šestadvacátým místem jsem ještě celkem spokojený, mohlo to dopadnout hůř. Celý výlet hodnotím velice kladně, byla to pěkná tečka za letošními "velkými" závody.

11. 9. 2011, F3F Žďár nad Sázavou

Každý rok náš klub pořádá dvě svahařské soutěže, ale poslední dvě se kvůli nedostatku větru neodlétaly, takže jsme byli zvědaví, jestli vyjde aspoň dnes. Ranní počasí ale dávalo jasně tušit, že větru se nedočkáme. I tak se na svahu "u polínek" nad Věcovem sešla desítka závodníků. Počasí bylo ale spíš opalovací a létat se dalo leda na termiku, rozhodně ne na vítr. Po nějaké době poletování jsme si vymysleli náhradní soutěž. Protože nás bylo dost s F3K házedly, rozhodli jsme se zkusit bázi zkrátit na 50 metrů a létat jen na šest průletů. Šlo to a byla to docela legrace. Výsledky samozřejmě nebyly důležité, nicméně dokonale nás všechny pobil Tomáš Hájek. Když jsme skončili, rozjeli jsme se domů. Bylo to fajn, ale příští rok bych dal přednost tomu, aby nám na F3F závodech pěkně foukalo!

3.-4. 9. 2011, MČR F3K Zlín

Pořádání letošního republikového mistrovství F3K se ujala parta ze Zlína. O tom, že tihle kluci závody opravdu udělat umí, samozřejmě nebylo potřeba nijak pochybovat, takže jsem s sebou vzal i Honzíka a náležitě jsme se těšili. Bohužel jsme nemohli dorazit už v pátek, takže jsme přišli o údajně velmi vypečený páteční program. Nevadí, Ivoš aspoň stihl na svého Edge dodělat nový trup, který vyrábí Jarek Grzesica. Když jsme ráno nakládali, epoxid ještě lepil :-)

Kolem deváté jsme dorazili na holešovské letiště, kde už bylo skoro všechno připraveno na závody. Úplně nejlepší ale bylo počasí bez mráčku a bez větru, ideální začátek pro 28 soutěžících z celé republiky. Létalo se na pět rund, což bylo možná zbytečně mnoho, ale zase to každému umožňovalo trochu odpočinku. V horku bylo létání náročné, ale termika byla a tak byly i poměrně vyrovnané výsledky. První den jsme zakončili po sedmi odlétaných kolech.

Ještě před večerním rautem se většina závodního pole vypravila k nedalekému rybníku a musím říct, že to byl geniální tah. Voda byla po horkém dni osvěžující a legrace to byla náramná - další důkaz, že závody rozhodně nejsou jenom o soutěžním létání, ale je to prostě společenská akce s výbornou partou. Po koupání následovalo večerní posezení, tradičně skvělá kýta atd.

I v neděli bylo krásně, narozdíl od soboty ale začal foukat vítr a čím víc foukalo, tím větší byl rozptyl výsledků jednotlivých soutěžích. Najít termiku a urdžet se v ní bylo velmi těžké. Hodně se proběhl například Milan Havelka, který v jednom kole zariskoval, šel s termikou daleko po větru a když se chtěl začít vracet, přestalo ho poslouchat letadlo. Než se řízení obnovilo, bylo jasné, že dotáhnout model zpět na plochu bude nemožné. Nakonec z toho byl světový rekord v přespolním běhu na 1500 metrů, ale body za kolo byly samozřejmě ztracené. Vítr se také podepsal na nezvykle velkém počtu penalizací. Přesto se v neděli podařilo dolétat dalších 6 kol.

Jaké tedy byly výsledky? Osobně jsem skončil na 16. místě. Mohlo to být lepší, kdybych nedělal zbytečné chyby, občas chodil trénovat a tak dále. Já už asi jiný nebudu :-) Zajímavější byly samozřejmě výsledky na špici. Titul mistra ČR nakonec zaslouženě obhájil Ondra Rezler. Druhý byl Ivo Bratršovký. Mimochodem, Ivoš létal s "papundeklem" Edge, co je podle mě jasný důkaz toho, že nutnost mít drahý kompozit z forem je mýtus. Prostě je to o rukách a o tom, jak je pilot se svým modelem vylétaný. Na závěr jsem si nechal třetí místo, které obsadil Tomáš Hájek. Bylo to poněkud překvapivé, ale naprosto zasloužené. Tomáš prostě létal výborně, bylo vidět, že FW5 Flow mu dokonale sedí.

And last but not least - poděkování si zaslouží samozřejmě všichni, kteří se podíleli na organizaci závodů. Dobře vím, jak obtížná je role pořadatelů, ale zlíňáci to měli zmáknuté na výbornou. Fotky najdete v galerii Tomáše Winklera.

1. 9. 2011

Martin Štěrba měl dobrý nápad, jak trochu oživit létání a to skrz jídlo. Takže jsme se domluvili a odpoledne se sešli na letišti vybavení nejen modely, ale taky buřty, klobásami a podobně. Spokojení byly nakonec snad všichni. Osobně jsem si sice moc nezalétal, protože jsem se spíš věnoval rodině, ale jeden cvičný let s Honzíkem a Dingem 3 jsme absolvovali. Honzíka už nechávám chvílemi létat samostatně, tak jsem zvědav, jak se bude jeho pilotní umění vyvíjet dále.