Březen 2010

28. 3. 2010, F3K Mělník

Závody F3K v Mělníku letos termín měnily hned dvakrát, ale do třetice to vyšlo. Ze Žďáru jsme tentokrát vyrazili v poměrně slabé sestavě - jen já a Tomáš Hájek. Na místě nás čekalo poměrně příjemné počasí, až na vítr dosahující 5-7 m/s, ve výšce určitě ještě více. Podmínky tedy byly pro 17 přihlášených závodníků docela obtížné. Začínali jsme úlohou Poslední let. V mojí skupině předvedl profesionální výkon Petr Hulík, když dokázal zaletět pětiminutové maximum. Krok s ním dokázal držet jen Tomáš Hájek, který taky letěl víc než čtyři minuty, ale nakonec mu to nebylo nic platné, protože se proti větru nedokázal vrátit do letového prostoru. V dalších kolech už jsme takto dlouhé lety příliš neviděli, protože chytit se ve stoupáku na delší dobu bylo kvůli větru velmi obtížné. Zato jsme viděli dost havárií. Asi nejhorší rána postihla Petra Hulíka. Při úloze Všichni nahoru, poslední dolů hned po startu ztratil kontrolu nad svým celouhlíkovým Osirisem a neřízené éro se ve slušné rychlosti zarazilo do země asi metr ode mě (dlužno podotknout, že jsem letadlo letmo zaregistroval ještě ve vzduchu, takže ta rána nebyla tak nebezpečná, jak se na první pohled zdálo). Na první pohled sice éro drželo docela pěkně po hromadě, ale létat už se s ním nedalo. Další měnší i větší rány měl na svědomí vítr a také určitá nezkušenost nových závodníků - např. křídlem o zem si při hodu musí dřívě či později škrtnout snad každý, kdo s F3K začne. Velmi potěšitelné ale je, že se noví závodníci nebáli nastoupit i do takto náročného počasí. Po šesti kolech F3K přišel na řadu vyřazovací závod F6D. Velmi dobře si vedl Tomáš, který nakonec skončil třetí. Po F6D byl ještě čas na další létání F3K, ale počasí hrozilo deštěm, takže nikdo neprotestoval proti vyhlášení výsledků. Nejlépe si vedl Ondra Rezler, vyhrál dnes všechno, co mohl. Tomáš ke třetímu místu z F6D přidal šesté místo z F3K, což taky není vůbec špatný výsledek. Já byl desátý, což sice není v tom větru pro mé 250 gramů lehké SuperGee tak špatný výsledek, ale vymluvat se na nevhodné letadlo se stejně nemůžu - podmínky byly pro všechny stejné. Každopádně byl dnešní závod velmi příjmeným vstupem do nové sezóny.

27. 3. 2010

Hned po obědě jsem vzal házedlo a i když zrovna přecházela drobná přeháňka, vyrazil jsem s Tomem na vodojemský kopec. Než jsme tam došli, deštík ustal, ale o to víc se snažil vítr. Dobré ale bylo, že foukalo proti svahu. Výšky hodů tak byly vynikající a letové časy zrovna tak. Svahování to bylo úžasné, ale jako trénink pro F3K to moc význam nemělo. Na kopec dorazili i kluci z kroužku, ale pro jejich letadla by byl vítr nejspíš smrtící, takže radši nelétali.

Druhé kolo létání jsem si dal večer. Tentokrát jsme šli celá rodina, takže si s letadly zařádili i kluci. Vítr už tolik nefoukal, takže svah už nenosil a létání se SuperGee už začalo připomínat tu správnou F3K zábavu.

25. 3. 2010

Od rána jsem se v práci modlil, aby se neobjevil nějaký závažný úkol, kvůli kterému bych nemohl vyrazit létat. Foukalo totiž přímo ukázkově a já měl nachystaná letadla. Nakonec všechno vyšlo, takže po příchodu domů jsem naložil věci do auta a hurá do Věcova. Vítr okolo 7-8 m/s přímo proti svahu, co víc si člověk může přát? Samozřejmě jsem neváhal a poslal Ascota do vzduchu a postupně nalétal necelou hodinu. Dál jsem Ascota nechal odpočívat, při prvním jarním létání si vždycky v baterkách radši nechám větší rezervu a doma změřím zbytkovou kapacitu, i když jsem baterky samozřejmě po zimě řádně nabil a otestoval. Mimochodem, přijímačovky v MiniNyxovi, které tam mám od jeho zalétání, při prvním vybíjení po půl roce ležení na stříni odevzdaly 85% kapacity! MiniNyxe jsem s sebou měl i dneska a taky jsem ho provětral. Znovu jsem si ověřil, že je to hodně zábavné éro, jen má tu smůlu, že vždycky v první řadě sáhnu po velkém letadle. Každopádně dneska dokonalé odpoledne. Když člověk svahuje společně s dvěma volavkami, to je balzám na nervy.

23. 3. 2010

A do třetice lítání na vodojemském kopci. Počasí opět super, ale házedlo jsem tentokrát nechal odpočívat, protože se na létání těšily obě děti. Na kopci byl čilý provoz, napočítal jsem čtyři piloty. Klukům se házení házedel líbilo velice, takže příjemné odpoledne.

22. 3. 2010

Jaro jako vyšité mně znovu nalákalo na vodojemský kopec a Honzík doma taky zůstat nechtěl. Na místě jsme se potkali hned se třemi dalšími modeláři, ti už ale s létáním končili. Tomáš hned hlásil, že podmínky nejsou vůbec špatné a po prvním letu jsem mu musel dát za pravdu - z termiky jsem se vracel po pěti minutách letu. Další starty už byly většinou slabší, ale nějaké to kroužení jsem si užil. Snad nám jarní počasí dlouho vydrží.

20. 3. 2010

Tak snad je jaro konečně tady. Teploty po dlouhé době vylezly nad nulu a sníh mizí. Do ideálu to má samozřejmě ještě daleko, ale špatné to s počasím dneska nebylo. Když Honzík viděl, že chystám letadlo, chtěl jít létat taky. Vzal si EPP házedlo a já SuperGee. Na vodojemském kopci docela foukalo, ale to nám příliš nevadilo. Horší bylo, že sněhu bylo ještě docela dost a tam, kde nebyl, bylo pro změnu bláto. Házet SuperGee nebylo nic příjemného a Honzík se taky co chvíli po odhození letadla sbíral ze země. To ovšem neznamená, že jsme si tu hodinku s modely neužili. Na první jarní létání to rozhodně zlé nebylo.