If you had time, would you find time?
Ak by ste mali čas, našli by ste si čas?

If you had time, would you find time?, 2008 – 2013, performance

Performance If you had time, would you find time? in front of the building Kunsthalle Bratislava confronts a religious sect with contemporary art in its current situation, which is apparently not present exclusively in Slovakia, but also genera-lly in the post-communist countries. Seen through the prism of Jehovah´s witnesses contemporary art appears to be a religious sect of its own kind which operates with an esoteric language and ideology, and which in better cases is perceived by the mainstream society with indifference or lack of interest, in worse cases scornfully. To such destiny, however, is art sentenced always when it is left without institutional support, which in our regions is not provided in the desired amount. Thus a gap emerges between the wider audience and art. On the one hand the audience is utterly ignorant about art, and thus remains deprived of raising courageous questions which are less bound with what is considered to be socially acceptable. On the other hand art (either creation or reflection) sometimes isolates itself from the outer world too agg-ressively, without reflecting its (marginal) role in social life which always has a major influence on it, either willingly or unwillingly. Or art scene reflection of their outputs (exhibitions, reviews, critic); thus, texts from the artistic magazines which are cited by the author in the jargon of Jehovah’s witnesses.

Tereza Stejskalová

---

Ak by ste mali čas, našli by ste si čas?, 2008 - 2013, performance

Performance Ak by ste mali čas, našli by ste si čas? pred budovou Kunsthalle Bratislava vedle sebe klade náboženskou sektu a současné umění v situaci, v jaké se nachází zřejmě nejen na Slovensku, ale i obecněji v postkomunis-tických zemích. Viděno prizmatem jehovistů se současné umění jeví jako náboženská sekta svého druhu, jež operuje s ezoterickým jazykem a ideologií, a na níž se většinová společnost dívá v lepším případě s neporozuměním či nezájmem a v horším případě s despektem. K tomu je však umění odsouzeno vždy, ocitne-li se bez institucionální podpory, které se mu v našich zeměpisných šířkách obvykle nedostává v míře, jakou bychom si přáli. Vzniká pak propast mezi širší veřejností a uměním. Na jedné straně veřejnost o umění vůbec nic neví a zůstává tak ochuzena o odvážné otázky, jež nejsou tolik svázány s tím, co se považuje za společensky akceptovatelné. Na druhé straně se umění (ať už se jedná o tvorbu či reflexi) někdy až příliš arogantně uzavírá do sebe, aniž by reflek-tovalo svou (marginální) roli ve společenském dění, které ho ale vždy do velké míry chtě nechtě ovlivňuje. Anebo aby reflektovalo své výstupy v podobě výstav, recenzí, kritik; tedy textů, které autorka cituje v žargonu jehovistů z vybraných časopisů.

Tereza Stejskalová