Nos

I. NOS

(1) Při posuzování nosu je třeba si všímat, na jakou vzdálenost pes navětří zvěř, rychlosti při hledání, větru (jeho síly a směru), vlhkosti a teploty vzduchu, druhu půdy, porostu, druhu zvěře a délky hledání (času). Pes nemusí zvěř vystavit hned, může jít po jejím pachu a potom ji vystavit na kratší vzdálenost. Vzdálenost je třeba posuzovat vždy od prvého navětření a ne od vystavování. Je třeba přihlížet k tomu, že se pes při práci s bažantí zvěří k ní přiblíží na kratší vzdálenost, než ji pevně vystaví. Jemnost nosu se posuzuje během celých zkoušek. Na VZ, soutěžích a memoriálech je nos v tabulkách zařazen u polních disciplín. Rozhodčí posuzující lesní a vodní disciplíny mají právo toto ohodnocení ovlivnit při nedostatcích v kvalitě nosu. Přecházení zajíců v poli ještě nemusí být známkou špatného nosu.

(2) Jelikož i LZ kvalifikují psa v určitých případech jako lovecky upotřebitelného, je třeba i na těchto zkouškách hodnotit také kvalitu nosu. Poznatky o kvalitě nosu si rozhodčí ověřují během celých zkoušek. Je to možné, především při slídění nebo dohledávce.

(3) Chyby: navětření zvěře na kratší vzdálenost při příznivém větru, soustavné vystavování dýchánků a míst, kde se zvěř zdržovala.