Milý XXX,
za uplynulý školní rok se ti podařilo dosáhnout vysoké úrovně naplnění výstupů a cílů souhrnně ve všech předmětech. V jednotlivých odstavcích níže společně shrnujeme tvoji práci v předmětech: Svět v souvislostech, Čtení/ psaní, Matematika, Anglický jazyk a Tělesná výchova.
Projekty "V čem jsem opravdu dobrý" a "Cesta z pravěku" pro mě byly dost zajímavý. I ta Lesní moudrost je dost zajímavá. "V čem jsem dobrý" bylo dobrý, že jsem nečekal, že se dostaneme k takovýmhle věcem jako v čem jsem opravdu dobrý. Bavilo mě, že jsem si to mohl vybrat úplně sám. Procvičil jsem si vyrábění lapbooku. Na Cestě z pravěku bylo dobrý, že to celý bylo zajímavý, docela dobrodružný. Nevím, jestli bych chtěl takový dobrodružství zažít. Úplně si to teda nepamatuju, ale bylo to zajímavý. Lesní moudrost je dobrá proto, že to je něco, o čem jsem vůbec nevěděl, je to pro mě nový a já mám rád nový věci.
Když byla karanténa, tak mě nejvíc vytáčela písanka, ta mě štvala. Musel jsem to hodně opravovat a psaní mě vůbec nebaví. Musím se v tom zlepšovat, aby se to po mě dalo přečíst. Mamka mi dávala na nástěnku rozvrh a to mi hodně pomohlo. Ze začátku jsem byl nervózní na meetech, protože jsem nevěděl, o co jde. Taky jsem neměl vlastní počítač. Na počítači jsem se naučil dělat Hejnýho matematiku. Na počítači je mnohem lepší psát, protože jenom ťukáš na písmena. Musel jsem se naučit dobře pracovat na počítači, zjistil jsem, co je numerická klávesnice. A líp se mi pracuje na větší obrazovce. Doma mi chyběli kámoši a byla to nuda, nuda a nuda! Doma jsem prohoupal skoby na houpačku, tak jsme to s tátou museli opravit a navrtat nový skoby desítky. Dost jsem tátovi pomáhal. Naučil jsem se třeba vrtat i ruční vrtačkou, to není úplně lehký. Musíš si to držet a vrtat přesně. Naučil jsem se taky jezdit na kole, to mi předtím vůbec nešlo, to jsem neuměl. A to je fakt zábava. Jo a brácha se naučil čůrat ve stoje do záchodu, to bylo fakt dobrý a sranda. Hodně dobrej jsem ve stavění lega, to mi jde skoro samo. Zvládnu i věci pro sedmnáctiletý lidi.
Spolupráce s dětma mi jde většinou podle toho, jestli jsou to moji kámoši nebo jestli jsem unavenej nebo jsem ve formě nebo naštvanej. V tom je strašnej rozdíl. Když mi to nejde, tak mi nic nepomůže. Když mám s dětma konflikty, tak když mi to naštve strašně, tak jdu do toho bohužel většinou hnedka silou. Ale když mě to nenaštve tolik, tak se snažím s tím druhým nejdřív mluvit. Řekl bych, že jsem se v tom nějakým procentem zlepšil. Že už to tolik nehrozí, že bych bouchnul. Když se mi děje něco špatného, tak si většinou řeknu: “Nechci se dostat do problémů.” A to pomůže.
Čas od času se mi stane, že něco zapomenu. Třeba penál. Zapomněl jsem si ho vzít, protože jsem byl unavený. Potřebuju bejt v klidu a nemít stres. Jinak zapomínám věci. Když něco nevím, tam třeba doma se kouknu na počítač a podívám se do googlu. Většinou to najdu. Když nemám internet, tak třeba ve škole se ptám. S knížkama pracuju jenom čas od času.
Na koleji jsem byl na Kutilech. To byla zábava, protože na to jsem dobrej, to je něco, co mě fakt baví. Ta technika. To je prostě moje. Někdy mi připadalo trochu divný, že tam byli starší kluci a vytáhli mobil a nedodržovali mobilní zónu. To mi nebylo příjemný. Chtěl bych v Kutilech pokračovat i příští rok.
Mám hodně rád komiksy, ty mě fakt baví. Přečetl jsem celou Velkou knihu čtyřlístku. Nejvíc mě baví komiks Quido a Fído. Zvládám číst velkýma i malýma písmenama a jsem schopnej číst plynule. I malýma písmenama. Mě to čtení strašně baví, tak já pořád něco čtu, pořád nějaký nápisy. Píšu mnohem líp velkýma písmenama a psaní mě vůbec nebaví. Nevím, jestli jsem se zlepšil. Asi jo. Vím, že za Č se vždycky píše měkké I. A taky za J. Do deníku si moc nepíšu, mě to nebaví. Já mám radši to dělat a pak na to zapomenu, to mě nevadí. Na vymýšlení příběhů jsem úplně levej. Je mi to jedno, to se ani nechci naučit.
Někdy napíšu obráceně nějakou číslici. Třeba u šestky nebo devítky, to je pro mě největší chyták. Řekl bych, že hodně dobře ovládám Jak dál a Pyramidy. U těch Hadů si třeba pomáhám na prstech, když je to přes deset. Daří se mi to dobře. Krychlové stavby podle plánku zvládám, v karanténě mi hodně v tom pomohlo to lego duplo. Umím si tu stavbu podle plánku představit. Dětský park taky zvládám, ale nejde mi to ze všeho nejlíp, ale hlavně mě to moc nebaví. Já mám hodně rád čísla. Podle stavby zapsat do tabulky mi docela šlo, v tabulkách se vyznám. Ale někdy mi dělá problém to tam správně napsat. Větší a menší umím porovnávat. Tomu rozumím. Plus a mínus umím taky správně používat. Přes desítku čísla neumím z hlavy odečítat, ale s krokovacím pásem. K tomu ještě potřebuju nějaké pomůcky, ale vím, že se to naučím, protože jsem technickej typ, tak se to naučím. To půjde dobře.
Nejvíce mě bavila hra Smiley face (hra na rychlou reakci a znalost slovíček) a příběh o pavoukovi. Zkusil jsem si vést pohybovou rozcvičku. Nenašel jsem nic, v čem bych se chtěl zlepšit. Rád bych dále hrál deskové hry v angličtině.
Bavil mě fotbal a různý opičí dráhy. To se mi dařilo, ale někdy se mi to nepovedlo. Chtěl bych se zdokonalit v ježdění na kole bez držení. Ještě před měsícem jsem nebyl schopnej se poškrábat na nose a teď už jezdím bez držení. Takže šílený.
….Někdy se mi daří přispívat k pohodě ve třídě a někdy ne. Někdy jsem naštvaná a rozzuřená a taková divoká a někdy mi to fakt nejde a nedokážu se udržet. Pomáhá mi, když pak můžu pracovat samostatně. Někdy jdu naštvaná už z domova a někdy se naštvu ve škole, protože si třeba něco dobrýho přinesu a děti mi to berou a neposlouchají, když říkám STOP. A když toho nenechají, tak jdu za dospělými. Konflikty se mi hodně zlepšily. Už si víc dokážeme s dětma říct, že toho necháme. Začala jsem dělat jinak to, že třeba řeknu, že se takhle štvát nebudeme a snažíme se víc domluvit a neubližovat si.
Příští rok by mě hodně zajímalo něco o vědě. Že bychom si mohli vybrat něco o vědě, protože já bych si vybrala cestování časem. Nevím, jestli to existuje a chci si to najít a něco se o tom dozvědět. A chci o tom prezentovat.
...Ze živlů jsem si vybrala oheň, protože je někdy divoký a někdy klidný a někdy horký a někdy chladný. A to mám s ohněm společné. Divoká jsem, když se pereme a horká třeba když se vztekám. Mám podobné vlastnosti jako oheň.
...Píšu si deník, někdy. Teď teda málo. Třeba tam mám recept na sušenky. Přijde mi to užitečný psát si tam nějaký věci, abychom je nezapomněli. Vymýšlet příběhy je hrozně těžký. Protože já s ním souhlasil a táta s ním nesouhlasil. A tak pořád dokola.
Když mám nějaký konflikt, tak se mi to daří líp řešit a pomáhám i nějakým dětem, když mají mezi sebou konflikt, tak se jim snažím pomoct. Pokusím se to s nimi vyřešit, zeptám se, jestli potřebují pomoct, jestli si zvládnou spolu popovídat nebo tak. Dělám jim takového mediátora. Chci se pokusit být mediátorka.
Expert jsem na spoustu věcí v matematice. Myslím, že jsem expert na celou matematiku. Hlavně na Pyramidy, Krokování, Jak dál. Ty Pyramidy mě strašně bavěj. Jenom nesmí být velikánský, to pak neumím sečíst. A pak mě nebaví ty pyramidy, kde vyskákaly čísla, protože mě to nudí, chtěl bych si tam napsat svoje věci. Jsem expert na Dětský park a na tabulky. Jsem dobrej matematik jako můj táta.