V České republice je hodnota zmařeného (neskončeného) lidského života při absolutním vyřazení ze všech sfér společenského zapojení stanovena na 400násobek průměrné mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného. (Ceska-Justice.cz)

V roce 2023 se tedy jedná o více než 16 milionů korun za jeden zmařený lidský život. A to je řeč o hodnotně lidského života jako takového. Ta nezahrnuje společenskou ztrátu přínosu mimořádně nadaných vědců, lékařů, umělců, politiků, vizionářů či podnikatelů, která je z pochopitelných důvodů nevyčíslitelná. Každoroční ztráta způsobená zanedbáváním péče o mimořádně nadané a vysoce citlivé děti a dospívající se pohybuje v řádu stamilionů (zatímco adekvátní péče by stála nanejvýš jednotky milionů). 

Podle zástupců gymnázií byly v nultých a desátých letech vážným (stresovým) poškozením duševního zdraví ohroženy pouze vzácně jednotky těch nejcitlivějších žáků. V posledních letech však ze středních škol předčasně odchází (nebo je dokončí s vážně poškozeným duševním zdravím) celá procenta vysokopotenciálových žáků - jde tedy řádově o stovky školou/systémem vážně poškozených mladých dospělých. Do kategorie "absolutně vyřazených" však spadají i děti, které kvůli nalomenému duševnímu zdraví na SŠ ani nenastoupily nebo svůj život ukončily ještě před nástupem.

V kontextu povinné školní docházky jsou mnozí rodiče mimořádně nadaných dětí nuceni volit, jestli tím "vyřazeným" bude život jejich dítěte (zničený chronickým traumatem z frustrace potřeb a neadekvátní zátěže ve školním prostředí) nebo zda se obětují sami. Pokud nemají štěstí (a dostatek peněz) na vyváženě-inkluzivní školu a nemohou se za ní ani přestěhovat (třeba do zahraničí), nezbývá jim, než požádat o individuální vzdělávání - vzdát svou kariéru a zůstat s dětmi doma. V obou případech je tak přímým následkem nepřizpůsobení škol potřebám mimořádně nadaných a vysoce citlivých dětí zmaření života společensky vysoce užitečných lidí a jejich proměna na osoby plně závislé - na svém okolí, společnosti a veřejných rozpočtech. Každé jedno nadané dítě, které je ve státním školství vystaveno nesnesitelnému útlaku, znamená ve výsledku ztrátu ztrátu nejméně 16 milionů. (A naopak: Každé jedno náročné nadané dítě, které se nám podaří udržet nad vodou, je výhrou šestnácti milionů pro společnost!)

Proč podepisujeme Výzvu za rovné šance pro nadané?

Vojtěch P.: "Protože nechci, aby dnešní mládež musela procházet stejně zničujícím martýriem, jaké jsem zažil v devadesátých letech."

Lucie N.: "Mám zkušenosti s mým synem, který si prošel základním a středním systémem vzdělávání a s jeho následky včetně demotivace a psychickým strádáním včetně šikany."

Pavla V.: "... si myslim, ze nadane deti nejsou na zakladnich skolach stale dobre podporovany. My jako ucitele se o to casto snazime, ale tez mame v mnohem svazene ruce."

Veronika Č.: "Podepisuji, protože můj syn trpí a nechci, aby to stejné musel zažívat někdo další. Děkuji autorům."

Renáta H.: "Mám MiND dítě a plně souhlasím se vším výše uvedeným."

Lenka O.: "Máme nadané dítě a bojujeme s přístupem některých učitelů (asi většiny) v naší ZŠ."

Jitka F.: "Já i moje dvě děti jsme MIND a roky základní školní výuky zažíváme absolutní nepochopení vzdělávacích potřeb a socio-emočních nároků v systému českého základního školství. Místo aby byl podpořen jejich potenciál rozvoje - který může být celospolečensky dlouhodobě velmi prospěšný - systém ZŠ děti násilně zadupe “zarovnáním” do průměru. Upoznámkuje, uupomínkuje, vezme nadaným dětem elán učit se, chuť žít a často i samotný smysl života! Je alarmující, že nadané děti ČASTO NECHTĚJÍ ŽÍT v tak kruté a nerespektující společnosti, jakou jsme jim připravili."

Petr Š.: "Mám z dětství zkušenosti odpovídající popisu výše."

Zdeňka N.: "Z vlastní učitelské i rodičovské praxe vím, že nadané děti jsou vzdělávacím systémem mnohdy přehlíženy, jejich specifika bagatelizována a jejich právo na bezpečné prostření a touha po vzdělávání nenaplněny."

Petra M.: "Protože mé děti byly z výše zmíněných důvodů prakticky vyloučeny z bezplatného vzdělávání. Na soukromé škole nemají nárok ani na pitomý příspěvek na oběd, natož na podpůrná opatření."

Lenka F.: "Mám MIND syna a ráda bych, aby měl ty nejlepší možné podmínky pro rozvoj sebe sama i svých schopností."

Jana T.: "Souhlasím a přeji si pro nadané děti vyšší míru podpory rozvoje. Nyní mrháme potenciálem."

Radomíra T.: "Učila jsem na škole, kde nadaní nebyli prioritou, kterou je potřeba řešit. I z tohoto důvodu jsem přešla do jiné, menší soukromé školy, kde se s kolegyní zabýváme podporou nadaných. Vedení je pro, i kolegyně. Tímto chci vyjádřit podporu hlavně dětem, aby měla šanci se k nim dostat."

Dana R.: "Moje zkušenosti s ceskym vzdělávacím systémem a nerespektování potřeb nadaných děti jsou naprosto otřesné. PPP v Čimicích píše posudky na objednávku základním školám a nadanym žákům není umožněno adekvátní vzdělávání. Mnozí tito žáci nakonec skončí demotivováni a šikanováni a již na prvním stupni nenávidí školu a někteří mají i psychické problémy, že do školy odmítají chodit."

Ivana Č.: "Sami "bojujeme" a mnohdy máme pocit že s větrnými mlýny."

Zuzana K.: "... protože nemají rovná práva."

Eva D.: "Je nutné tuto nerovnováhu vybalancovat.
Je potřeba zastat se znevýhodněných.
Je zásadní umožnit naší společnosti posun a rozvoj."

Diana R.: "Souhlasím s výše uvedenými body."

Šárka Ž.: "Mám nadané dítě."

Aneta Z.: "Jsem matka nadané prvňačky a učitelka. A vidím, že ačkoli jsou nadané děti oficiálně děti se speciálními vzdělávacími potřebami, nikdo jejich potřeby pořádně neřeší."

Petra K.: "Jsem matkou nadaného dítě - diagnóza v PPP."

Helena K.: "Jsem rodič nadaného dítěte."

Romana P.: "Podepisuji, protože v českém vzdělávacím systému zatím jen někteří nadaní mají to štěstí, že potkají učitele, kteří je chápou a podpoří. Není to zaručeno a mělo by být."

Simona B.: "Podepisují, protože mám nadaného syna a bohužel ve školství není pochopen ze strany pedagogů a dětí ve škole. Je vyčleněn z kolektivu, přesto že je to viditelné pedagogové to přehlíží."

Martina Č.: "Nadané děti vyžadují nejen pro svou vysokou citlivost a schopnost empatie speciální přístup."

Karolien S.: "Mám nadané dítě, které v klasickým školství nefunguje (je nepochopené až šikanované, potřebuje celý jiný systém vycházející z jeho zájmů a tempa)."

Jiřina K.: "...vnímám tento problém stejně jako autoři petice."

Andrea H.: "Mám vlastní zkušenost v rodině."

Petra Z.: "... jsem se s podobným žákem potkala ve své praxi a zmíněné problémy se u něj jednoznačně projevovaly, protože znám situaci a možnosti rodiny z okolí, kde řeší vzdělávání mimořádně nadaného roky dopředu i proto, že znám podrobnou situaci i z rodiny."

Alena T.: "Jsem matkou nadaného dítěte a chtěla bych, aby se změnil systém vzdělávání nadaných dětí."

Soňa M.: "Téma je mi velmi blízké, pro oba syny se snažím získat podporu v oblasti jejich nadání, ale PPP nás dlouho odmítalo vzít, a od další návštěvy nás odrazuje. Zájem odhalit a podpořit nadání není."

Jiří F.: "Kdybychom věnovali 1/4 peněz, které jdou na inkluzi, na podporu nadaných a mimořádně nadaných (výzkum, diagnostiku i přímou podporu) a vydrželi to dělat třeba 4 volební období, byli bychom mnohem dál..."

Miroslava B.: "Přála bych si, aby i nadaným dětem byla věnována péče, kterou potřebují. Máme zkušenosti, že učitelé s nadanými dětmi často neumějí a nebo nechtějí pracovat a primárně se řeší problémy, které vznikají jako vedlejší produkt toho, že školy neví, jak s nadanými dětmi pracovat a ani že je nějaká nadstandardní péče potřeba. Bohužel ani doporučení z PPP leckdy nepomůže a i přes toto doporučení se ve škole řeší hlavně následky a ne příčiny problémů, které dítě ve škole má."

Jindřiška K.: "Podepisují, protože souzním."

Daniela P.: "Jsem matka nadaného dítě a sama jsem nadaná. Systémem jsme byli přinuceni přejít do domácího vzdělávání."

Vlasta Z.: "Mám dvě mimořádně nadané děti. Vyjmutí dětí s mimořádným nadáním ze skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vnímám jako diskriminaci."

Klára L.: "Podobně (doporučením přechodu na jinou ZŠ nebo individuál) je "problematika" nadaných dětí údajně řešena i na naší spádové ZŠ. V našich silách ovšem takové řešení nebude a syn (projevující znaky nadaného dítěte) bude odkázán na naši ZŠ."

Hanna V.: "Jsem rodičem mimořádně nadaného dítěte."

Simona V.: "Protože podpora nadaných dětí v dnešní době není dostačující, spíše žádná."2

Vlasta F.: "Vyjímečně nadaní vždy posouvali společnost, a to v nejrůznějších oblastech, zároveň mnohdy trpěli nepochopením. Proč si nedovedeme vážit těch nejlepších? V dobrém slova smyslu do nich investovat?"

Anna D.: "Souhlasím s náplní petice a protože dochází k diskriminaci nadaných ve státním vzdělávacím systému."

Eva K.: "Naprosto souhlasím s důvodným vyjádřením PETICE. Nadané děti se berou ve společnosti tak, že ony jsou vlastně chytré a nepotřebují podporu a pozornost :-( Mají ale zase naprosto jiné "problémy". Je to takto moc špatně!"

Veronika M.: "Podepisuji petici, protože systém efektivní podpory nadání se v českém školství se objevuje velice zřídka. IVP bývají vědomě ignorovány, socioemoční potřeby bagatelizovány a šikana těchto dětí přehlížena. Nadané děti jsou budoucnost nás všech a je nutné jim věnovat patřičný respekt a podporu. Konečně."

Andrea G.: "Se s textem naprosto ztotožňuji."

Kristýna R.: "I vysoké IQ je hendikepem, pokud dítě není správně stimulováno, každé dítě si zaslouží dobrý start do života."

Martina M.: "Podepisuji, protože mi není jedno, jakým způsobem školský systém zachází s nadanými dětmi."

Pavla Ď.: "Na nadané děti se velmi často zapomíná a velmi málo škol dokáže takové dítě nejen identifikovat, ale především s ním pracovat."

Andrea V.: "Jsem obeznámena s problematikou života s nadáním, který není v mnoha ohledech jednoduchý."

Anna H.: "Souhlasím. Mám doma nadané traumatizované a demotivované dítě."

Kamila S.: "Mám nadané dítě a chci aby mělo možnost se vzdělávat ve státní škole i vzhledem k náročnosti jeho potřeb."

Šárka P.: "Škola málem zničila psychiku mého syna, díky tomu že má nadprůměrné nadání byl nevyhovující, školy v dnešní době jsou hodně špatné. 😡"
Katerina S.: "Sama jsem a mám hypersenzitivní a pravděpodobně nadané dítě."

Martina T.: "Podepisuji protože souhlasím, že nadaní žáci potřebují ve škole více péče - více možností, příležitostí k seberozvoji než dostávají."

Alena C.: "...moje nadaná dcera byla školou znechucená již v první třídě. Ani přesto, že byla v péči školní psycholožky a že měla potvrzení z PPP o mimořádném nadání a mnoho doporučení, v praxi se nezměnilo vůbec nic. Dnes (v 6. třídě) během školního roku často trpí krátkými psychosomatickými nemocemi a ve škole vyučování příliš nevnímá. Žije ve svém světě a přežívá."

Karolina F.: "Mam syna adhd s emocni nestabilitou."

Martina V.: "Jde o naši budoucnost."

Hana M.: "Podepisuji, protože máme v rodině nadané dítě."

Helena H. M.: "Nadané děti by měly patřit mezi žáky se speciálními vzdělávacími potřebami."

Vladana Z.: "Podepisuji, protože chci podpořit nadané děti. Děkuji všem, kteří jim pomáhají."

Jana R.: "Mám MiND dítě. Ve škole se mu vzhledem k neznalosti problematiky dostalo především nepochopení, nepřijetí, neustálé řešení kázeňských problémů, prakticky nezažil pocit úspěchu."

Kristína D.: "Sama mám nadané dítě a vidím nezájem ze strany školy, již druhé..."

Šárka D.: "Podepisují protože moje nadané dítě zažívá přesně to, co je v petici popsáno. Abychom mu zajistili adekvátní vzdělání, jsme nuceni přestoupit na školu soukromou."