Realismus ve světové literatuře

Honoré de Balzac – Francie

-       Mistr realistického popisu a výstižné charakteristiky postav a prostředí

-       Dílo: Otec Goriot – tragický osud otce opuštěného bezcitnými dcerami (kterým dal předtím veškerý majetek)

Ukázka:

V závěru románu Goriot umírá opuštěn svými dcerami a teprve si uvědomuje svůj omyl a chyby, za něž se platí zklamáním a bolestí.

"Ach, kdybych byl bohat, kdybych si ponechal své jmění, kdybych jim je nebyl dal, pak by tady byly, olizovaly by mi tváře svými polibky! Bydlel bych v paláci, měl bych krásné pokoje, služebnictvo, teplo. A ony by se rozplývaly v slzách i se svými manžely a se svými dětmi. To vše bych měl. Ale takhle nic! Za peníze je všechno, i dcery. Ach mé peníze, kde jsou? Kdybych měl po sobě zanechat poklady, balily by mě do obkladů, ošetřovaly by mě. Slyšel bych je, viděl bych je. Ach, mé drahé dítě, mé jediné dítě, má samota, má bída jsou mi milejší. Když je nešťastný člověk milován, je si aspoň jist, že je milován. Ne, chtěl bych být bohat, viděl bych je. Na mou duši, kdopak ví? Obě mají srdce z kamene. Měl jsem pro ně příliš mnoho lásky, aby ony jí měly aspoň trochu pro mne. Otec má být stále bohat, má držet své děti na uzdě jako jankovité koně. A já jsem byl před nimi na kolenou. Bídnice! ... Všechno bylo jen z vypočítavosti, a to mi rozdíralo srdce" ...

Émile Zola- Francie

Autor tzv. naturalismu – myšlenky, že je lidský život předurčen prostředím, dobou, dědičností, literatura vnímána jako přírodopisný výklad života, dokument o něm

Dílo: Zabiják – ústřední téma – alkoholismus

 Ukázka:

V té době by byla žila velmi šťastně, nebýt Coupeaua, s kterým to šlo valem s kopce. Jednou, když se právě vracela z kovárny, zahlédla Coupeaua v krčmě starého Colomba, kde pil kořalku s Perkem, se Stehnem a se Starým zobákem, zvaným Propilboty. Přešla rychle kolem, aby se snad nezdálo, že ho stopuje. Ale přece se obrátila: ano, Coupeau do sebe převrátil rychle skleničku kořalky, však už měl ten pohyb v ruce. Lhal tedy!

Dostal se až ke kořalce! Vracela se domů zoufalá. Celá její hrůza z kořalky se jí zmocnila. Víno – to mu ráda odpouštěla, to přece dělníka živí! Ale kořalka, to je hnus, to bere dělníkovi chuť na chleba. Ó, vláda by měla zakázat výrobu takového svinstva!

Charles Dickens – ANGLIE

prožil neradostné dětství otec se octl ve vězení pro dlužníky, kam jej následovala žena s dětmi, ve 12 letech si musel vydělávat na živobytí v dílně na výrobu leštidel na boty v ponurém prostředí s hrubými lidmi

zabývá se osudy nešťastných dětí bez domova a rodiny do osudu hrdinů promítá vlastní trpké zkušenosti

román: Oliver Twist

(Fjodor Michajlovič) Dostojevskij- Rus

-       Prozaik – realista s psychologicky hlubokým ponorem do duše člověka

-       Dílo: Zločin a trest – psychologický román (vyšinutá psychika hlavní postavy), hlavní postava Raskolnikov spáchá vraždu lichvářky, ale posléze přijímá trest (má výčitky a udá se na policii)

Ukázka:

„Hrůza, jak to omotal!“ vrčela nazlobeně stařena a pohnula se k němu. Nesměl ztratit ani okamžik. Vytáhl sekyru docela, rozmáchl se jí v obou rukou a neznaje se, téměř bez úsilí, téměř mechanicky ji spustil tupým koncem na hlavu. Zdálo se, že vlastní síly na to nevynaložil ani špetku. Ale jakmile sekyru spustil, naráz se v něm síla probudila. Stařena byla jako doposud vždy prostovlasá. Světlé, prošedivělé řiďounké vlasy, po zvyku silně namaštěné, měla spleteny v krysí copánek a shrnuty pod úlomkem kostěného hřebínku, trčícího jí na zátylku. Úder dolehl přímo na temeno, její malý vzrůst tomu jen napomohl. Vykřikla, ale docela slabounce, a znenadání se schoulila k podlaze, ačkoliv ještě stačila zdvihnout obě ruce. V jedné pořád ještě svírala „zástavu“. Tu udeřil vší silou ještě jednou, zase tupým koncem a zase do temene. Krev vychlístla jako z převržené číše a tělo se zvrátilo naznak. Couvl před padajícím tělem a ihned se sklonil k její tváři; byla už mrtvá. Oči byly vytřeštěné, jako by chtěly vylézt z důlků, čelo a celý obličej měla svraštělý a zkřivený křečí. Položil sekyru na zem vedle mrtvé a rychle, ale opatrně, aby se nepotřísnil prýštící krví, strčil ruku stařeně do kapsy, do pravé kapsy, z níž minule vytáhla klíče. Byl naprosto příčetný, mrákoty ani mdloby se o něj už nepokoušely, jen ruce se mu pořád ještě třásly. Později se upamatoval, že byl dokonce velmi vnímavý a obezřetný a že neustále dával pozor, aby se nepotřísnil...