Májovci
Česká literatura 50.-80. let 19. století:
májovci – básnická skupina (název podle almanachu Máj- 1858, demonstrativně se přihlásili k nekonvenčnímu Máchovi, programem směřování k současnosti, hlavní osobnosti: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Jakub Arbes)
Jan Neruda (1834-1891)
- Osobnost májovců, básník, prozaik, žurnalista (trojúhelník)
- Narodil se na Malé Straně (Praha), dům U Dvou slunců, matka posluhovačka, otec vojenský vysloužilec, gymnázium--> neúspěšné studium práv, filozofie, novinář v Národních listech, časopise Květy a Lumír, nikdy se neoženil, pohřben na Vyšehradském hřbitově
- Zakladatel českého fejetonu= podčarník v novinách, protějšek k hlavním článkům, vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma, ukazuje všední věci v novém světle, autor hodně subjektivní, vychází z vlastních zážitků
Příklad fejetonu:
(A)sociální sítě
V dnešní rychle se měnící době je Facebook poměrně stálicí. Mě osobně vábí k přihlášení se dennodenně již několik let. Vím, že by to tak nemělo být a že bych se, podle slov mé babičky, měla jít proběhnout ven. Avšak ten modrý zloděj času s výhružně zdviženým palcem častokrát zvítězí nad pobíháním v přírodě.
Samu sebe však považuji ještě za ten lepší případ. Nedělám si z Facebooku psychologickou poradnu, nezásobuji ho svými akty s vysokou uměleckou hodnotou, která je samozřejmostí, ani svými kuchařskými výtvory. I když, abych kuchtíkům nekřivdila, musím uznat, že většina z nich si už založila Instagram, který je na guláš se šesti a podobně vlastně určený. Ve zmíněné aplikaci Instagram můžete sdílet všechny možné i nemožné fotografie, jež na přehlcené zdi Facebooku nikoho nezajímají. A tak není divu, že je najednou každý druhý Polreichem, tudíž jídlo je dřív k vidění na Internetu než na talíři. A při výletu na zříceninu už nefotíte torzo hradu, nýbrž svoje zablácené botasky.
Zkrátka, hlavně mladí prožívají svůj život o samotě u počítače namísto toho, aby jej trávili se svými blízkými. Schválně jsem nepoužila obrat "dnešní mládež", neboť kdo může říct, že by naše babičky služeb Internetu nevyužily, kdyby měly možnost? Doba se mění, ale lidé jsou přece pořád stejní, ne?
Dílo:
- Balady a romance – romance o Karlu IV. (Králi nechutnalo české víno. Kritizoval jej a přirovnával k českému národu. Nakonec mu však zachutnalo, a dokonce i český národ si oblíbil.)
Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu —
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
»Nuž dej sem zlaté číše, páže,
a nalej vína — dolej výš —
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!«
král Karel vesel káže.
»Zde po tom víně, Bušku, slyš,
domácí slunce naše vloni hrálo —
toť první víno, které v Čechách zrálo —
aj tedy vzhůru, pijme již!«
A pili — král však náhle prsknul:
»To že je víno? tenhle kvas?
vždyť ústa křiví, láme vaz!«
a zlostně rukou mrsknul.
- Hřbitovní kvítí – pesimisticky laděná lyrická sbírka, ohlasu doby „zaživa pohřbených“- Bachův absolutismus, zklamání – kritika morálky
Ukázka:
- Neplač, neplač, brachu, nenaříkej,
že je záhad v světě znavení,
jenom pít a jíst se pilně zvykej,
v hrobě času dost pak k strávení.
- Ticho - jako ráno v dálném poli,
kdesi jenom o kov hruda zvoní, -
aj to stařec, - opřen o lopatu
k zemi shrblá záda pracně kloní.
Nevíš, kde zde přítel leží? - Čím byl?
Čím měl býti, blázne, - člověkem!
A jak umřel? - Puklo mu jen srdce,
že mu oplatila lásku nevděkem!
A kdy skonal? - Není dávno tomu!
Kde by asi ležel, nevím víc;
neboť věřte, kterým srdce puklo,
že jich leží tuto na tisíc.
- Písně kosmické – zájem o vesmír, reakce na vývoj vědy a techniky, básnická sbírka
Ukázka:
Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí
spjatí.
Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!“
My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.
My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce
nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!
- Povídky malostranské – soubor 13 povídek s realistickými charakteristikami obyvatel a prostředí Malé Strany, humor
Karolína Světlá (1830-1899) - její jméno je pseudonym (Světlá pod Ještědem – rodiště, skutečné jméno Johanna Rottová), umřela jí tříměsíční dcera – ovlivnění (stejně jako Němcové umřelo dítě), manžel (učitel hry na klavír) - uvedl ji do uměleckých kruhů české společnosti
Vítězslav Hálek (1835-1874)
- Autor děl s idealizujícím pohledem na svět a život (v porovnání s Nerudou byl více ceněn)
- Novinář v Národních listech
- životní láska a umělecká inspirace Dorotka Horáčková – šťastné manželství (jeho žákyně)
- Ve své tvorbě spjat s českým venkovem, téma: mezilidské vztahy, harmonie přírody a člověka, nucené sňatky, nešťastné lásky
- Dílo:
- Večerní písně – milostná a přírodní lyrika
- Muzikantská Liduška –dílo pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku s jejím milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela.
Jakub Arbes (1840-1914)
- Jan Neruda byl jeho učitelem, redaktor Národních listů; začal studovat polytechniku, ale nedokončil (využil ve svých dílech, považován za zakladatele české sci-fi)
- Vymyslel nový literární žánr – romaneto – napínavá povídka s tajemným fantastickým dějem, tento děj je objasněn zdravým rozumem (vědecké vysvětlení)
- Dílo: Svatý Xaverius
Jakub Arbes- Newtonův mozek- ukázka
Pomocí přístroje mého octneme se skutečně v ohromné té vzdálenosti od zeměkoule v mžiku oka a poletíme pak buď rychlostí světla, nebo i o něco rychleji dále v ohromné spirálce, odpovídající nejen rotaci zeměkoule kolem osy, nýbrž i kolem Slunce.