Taddeus se ládoval groxím bugerem, zatímco na obrazovce sledoval Klovisovu jednotku pročesávající ruiny. Kupodivu nebylo těžké Klovise a jeho muže přesvědčit k návratu do míst, kde jim Necroni způsobili tolik ztrát. Jejich zatvrzelost je činí tak snadno manipulovatelnými...
Taddeus přestal přežvykovat, když se na obrazovce objevil oddíl mariňáků. Klovis musí být zaskočen, neobtěžoval se ani tentokrát vyslat průzkumníky. Snad se teď zachová rozu...
Taddeus ztěžka polk, když dva mariňáci padli k zemi, načež k němu z dálky dolehl zvuk výstřelů. Kacířství! Zrada! Klovisi, jak jsi mohl? Situace se pak rychle vyvinula očekávaným směrem. Klovisovi muži se po značných ztrátách obrátili k ústupu a zamířili směrem k lodi. Podlaha se otřásla, když kapitán zažehnul motory.
Taddeus odsunul tác s nedojedeným jídlem. Mariňákům teď padla oblast do rukou. Jeho mise je ztracena... Nebo je tu ještě naděje? Nic přece není důležitější než splnění mise. Známá církevní poučka praví, že účel světí prostředky. Nebylo by to poprvé, kdy k dosažení svých cílů využil pomoc Cizáků, ať už dobrovolnou či bezděčnou. Příště už s Klovisem pošle Vorne, a bude-li toho třeba, vypraví se do boje sám.
"Otče, slýchal jsem o padlých Andělech smrti, kteří se obrátili na stranu Nepřítele. Ti, se kterými jsem se utkal, k nim jistě patřili, je to tak?," zeptal se Klovis.
"Mýlíš se, synu," odvětil Taddeus. "Vkutku to tak působilo, ale cesty Císaře jsou nevyzpytatelné. Byli to bojovníci kapituly Krvavých andělů. Mají porušený genofond, a jsou proto velice labilní. Jejich hněv však slouží ke slávě Císaře. Bylo od tebe rozu... milosrdné, že jsi je nepronásledoval."
"Já jsem ten nejmilosrdnější z lidí," konstatoval skromně Klovis.
"I proto jsem rád, že jsme spojili síly. Nechť milosrdeství, s nímž jsi ukončil mrzké existence těch kacířů v Pevnosti, rozdáváš i nadále. Kéž i tví následovníci, se kterými jsme se setkali u lodě, nám k tomu pomohou. A teď bych ti rád představil svou svěřenkyni Vorne Zbožnou. Myslím, že si budete rozumět...
Místnost byla tmavá, osvětlená jen zelenkavým světlem z obrazovek kogitátorů rozmístěných po stěnách. Za stolem vprostřed místnosti seděla postava v oblé masce bez rysů, v níž se zrcadlily okolní obrazovky. Když postava zvedla hlavu, v masce se zableskl i odraz plamenu, jenž slabě plápolal v Klovisově železné koruně.
„Klovis řečený Vykupitel“, pronesla postava nepřirozeným hlasem, modulovaným tak, že nebylo poznat, zda jde o muže či ženu. „Jak příhodné, že jsi přijal mé pozvání.“
„Kdo jsi?“, vyštěkl Klovis, stále ještě vyvedený z míry tím, kde se tak náhle ocitl.
„Myslím, že jsi o mně už slyšel. Jsem Nemo.“
„Tušil jsem to! Arci-zvědo-kacíř! ZTRESTAT A OČISTIT!!!,“ vykřikl Klovis a vrhl se proti němu s rachotícím rotomečem sevřeným oběma rukama. Nemo se ani nepohnul, když meč dopadal na jeho hruď. Ke Klovisově údivu jím však řetězové ostří projelo ještě snáze, než tomu bývá u jiných jeho obětí, a uřízlo kovové opěradlo židle. Nemo však nehybně seděl dál. „Čáry! Kacířství!,“ křičel Klovis. Z plamenometu zabudovaného v rotomeči vytrskly plameny, které Nemovu postavu zcela pohltily, avšak když pohasly a dým se trochu rozptýlil, Klovis uviděl Nema dál nehnutě sedět za doutnajícím stolem.
Ozvalo se něco jako uchechtnutí. „Zábavné, vskutku. Impulzivnost, iracionalita a brutalita v jednom je přesně to, co hledám. Vidím, že ses dosud nesetkal s holografickou projekcí.“
„Císař ti tvou proradnost tisíckrát oplatí! Co ode mě chceš, neznabohu?“
„Mám úkol pro tebe a tvé muže.“
„Jak si dovoluješ mě úkolovat, heretiku? Zodpovídám se jedině samotnému Císaři!“
„Můžu ti nabídnout to, po čem vy, následovníci Rudého vykoupení, toužíte ze všeho nejvíce. A to v míře, o které se tobě ani nesnilo. Hříšníky, které můžeš potrestat, a posvátné relikvie, které můžeš najít. Dávám dohromady výpravu, která opustí Necromundu a vydá se hledat archeotech. Detaily poslání znají moji agenti, které doprovodíš se svými lidmi. Vybral jsem si tebe, protože jsem viděl, jak sis poradil s tím krysokožím povstáním, a vím, kolik bojovníků je ti oddáno. Potřebuji oddíly, které jsou disciplinované, a velitele, kteří nepletichaří. Ty se potřebuješ uklidit z Úlu dřív, než po vás půjdou pořádkové síly. Bohatství a slávě, které si na výpravě můžeš vydobýt, by ses na Necromundě nikdy ani nepřiblížil…“ Odmlčel se na chvíli. Klovis nepromluvil. „Tvé mlčení tedy budu považovat za projev zájmu. Představím ti jednoho ze svých agentů…“
Supply Limit: 430 (421 used)
Requisition Points: 0
Crusade Points: 4
Battles won / played: 3/5
HQ: Canoness
Troops: Battle Sister Squad (13)
Dedicated Transport: Sororitas Rhino
Elites: Sister Repentia (4), Imagifier
Order Conviction: Quick to Anger
Warlord Trait: Blazing Ire
Klovis the Redeemer is a legend in his own lifetime and a force to be reckoned with. From his fortress in the Ash Wastes, two weeks journey from Hive Primus, Klovis launches Crusades which are notorious for the slaughter they bring. After the Arch Zealot himself, Klovis the Redeemer is perhaps the most notorious Redemptionist in the Underhive. He battles tirelessly against the infidels, scourging Heretics and purging mutants. His righteous acts of merciful execution are chronicled by the hand of his faithful scribe, Deacon Malakev, who is also charged with carrying the large tome of tortures known as the Liber Excruciatus. Klovis often leads a loyal flock of dedicated Zealots on Redemptionist Crusades into the Underhive. These are crazed individuals that are members of the Necromundan Redemeptionist cults who have been touched by the Emperor's fury. Klovis also leads a cowardly Ratskin named Brude, whom he rescued from a life of sin, turning him from his heretical ways into a faithful follower of the Imperial Creed.