Kokořín

Máme vašeho psa a nebojíme se ho použít!!

Už na nádraží jsme se potkali se skupinou asi deseti holek s bílým teriérem. I ukázalo se, že jedou do Mšena, stejně jako my. Na nádraží vyndaly mapu, zatímco my, kteří jsme nechali mapu doma na stole, jsme se vydali na cestu.

Tím jsme získali malý náskok. Bílý teriér nás do doběhl asi po kilometru. Tak jsme se otočili zpět a psa vrátili. Znovu se otočili se a pochodovali směrem na Poličky. Teriér nás doběhl asi za 20 minut. Už jsme ho nevraceli. Majitelky nás došly za půl hodiny a my se s nimi dohodli, že jim psa vrátíme v nejhorším v 16:10 ve Mšenu na nádraží, kdyby jim zase utekl. Cestou jsme minuly krásné stavby v lese. Domečky, přístřešky, a ohrady a mlýny z větví trávy a mechu byly úžasné.

Pod pokličkami jsme našli krásně ohořelou, asi půl metru

vysokou, kládu.Proto se naše buřty spíš vyhřívaly než opékali. Chtěli jsme na ní rozdělat oheň. Ten ale vůbec nehořel. Nakonec jsme kládu i s ohněm shodili a málem o oheň přišli.

Nakonec se to přeci jen rozhořelo a my se mohli najíst.

Dala se do nás hrozná zima. Byl nejvyšší čas vyrazit na další cestu. Přes Pokličky zpět do Mšena.

Kousek od Mšena jsme našli několik kůlů jako palisádovou hradbu s přilbou. Pod přilbou jsme vyfotili Olinku (australského psa s německým přízvukem) a trojčáky. Pak jsme se chvíli motali v kamenném labyrintu a už byl čas jít na vlak. Sluníčko konečně zvítězilo nad mrazem, rozmáčená louka přes kterou jsme šli pov