Fotografické žánry 2

Obrázky se po kliknutí zvětší v novém okně

prohlížeče IE, v Mozille pak v nové záložce!

3. díl

1. Krajina

2. Čím a kdy fotografovat krajinu?

3. Kompozice snímku

4. Pravidlo třetin neboli Zlatý řez

5. Kdy fotografovat krajinu - roční období

6. Kdy fotografovat krajinu - denní období

Krajina

Hned po lidech (a někdy i před nimi) je nejčastějším objektem objektivů většiny fotografů krajina (před lidmi proto, že s ní není nutno komunikovat). Stejně tak jako jsou lidé všude kolem nás, je kolem nás i krajina – v krajině žijeme, i když jsou kolem nás jenom barevné paneláky sídliště! Filozofy necháme řešit, do jaké míry je město krajina či nikoliv, my se zaměříme na krajinu klasickou.

Obr. 1 - Vodní nádrž Nýrsko, na pozadí Šumava

Tento fotografický žánr má stejně jako portrét svého předchůdce v malířství, na rozdíl od malování určité výseče krajiny není její fotografování tak pracné. A že se zabýváme jen výsečí je nabíledni, krajina na fotografii nikdy není zobrazena v takovém úhlu, jak ji vnímá náše oko – kromě fotografie panoramatické a specifického pamoramatického snímání v úhlu 360°, jímž se v našem Slabikáři zatím zabývat nebudeme. Umět pořídit opravdu dobrý snímek krajiny není až tak jednoduché, jak to vypadá na první pohled.

Už slyším námitky, stačí přece vylézt někam na kopec, zmáčknout spoušť svého fotopřístroje a máme hotovo! Hotovo máme, to je pravda, ale máme také jen a pouze zaznamenanou krajinu dokumentárním způsobem. Nejbližší a vzdálené kopce, o nichž ani nevíme, jak se jmenují, o vesničkách v dohledu nemluvě, to všechno na snímku je, ale nic víc!

A co by tam mělo být?

Stačí se podívat na opravdu dobrou fotku krajiny – dýchá na nás atmosféra vycházejícího či zapadajícího slunce, modré oblohy s bělostnými mráčky různých tvarů, ostrého anebo naopak zamlženého obzoru... na dobře nafocené krajině vidíme spoustu detailů, které tu atmosféru vytvářejí!

Jak tedy vyfotíme takový snímek?

Krajinu bychom se měli snažit pochopit. Měli bychom se – alespoň ve chvíli, kdy ji chceme fotografovat – stát její součástí. Měli bychom si uvědomit, že ne v uvozovkách všemocný člověk je tu pánem, nýbrž příroda transformovaná do krajiny v hledáčku našeho foťáku určuje náš život!

Vezmeme-li tohle na vědomí, odmění se nám krajina snímkem, nad nímž budou místní kroutit hlavou – že by kolem nás bylo tak krásně? a lidé odjinud po prohlédnutí našeho snímku zatouží podívat se do míst, kde vznikl. Může být větší ocenění naší práce?

Obr. 2 - Usedlost pod lesem, 25. dubna v 17.46 hodin

Nahoru

Čím a kdy fotografovat krajinu?

Budeme vycházet z možností, které máme k dispozici – použijeme tedy svůj kompaktík. I s tímto přístrojem lze pořídit dobrou fotku krajiny. Pokud nemáme v úmyslu zabývat se focením krajiny profesionálně a své snímky prodávat ve zvětšené papírové podobě, nebudeme si pořizovat drahý velkoformátový přístroj, když navíc ještě ani nevíme, jestli nám zrovna tento žánr bude vyhovovat a jestli vůbec budeme schopni nafotit tu mnohokrát zvěčněnou krajinu malinko jinak, než tisíce fotografů před námi. Neboť i tady platí přísloví – mnoho vyvolených, málo povolaných!

Svůj kompakt už jsme si podle předchozích dílů důkladně prostudovali a tak víme, že v sekci scénické fotografie máme předvolenou kromě dalších také krajinu. Po nastavení sice zjistíme, že příliš velký rozdíl v časech a cloně proti automatice není, ale budiž. Teoreticky bychom se o techniku starat neměli.

Pokud se starat chceme, nastavíme si manuální režim, případně prioritu clony a zacloníme co nejvíce. Čím vyšší clonové číslo, tím delší čas expozice, na to velký pozor! Jakmile nám displej ukáže čas delší než třicetinu sekundy, víc clonit nebudeme. Anebo namontujeme foťák na stativ, který je pro fotografování krajiny dobré brát sebou (investice do stativu není zbytečnost, využijeme jej mnohem častěji).

Čím vyšší clonové číslo, tím delší ohnisková vzdálenost – máme tedy zaostřeno od objektivu až po nekonečno. Na snímku bude ostré všechno – od keře či stromu v popředí až po linii kopců daleko na obzoru. Umístěním zmíněného keře nebo stromu získá snímek dojmu prostorovosti, jakéhosi třetího rozměru. Že tam žádné křoví není? Přesuneme se kousek dál, určitě se něco najde.

Dalším pomocníkem k simulaci třetího rozměru jsou sbíhající se linie, např. cesta, silnice či koleje, zkrátka perspektiva.

Dostáváme se tak k vlastní tvorbě, k tomu, co bude na snímku. Říkáme tomu kompozice.

Nahoru

Kompozice snímku

Na obrázku vpravo najdeme všechno, co by měla fotografie krajiny obsahovat. V popředí vlevo vzrostlá bříza – tady začínáme „číst“, stejně tak jako text. Díky stromu získáváme mimoděk informaci o přibližné vzdálenosti kostela. Šikmá linie zleva doprava nás směruje k další linii – zprava do leva nahoru k věži kostela. V této linii vidíme střechy chalup ve vsi – na první pohled se zdá, že to je vesnice malá (a pokud se tam pojedete podívat, zjistíte, že tomu tak opravdu je). Svěže zelená tráva či osení pole a rozkvetlé keře v pozadí určují roční období – jaro. Na snímku by mohla být výraznější obloha a v editoru bychom ji mohli i vytvořit, byl by to nicméně výrazný zásah do snímku, necháme jej tedy takto. Prostorově vnímáme snímek jak uzavřený z jedné strany. Obr. 3 - Pohled na Loučim z jižní strany Obr. 4 - Uzavřený z obou stran je panoramatický pohled na Němčice – a zde jsme se dočkali i modré oblohy plné bělavých mráčků...

Nahoru

Pravidlo třetin neboli zlatý řez

Fotografie krajiny bez alespoň elementární znalosti zlatého řezu nikdy nebudou vypadat neotřele a zajímavě. O co v tomto případě vůbec běží?

Pravidlo třetin neboli zlatý řez znali a používali malíři už před staletími a znamená to, že linie a objekty na fotografované scéně bychom neměli komponovat přímo na střed, nýbrž do třetin rozměrů obou stran fotografie.

Jakým způsobem budeme volit horizontální linie vidíme na schématu obrázku 5.

Obr. 5 - Schéma horizontálních linií

Prostřední obdélník má horizont umístěný pěkně uprostřed, což se nabízí jako přirozené, jenomže opak je pravdou. Není nic nudnějšího na snímku, než horizont rozdělující snímek na dvě poloviny.

Co tím chtěl básník říci? Zaujala jej obloha anebo scenérie dole? Divák nad tímto snímkem musí bádat a stejně se k žádnému výsledku nedopracuje.

Obr. 6 - Použití zlatého řezu + fotografování proti slunci

Při komponování snímku na obrázku 6 už jeho autor přímo použil pravidlo třetin tak, jak jej můžeme nastavit při ořezu snímku v programu Zoner Photo Studio (tečkované čáry jsou zde zvýrazněny červeně).

Všimněme si – v zapovězeném středu není nic zajímavého. Slunce prosvítající stromy je umístěno vpravo nahoře. Vlevo nahoře obloha s bílou čárou od letadla. Dvě třetiny snímku vyplnila louka s jakýmsi kolíkem vlevo dole (na kolíku je v létě drát elektrického ohradníku). Louka je našedlá, při zvětšení bychom postřehli slabou jinovatku na trávě – snímek byl pořízen koncem října po deváté hodině ranní, kdy se mrazíkem kolem nuly ohlásila nadcházející zima.

Ani ostatní obrázky na této stránce nemají hlavní motivy umístěné ve svém středu – snad jen na snímku zemědělské usedlosti (obr. 2) ji vidíme uprostřed, máme tady nicméně zachovanou třetinu horizontu – oblohu.

Pravidlo třetin bychom se měli snažit uplatňovat také při focení lidí v krajině a nechávat víc prostoru na té straně fotografie, kam se dotyčný dívá, případně kam kráčí.

Některé digitální fotoaparáty nabízejí možnost zapnout na LCD displeji zobrazení pomocné mřížky ze 4 přímek, která nám pomůže dodržet pravidlo třetin.

Pojem zlatý řez zní velice vědecky, ale tak moc velká věda to zase není a časem se fotograf naučí používat tohle pravidlo úplně podvědomě. Navíc máme ještě možnost – pokud je na snímku co ubrat ořezem – udělat zlatý řez při následném zpracování v editoru.

Odkaz: Jak na správnou kompozici?... dle třetin.

Nahoru

Kdy fotografovat krajinu - roční období

Co je to za otázku, napadne čtenáře, krajinu lze přece fotit kdykoliv!

Je to samozřejmě pravda a jsou případy, kdy jsme nuceni (pokud ji chceme mít na snímcích) fotografovat krajinu v době, kdy jsme přítomni na místě, které se nám líbí. Například při cestě na dovolenou do Itálie při zastávce na dálničním odpočívadle v Alpách v půl páté odpoledne. Zastavili jsme za účelem natankování nádrže, malého občerstvení a odpočinku řidiče v místě, které je kolem dokola obklopeno horami. Pod nimi městečko – nebo větší vesnice s věží kostela a nějakého kláštera (jsme v severní Itálii, v oblasti Trentino- Jižní Tyrolsko poblíž Bolzana), do něhož se – nejsme-li milovníci podobných

Obr. 7 - Vesnice pod Alpami

destinací, patrně nikdy nepodíváme. Přesto se nám scenérie líbí natolik, že uděláme pár snímků vzdálených domů, vinice, folií zakrytými ovocnými sady... v době, kdy jsme přítomni, protože čekat na příznivé slunce prostě není čas.

Obrázek bude mít pro nás vypovídací hodnotu a nezúčastněného možná naláká podívat se do oblasti na návštěvu...

Čekání, trpělivost a čas jsou podmínkami pro pořízení dobrého snímku krajiny – čas je bohužel v dnešní době pádící do neznáma tryskem dostihového koně drahou devizou. Chceme-li nicméně prezentovat jen dobré fotografie, musíme si jej udělat!

Jaro

Každé roční období má své specifikum.

Jaro hýří barvami, jenom na jaře má tráva na lukách tu správnou, svěže zelenou barvu! Různorodé útvary pastvin střídají plochy žlutě rozkvetlé řepky, kopce porostlé jehličnatými stromu dostávají po dobu několika týdnů světle zelený nádech od nových výhonků smrků a modřínů, pásy bíle kvetoucích trnkových keřů podél polních cest vytvářejí v kopcovité krajině zajímavé linie... do žánru krajiny musíme započítat i detaily rozkvetlých větví v třešňové aleji, případně jednotlivých květů (i když tady se budeme blížit makrofotografii, což není žádný prohřešek proti žánru, jejich rozdělení není nijak striktně dáno) a když si počkáme na den po přechodu studené fronty, dostane se nám odměnou krásný výhled daleko na obzor. Jenom na jednu „maličkost“ bychom si měli dát pozor. Stromy ani keře nekvetou najednou a období jejich květu netrvá dlouho, takže jakékoliv otálení může být pro daný rok osudné – budeme-li čekat na příhodné počasí dva tři týdny, můžeme fotografovat už jenom odkvetlé stromy. Obr. 9 - Jarní klasika - vlevo keř zlatice (Forsythia intermedia), nesprávně pojmenovávaný jako zlatý déšť, pod horizontem kopců linie rozkvetlých trnkových keřů.

Léto...

...je z hlediska fotografie poměrně nudné období – pokud máme na mysli krajinu. Barvy zešedivěly, obzor je zahalený do oparu častěji než bychom potřebovali a plochy polí a luk mají jen několik odstínů zelené.

Léto je čas pro cestování a dovolené a tady máme příležitost využít svůj fotoaparát naplno. Snad jediné omezení je v kapacitě záznamového média čili karty (řešení jsme už probírali), jinak můžeme fotit od rána do večera, přičemž právě ráno nebo podvečer je ten nejlepší čas pro pořízení dobrých fotografií (více v kapitolce Kdy fotografovat krajinu?).

Vodní radovánky u moře či ve vodách tuzemských rybníků, řek nebo přehrad můžeme fotografovat v podstatě kdykoliv.

Obr. 10 - Letní bouřka

Co lze vyfotit pouze v letním období je bouřka. Obrázek plný blesků můžeme zkusit sami. Nejprve najdeme stanoviště s výhledem do krajiny, kde nás neohrozí zásah blesku. Při bouřce většinou prší, budeme muset najít přístřešek anebo někoho ochotného, kdo nám bude držet nad hlavou deštník, raději větší, protože při bouřce nejen že prší, ale také často fouká vítr. Fotopřístroj našroubujeme na stativ (další jeho využití), zaostříme na nekonečno a v manuálním nastavení dáme čas třeba i na minutu, podle intenzity jednotlivých záblesků. Na snímek tak dostaneme několik blesků, které vytvoří zajímavý obrazec. Na obrázku 10 byl zvolený čas 30 sekund.

Podzim

Daleko větší množství barev než jaro nám nabídne podzim a popisovat zde možnosti fotografování podzimu bylo by nošením dříví do lesa. I člověk, který nikdy nevzal foťák do ruky, je mnohdy ohromen podzimními scenériemi a je přímo povinností fotografa zachytit je na svoji kartu či film a nabídnout ostatním ke shlédnutí. Je potřeba pouze jedno – snažit se uchopit téma neotřele a pokud možno nově.

I na podzim platí – a možná víc než v jiném ročním období – umět pozorovat přírodu. Od chvíle, kdy se zabarví první listy až do okamžiku jejich opadání se krajina mění skoro každý den, výhled včetně popředí vyfocený jeden den nabízí po dvou týdnech na stejném záběru odlišnou paletu barev!

Několik následujících obrázků budiž malou inspirací, jak se zmocnit podzimní krajiny. Pod každým je uveden datum pořízení snímku a hodina. Ta je pro fotografování krajiny hodně důležitá.

Součástí podzimu jsou mlhy, někdy jen ranní, jindy celodenní. Pokud není mlha naprosto neprostupná, kdy není vidět na pět metrů dopředu, nabízí nám mnoho možností – viz třeba obrázek č. 11, 12 a 13.

Obr. 11 - Usedlost v údolí, 20. listopad, po čtvrté hodině odpolední.

Obr. 12 - Pohled na Loučim od jihu, 28. října, 9.16 dopoledne

Obr. 13 - Škumpa orobincová, 28. října, 8.54 dopoledne

Obr. 14 - Lesní cesta pod Korábem, 12. listopadu, 14.15 odpoledne

Obr. 15 - Silnice pod lesem, 8. října 9.45 dopoledne

Obr. 16 - I tohle je podzimní krajina... 25. října, 14.50

Zima

Nejnáročnějším obdobím na fotografování krajiny je zima. V mrazivém počasí nemá každý náladu nosit sebou ven fotoaparát, zabývat se jeho nastavováním a hledáním vhodného místa k zachycení zasněžené krajiny – proto také dobře zachycenou zimní krajinu nevidíme příliš často.

Zmáčknout spoušť ve zbytku roku dovede každý fotoamatér. Udělat dobrý zimní snímek už je vyhrazeno jen hodně velkým nadšencům!

Obr. 17 - Lednový pohled na kopec Černá skála nad Loučimí.

Mnoho digitálních přístrojů a kompaktů obzvlášť není podle jejich výrobců pro fotografování v teplotách pod nulou vhodných. Varování nepoužívat v mrazu je dobré uposlechnout, nikoliv však doslova.

Než se vypravíme na zimní fotoprocházku, věnujeme stejnou pozornost jako svému oblečení také fotoaparátu. Dobijeme anebo dáme nové baterie, které se v chladnu vybíjejí rychleji než v pokojové teplotě. Nebudeme mermomocí chtít fotografovat při mínus dvaceti stupních, tím bychom funkčnost svého přístroje opravdu ohrozili! Ideální teplota je kolem nuly, pět šest stupňů pod nulou příliš nevadí, je však nutno foťáček v době, kdy zrovna nefotíme, mít schovaný v pouzdře, které je vhodné používat nejen v zimě. Pouzdro můžeme navíc vypolstrovat slabším molitanem a přidat tak ještě jednu tepelnou vrstvu. Po cestě pouzdro raději schováme pod kabát nebo bundu, abychom aparát chránili před přímým působením mrazu.

Obr. 18 - Pohled na Chodskou Lhotu. Hloubku obrázku určuje posed vpravo.

V místě, odkud budeme chtít fotit, si promyslíme záběr, vytáhneme foťák, uděláme pár snímků a pokud budeme fotografovat až za deset minut, zase jej schováme. Pokud budeme fotit za jednu dvě minuty, schováme jej do kapsy a zakryjeme dlaní.

Obr. 19 - Pro dobrý zimní snímek nemusíme zrovna na hory. Někdy stačí vyšlapat kopec nad vesnicí.

Po příchodu domů fotoaparát necháme několik desítek minut aklimatizovat v teple a teprve ve chvíli, kdy se orosená čočka bude opět modře lesknout, pokračujeme připojením k počítači a nahráním snímků.

Obr. 20 - Přibližně stejný záběr jako na obrázku č. 15. Jen v jiném ročním období...

Fotografování zimní krajiny je náročné nejen kvůli mrazu. Zachycení odstínů bílé sněhové pokrývky tak, aby nesplývala v jednolitý povrch bez jakéhokoliv prokreslení je náročná záležitost, takže znalost nastavení přístroje včetně vyvážení bílé by měla být samozřejmostí.

Nahoru

Kdy fotografovat krajinu - denní období

Pro všechna roční období platí v podstatě stejné pravidlo času fotografování krajiny. Nejméně vhodná doba je poledne – za předpokladu, že fotografujeme za jasné oblohy a slunečního svitu. Dobrá krajinářská fotografie využívá stínů a ty jsou v poledne nejkratší.

Dlouhé stíny jsou po ránu a k večeru, je tedy lhostejné, kdy vyrazíme na lov parádních snímků?

Není. Protože jako správní fotografové pozorujeme přírodu i v době, kdy foťáček odpočívá doma v šupleti (což se příliš nevyplácí, podle zákona namazaného krajíce potkáme zajímavý obrázek zrovna tehdy, kdy jsme bez možnosti jej nafotit), můžeme si povšimnout poněkud jiného složení ranní a večerní atmosféry. Ranní slunce je ostřejší, atmosféra chladnější, obzor se jeví čistší.

Jak slunce postupuje v průběhu dne po své dráze a zahřívá zemský povrch, zvedá se větřík a v proudění vzduchu se do atmosféry dostává prach a smog. To podporuje vznik červánků, vznikajících lomem a rozptylem paprsků na oblačných kapičkách a částicích prachu. Západ slunce je tak barevně sytější nežli jeho východ a krajina doznala během dne změkčení svých kontur.

Proto působí krajina při zapadajícím slunci uklidňujícím dojmem, který umocňuje pocit úspěšně prožitého dne...

Stíny stromů a keřů pak dodávají obrazu krajiny její hloubku, která se nám tak líbí na jiných fotografiích.

Tak jako všechno dá se naučit i fotografování krajiny a máme-li možnost v každém ročním období podniknout několik procházek s fotopřístrojem stejnou trasou, můžeme v dalším roce odstranit chyby, jichž jsme se dopustili na počátku.

Protože každý rok přijde rozkvetlé jaro, dozrávající léto, barevný podzim a zima plná sněhu...

Obr. 21 Jarem jsme začali, jarem skončíme. Fotografováno 18. dubna v 17.54 odpoledne.

Odkazy: Jak fotografovat krajinu

Wikipedie - Fotografie krajiny

Nahoru