Suchozemci a mořeplavci

Čeho máš v životě až až? Jaký/á jsi?  Čím jsi chtěl/a být? A kde se vidíš za deset let? 

A jsi spíš suchozemec, nebo mořeplavec?

Až až, když jsem ve škole a učíme se denně 6-7 hodin a na druhý den máme naplánováno mraky testů a potom, když konečně přijdu domů, tak mám hrozně málo volného času. Zejména když začíná zima. Přicházím ze školy ve 3 hodiny odpoledne a tma bývá, když odbije pátá hodina odpolední. Takže si teď před zimou velmi vážím volného času. Lidé si uvědomí, co měli, až když o to přijdou, třeba já, když jsem si v létě nevážil tepla a slunce, teď bych dal ledvinu za to, aby bylo tak hezky jako v létě. 

Jsem středně vysoký, mám 179 cm na výšku a 80 kg. Mám blonďaté až špinavé blond vlasy a modré oči, osobně nedokážu posoudit, jestli jsem “hezký” či ne, ale názory ostatních mě absolutně nezajímají. Moje velká přednost a výhoda je, že cvičím, a myslím, že můžu říci, že jsem na svůj věk silově dostatečný. Já osobně asi nemám oblíbený styl oblékání, ale líbí se mi “old money style”, oblékám se, jak chci, když jdu pracovat, tak si vezmu montérky a pracovní mikinu, když jdu jezdit na motorce, tak si vezmu motokrosové kalhoty mikinu a nějakou random bundu. 

Moje vlastnosti: umím velmi dobře ovládat každý motorový stroj, který mi dáte do ruky, ale nejlíp jezdím na motorce, s manipulátorem a kombajnem. Téměř v každé prekérní situaci si nějakým způsobem dokážu poradit. V chování jsem takový “klidný cholerik” to znamená, že jsem v klidu, dokud mě něco nenaštve. Občas jsem arogantní a toxický a jen podle toho, s kým jsem, kde jsem a jak se ten dotyčný chová. Můžu být ten nejhodnější člověk, kterého jsi kdy potkal, anebo ten největší ... Jak se budeš chovat ty ke mně, tak já k tobě. Moje zájmy jsou, motorka, zemědělství cvičení, a to je asi tak vše. 

Když jsem byl ještě malý junák, tak jsem chtěl být popelářem (ve školce). V první třídě jsem chtěl hrozně být zemědělec jako můj táta. Teď chci být podnikatelem, a s mým nejlepším kamarádem Lukem Halamkou (kaštanem) rozjet masivní business. 

Za 10 let se vidím jako úspěšný mladý muž, s masou peněz na účtu a s plnou garáží aut a motorek. Konečně svobodný jako nikdy (hlavně finančně) a budu si moct pořídit, co se mi zlíbí a nebudu se muset ohlížet na ceny jídla v obchodě, nebudu žít od výplaty k výplatě, a tak tak splácet splátky.    

Jsem mořeplavec, protože jsem připravený na vše, co přijde, vše dobré i vše špatné. Radši pevnou loď na rozbouřeném moři nežli nestabilní domek na pevnině. 

_________________________________________________________________________________________________________

Někdy mám až, až mamky, protože si asi nechce připustit, že jsem v devátém ročníku, a ne v šesté třídě, kdy to učivo bylo daleko jednodušší a nemusela jsem si ještě do toho lámat hlavu s přijímačkami. Taky nepočítá s tím, že se mi ty známky zhorší, když toho je tolik, ještě ke všemu píšeme skoro každý den písemku a paní Machová nám dává strašně moc úkolů a je to nemožné všechno stíhat, když si chci užívat i život a chodit s kamarády ven. Ale dost říkání špatných věcí o mamce, mám ji strašně ráda a nevím co bych bez ní dělala, i když asi tuším, lítala bych po venku s kamarády a na učení se vykašlala. Ona mě k tomu vždycky nějakým způsobem donutí a jsem za to i trochu vděčná, protože nejsem aspoň úplně blbá. No to jsem trochu odbočila od zadání této slohové práce, takže teď vám napíšu něco o sobě abych dostala za jedna. 

Jmenuji se ..., moc krásy jsem nepobrala, takže podle toho tak i vypadám. Mám obyčejné hnědé vlasy i oči, bohužel. Moje postava je taková průměrná, to říkají tedy všichni kolem, mně přijde, že jsem spíš silnější hlavně moje stehna. Soudím podle toho, že se docela dost často srovnávám s jinými holkami, které jsou prostě strašně hezké a mně přijde, že vůbec neodpovídám těm dnešním “ideálům krásy”. No takhle bych sice mohla pokračovat do nekonečna, ale jdeme dál. Můj styl oblékání je taková všehochuť, hodně záleží na tom, jakou mám náladu a jaké je venku počasí, zní to sice trošku divně ale přece když je venku mlha a prší, tak si nevezmu růžovoučkou mikinu. Docela často si říkám, že celočerný fit to jistí, ale někdy to i rozrazím něčím barevným, ať to není tolik depresivní. Ale jinak se snažím držet těch klasických trendů, ať jdu trochu s dobou.

O mně se nedá moct říct, že jsem buď introvert nebo extrovert, protože hodně záleží, s kým jsem, třeba mezi novými lidmi jsem tichá a moc toho nenamluvím, ale když jsem s lidmi, které už nějakou dobu znám, tak jsem i docela výřečná a troufám si i říct, že jsem úplně jiný člověk. Ale co se o mně říct dá je to, že nejsem realista. Pořád vidím všechno strašně růžově, ale až později si uvědomím, že to tak růžové být nemusí, není a ani nikdy nebude/nebylo. Nevím, čím to je, ale musím se pořád usmívat i když je to sebevíc vážná situace, třeba zkoušení, já se pořád směju i přesto, že si jsem moc dobře vědoma toho, co za špatnou známku dostanu. Také jsem dost nerozhodná, možná to bude i trochu tím, že jsem ve znamení váha, kdo ví, no. Nedokážu moc říct, jestli mám nějaké zájmy, asi jen, že ráda chodím s kamarády ven, to je asi vše. Jako malá jsem si očividně neuvědomovala, že nejsem moc zručná. Pozná se to podle mého přání, čím jsem chtěla být. 

Když jsem to nakousla, tak už vám prozradím, že jsem chtěla být veterinářkou. ale pak postupem času jsem si uvědomila, že to obnáší i ty zvířátka operovat nebo že vám tam může i umřít, tak to si to malá ...... rychle rozmyslela. Pak přišla éra, kdy jsem chtěla být popelářem, protože se mi líbilo, jak si to jezdí vzadu tam na těch deskách. Postupem času jsem si to nicméně rozmyslela a dala se na cestu, že budu doktor, právník, učitelka, hasič, ale dokonce i soudce. Když to teď píšu tak se nad tím směju a říkám si, jak moc velkou fantazii jsem mohla mít a jak moc naivní jsem byla. Však toto nevymyslí nikdo. Ale na druhou stranu si říkám, že jsem touhle představou i tak trochu žila. Myslela si, že se jednou jeden z těchto velkých snů splním a bud si šťastně žít ve svém dvojpatrovém baráčku někde na samotě se dvěma kočkami a jedním psem, spokojený život buď jako doktor, právník, učitelka, nebo jako teda ten soudce. Teď svoje malé já asi zklamu, ale fakt nechci být ani právník, ani soudce, ta učitelka možná, ale nejsem si tím úplně jistá, protože pokaždé když se mě někdo zeptá na to, čím chci být tak mi touto otázkou nasadí strašně velkého brouka do hlavy. Já totiž byla tak půl roku přesvědčená o tom, že chci být učitelka ve školce, ale pak mi začaly v hlavě běhat otázky, jestli je to opravdu to, co bych chtěla dělat, a spousta dalších pochybností o mně samotné. No, a proto jsem se taky rozhodla, že mé kroky po základce budou směřovat na gympl a tam se pak uvidí co bude dál... Třeba si svůj dětský sen splním, kdo ví, jak to se mnou celé dopadne.  

Kde se vidím za 10 let je taky otázka, kterou moc nemusím a nemám na ni dokonalou odpověď jako všichni ostatní. Já jsem totiž spíš typ, který žije tím, co bude zítra nebo maximálně za měsíc, ale 10 let je na mě moc velké sousto a fakt nemám tušení, ale aspoň se o něco pokusím. 10 let je dlouhá doba, to mi už bude 25, což když si říkám v hlavě, tak je to hrozně divné, vzhledem k tomu, že jsem si pořádně ani neuvědomila to, že mi je 15, natož 25 prostě. Předpokládám, že už si nebudu žít takový teenagerský super život, kdy skoro nic neřeším, jen to, v kolik půjdeme s kamarády ven a co podnikneme za dobrý skutek ovšem. Ale budu muset řešit už svůj život, i ideálně svoje bydlení a s dost velkou pravděpodobností se s těmi kamarády z těch “mladých” let už neuvidím a už nikdy nebudu mít takový klid, kdy za mě všechno zařizovali rodiče a já si mezitím užívala svůj teenage life. Jako víc vám k tomu, kde se vidím za 10 let asi neřeknu. Pardon, že nemám nějakou super odpověď, ale já opravdu nemám tušení, co se mnou bude.  

Když nám paní učitelka přečetla tu básničku o suchozemci a mořeplavci, tak jsem úplně netušila, co si vybrat, jestli suchozemce nebo mořeplavce, tak jsem si stoupla doprostřed s tím, že jsem prostě nerozhodný člověk a byla to moc krátká doba na to se rozhodnout, teda aspoň pro mě. Ale nechala jsem si to projít hlavou a při dlouhých chvílích nad tím přemýšlela, abych tady neměla napsané jen to, že jsem něco mezi, protože jsem nerozhodná. No a došla jsem k výsledku, že ke mně jde spíše ten suchozemec, protože se bojím zkoušet nové věci. Ale ovšem by bylo nejlepší, mít pevný dům na pevné zemi, ale tohoto se dá velice těžce dosáhnout a je to podle mě skoro až nemožné.  

_________________________________________________________________________________________________________

Až až věcí může být hodně. Každý si představí něco jiného, já třeba to, že mám právě teď až až všeho. Až až školy, až až povinností, až až lidí, až až starostí, až až sebe. Bohužel nemám až až peněz. Ano, smutné, já vím. Někdy je dobré mít až až věci, a někdy ne. Já bych teda právě teď mít až až věci nechtěla, ale všichni něco musí zvládnout. A já si věřím, že těchhle až až věcí dám, a dám talentovky. Moje delulu stránka si říká, že pokud dám talentovky, že všech těch až až problémů zmizí. A moje více duchapřítomná stránka si říká, že těchhle až až věcí mám už dost, a až až věci by měly jít někam! 

Nerada popisuji sama sebe, jelikož pokaždé, co se podívám do zrcadla, vidím tam jiného člověka. Jasně, má podobné rysy a oblečení, jen... je na něm něco jinak. Jsem vysoká 163 cm a moje noha má velikost 41.  Mám dlouhé kaštanové vlasy až po zadek, a střihlou delší ofinu.  Moje oči mají barvu bouřkového mraku s odlesky modré, obličej kulatý lehce do čtverce. A nosím brýle na dálku, takové zlaté, ale nevím, jak popsat ten tvar. Můj styl se mění každý den, někdy si vezmu něco víc basic a někdy se ráda víc odvážu. Teda jestli se to dá tak nazvat. 

Řekla bych, že se chovám mile, teda jako jo, někdy jsem taková, hmmm, jak to říct? Ostřejší? A dělám si srandu ze svých kamarádů. Ale jinak ráda pomůžu, když můžu, a chovám se tak, jak si přeji, aby se ostatní chovali ke mně.  Bohužel ne všichni lidé o tom přemýšlí jako já. Taky bych řekla, že jsem obětavá, což není vždy to nejlepší pro mě. Ale moje máma říká, že jsme všichni sobecký (jako já a moji sourozenci) a myslíme je na sebe. Nevím, já bych něco takového o sobě neřekla a pro ostatní dělám až dost.  

Čím jsem chtěla být ve školce nebo v první třídě? Takhle, v tu dobu jsem nad tím moc nepřemýšlela. Hlavně v první třídě, jelikož už v tu dobu jsem začala nerada chodit do školy, a pomyšlení na práci nepřicházelo v úvahu. Ale pamatuju si, že ve školce jsem chtěla být Medvídek Pú. Což se rozhodně nedá považovat za práci, ale mně se to líbilo. Chtěla jsem prostě jen celý den ležet a jíst med. Teď bych ráda byla buď interiérová designerka, nebo bych ráda restaurovala obrazy, nebo bych chtěla dělat miniatury domečků a pokojíčků,  nebo být detektiv. Je toho asi trochu hodně, ale to nevadí, záleží, na jakou školu se dostanu. Tak uvidím. 

Za deset let mi bude 24, to je divný. Takže buď budu mít chvilku po vysoký a pracovat. Nebo budu bydlet někde uprostřed lesa, žít si podle svých pravidel bez stereotypního života. Také by se mi líbilo mít třeba dítě, nevím, být mladou maminkou. Nebo budu ležet čtyři metry pod povrchem. To je taky možnost. Nebo to celé dopadne nějak jinak. 

Jsem spíše suchozemec, ale ne na 100%. Rozhodně nemám  moc pevný dům a asi nemám ani moc pevnou zem. Myslím, že kdyby přišlo zemětřesení vše by se mi rozsypalo před očima, a prach by byl po celém mém těle. Nebylo by co zachránit. Ano, mohla bych si nejspíš postavit nový dům. Třeba i na pevnější zemi. Otázkou ale je, jestli bych na to měla sílu?  

_________________________________________________________________________________________________________

Až až jsou úkoly z učebnice matematických přijímaček. Je tam toho strašlivě moc, ničemu nerozumím a nechce se mi to dělat. Proto to dopadne tak, že to dělám večer, poslední den před odevzdáním. Takže jsem ráno vždy unavený a mám špatnou náladu. Proto bych takové satanistické úkoly zakázal. 

Jsem 183 centimetrový vysoký obr který váží 82 kilogramů. Mám hnědé vlasy, modré oči, a dokonce své jedinečné otisky prstů. Rád nosím oblečení stylu “Old money”. Rád nosím hodinky, které si kupuji s tím, že v budoucnu nabydou na hodnotě. Mé oblíbené jsou hodinky Casio anebo Seiko. Mezi oblíbené značky oblečení také patří značka Ralph Lauren. 

Rád se učím věci, které vím, že v budoucnu využiju. Nezajímají mě nudné předměty ve škole. Jelikož nemám peníze na mentora, kupuji si knihy, které jsou značně levnější. Tento rok jsem přečetl asi 7 knih a čtu osmou, zatímco na mě čekají zabalené 3 knihy, které dostanu k Vánocům. Jsem puntičkář a musím mít vše tak, abych věděl, kde co je. Jsem zvláštní typ puntičkáře. Na stole můžu mít nepořádek, ale důležité je, abych se v tom nepořádku vyznal. Taky se koukám na edukační videa ohledně daní/zákonů. Pokud máme čas, občas si s kamarádem zahraji nějakou hru, např. World of Tanks.  

          Když jsem byl malý junák chtěl jsem mít farmu se slepicemi, prasaty, ovcemi a krávami. Taky jsem chtěl mít karavan a vařit, protože jsem jako malý hodně jedl. Sice by mi nevadilo žít v karavanu a nestarat se o práci, ale to není ono. Dnes chci vlastnit minimálně jednu nebo dvě firmy a mít nějaké peníze zainvestované v akciích, kryptu a zlatě, případně stříbru.

          Za deset let se vidím tak, že se každý týden probudím na jiném místě všude možně po světě a budu řešit nejrůznější problémy se svými zaměstnanci a klienty. Budu také mít každý den čas na to vyrazit někam na pláž, zahrát si nějaký sport, zahrát si nějakou hru, nakoupit drahé oblečení anebo se opalovat na soukromé jachtě. Velké domy, drahá auta, sbírky drahých hodinek anebo obrazů, ostraha a srazy s velkými, známými a bohatými lidmi by neměli chybět, také večerní jízdy s kamarády v rychlých autech. Pořádat rodinné večírky a kupovat rodině drahé dárky je věc, kterou bych chtěl dělat. 

          Chci takto žít, protože se nedokážu představit pracovat v nějaké firmě, dostávat málo zaplaceno a chodit domů ospalý a bez energie.  Vidím to na svých rodičích a takhle dopadnout nechci, nemyslím to nějak špatně, prostě takto si svoji budoucnost nepředstavuji.  Chci svým rodičům vynahradit to, že si na mě a na mou sestru udělali čas, když ho sami moc neměli a jezdili s námi všude možně po výletech. Chci jim jako dospělý kupovat dárky, auta, vše možné, a to bych z normální práce nedokázal.  

         Jsem mořeplavec, protože si radši dopředu vybuduji pevnou loď, než abych měl vratký dům a vykolejila by mě malinká věc. Lepší je myslet dopředu. 

_________________________________________________________________________________________________________

Právě teď mám toho až až. Všechno se teď poslední dobou na mě nahrnulo, jako třeba škola, tréninky, doma. Všichni toho ode mě očekávají příliš, i to, čeho nejsem schopna. Například mít samé dobré známky, udržovat si pořádek jak v pokoji, tak i v hlavě. I když dostanu třeba dvojku, tak si ji musím opravit, protože dvojka není přece dobrá známka. Když ale dostane stejnou známku můj sourozenec, tak je všechno dobré. Od té doby, co jsem mamce řekla, že chci být doktorka, tak se musím každý den učit, a když jdu radši s přáteli ven, hned je zle. Nikdy jsem neměla špatné známky. První a zatím zároveň poslední pětka mi přistála v distanční výuce za nesplněný úkol. Prostě s prvorozenými se nakládá úplně jinak než s těmi, co se narodí po nich. Další věc, které mám někdy až až, je můj táta. Ač s námi už pěkných pár let nežije, stará se o mě, jen když něco pokazím, do té doby ani slovo. Jak se máš? Co škola? Byla bych strašně ráda, kdyby mi na tu rodičovskou schůzku někdy došel, nějak minule, kdy mi řekl: „Mám spoustu jinejch problémů, než chodit do školy. ” 

Jmenuji se … a vypadám jako průměrná dívka v mém věku. Vlastním dvě zelenomodrošedé oči, čokoládově hnědé ,kudrnaté, středně dlouhé, vlasy. Takhle to ale nebylo vždycky. Tmavě hnědé jsem vyměnila za světle hnědé vlasy. O to se postarala barva z drogérie. Pod mými objemnými vlasy se skrývají dvě malé uši. Mám hubenou postavu, někteří by mě mohli označit spíše za hodně vyhublou, ale i tak se v ní necítím úplně dobře. Můj styl bych popsala jako obyčejný i celkem častý, co nosí ostatní. Nosím, co se mi líbí. Většinou si oblékám uplý top a volné kalhoty.  

Můj výrazný styl oblékání rozhodně neznamená, že bych měla velké sebevědomí. Oproti ostatním dívkám mého věku se cítím mladší, než jsem. Snažím se být většinou na všechny milá, ale někdy mi to moc nejde. Asi jako každý člověk vidím na sobě spíše to dobré než to špatné. Jsem strašná nepořádnice,i když se snažím, tak to stejnak nejde, nemám k uklízení prostě vztah. Ve volném čase dělám hasiče. Není to moc náročný sport, ale můj zdravotní stav by mi asi více nedovolil. Vždycky jsem chtěla dělat atletiku, ale teď se k ní už nedostanu. Když mi skončila sezóna tak jsem začala trénovat děti, které jsou mladší než já. Snažím se jim předat to, co jsem se za ty roky naučila já.  Chci, aby děti odcházely z tréninku šťastné, že jenom nesedí doma na telefonech a snaží se dělat něco také pro svoje zdraví. Dále ráda chodím ven, hlavně do Sněžného, nebo se učím doma, protože to je taky důležité.

Ve školce jsem vždy chtěla být učitelka, protože mě bavilo učit mého bratra a rozkazovat mu, co má dělat. Tohle povolání se mě drželo celkem dlouho, ještě dva roky zpátky jsem chtěla být učitelka ve školce. Teď ale chci být doktorka, ale nevím, jestli to zvládnu. Ze školy se hroutím už teď, a to jsem teprve tak v půlce svého studia. Tak nevím, jak to budu zvládat, jak na vysoké, tak na gymnáziu, které mě snad čeká příští rok. Můj záložní plán na středí školu je zdravotnická škola v Hradci Králové, kde se hlásí také mnoho uchazečů.  Kde se vidím za 10 let? To je otázka, na kterou neznám odpověď. Můj život může mít spoustu scénářů, ale každý z nich je správný. Ideální stav by byl, kdybych v tu dobu dodělávala studium na vysoké škole a spokojeně si procházela svým životem. Měla bych přítele, který mě bude mít rád takovou jaká jsem. Plánovali bychom spolu miminko, ale rozhodně bych v tu dobu dítě mít nechtěla, přece jenom musím si nejdříve zajistit stálý plat a našetřit si, než začnu něco vymýšlet. Chtěla bych domeček někde na kraji města. Je mi jedno kde, jen prostě aby mi tam bylo dobře, protože to je nejdůležitější, ne? Asi mám moc vysoké nároky na život, co se tohoto týče, není to lehká cesta, ale jsem teprve na začátku a budu dělat maximum proto, aby se tohle všechno splnilo. Mimo kariérní a rodinný život bych určitě chtěla procestovat svět. Nikdy jsem nikde nebyla ani neletěla letadlem, což je v téhle době celkem divné. Přála bych si odjet někam třeba do Španělska na Erasmus a vzdělávat se tam chvíli. Myslím si, že by mi to přineslo spoustu nových zkušeností a posunula bych se jak kariérně, tak mentálně v živote. Tenhle pohádkový život, co jsem si vysnila se může změnit v noční můru. Budu zadlužená nebo bezdomovec, budu mít kariérní vyhoření brzy?   

Jsem spíše suchozemec, protože kolem sebe mám zázemí mnoho přátel, na které se mohu spolehnout ve skoro každé situaci. Já osobně se řadím mezi extroverty. Přitahuje mě velký počet lidí nebojím se před nimi ani mluvit, ale občas mám velmi citové období, kdy mě rozbrečí, i když dcera dá svojí mamince květinu. Jen tak přesně v tyto chvíle bych se nejradši zamkla doma a už nikdy nevyšla. I my extroverti máme někdy chvilku, kdy bychom radši byli introverti. I když je člověk suchozemec, nebo mořeplavec je vlastně stejný, jak všichni ostatní. Nikdo není cennější než ten druhý.

_________________________________________________________________________________________________________

Když mám někdy něčeho až až, tak to jsou přijímačky. V pohodě to se dá zvládnout, ale když mám do toho i písemky, moc písemek, tak je to šílený, ale jsem rád, že to není ještě horší, uf. 

Mám zrzavé vlasy, jsem velmi vysoký, jak Big Ben v Londýně. Mám modré oči jak modrá obloha. Oblékám se normálně, jak se sluší a patří. Rád nosím modré džíny, bílé triko a na to mikinu. 

Moje chování je normální. Mezi moje zájmy patří kreslení, ježdění na motorce, hory, Rakousko. 

Pořádně si moc nepamatuji, co jsem chtěl dělat, když jsem byl malý, ale myslím si, že jsem chtěl být buďto popelářem nebo papežem, ale spíš jsem chtěl být popelářem jako skoro každý malý kluk. V současné době chci být zubařem a pracovat v cizině, nejlépe v Rakousku nebo v Itálii. 

Musím se dostat nejprve na gympl, nejlépe do Nového města na Moravě, pak musím udělat maturitu a jít na první lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Bude to náročné, ale bude to stát za to. 

Až dostuduji v Praze, tak bych chtěl ze začátku pracovat u někoho a pronajmout si menší byt v Praze, kde bych bydlel do té doby, dokud bych si nenašetřil na zcela nový větší byt v Rakousku, nejlépe ve Vídni. Až budu mít našetřeno, tak bych si koupil byt a před tím bych si vyhledal práci zubaře ve Vídni. 

Za deset let se vidím jako dobrý manžel a otec, který má svoji rodinu velmi rád, který má svoji velikou ordinaci ve Vídni. 

Jsem spíš mořeplavec, protože mám rád výzvy a jdu si za nimi.