Čtený příběh:

Ticho doma

Přijdu domů, hodím tašku do kouta. Nikdo ani nezvedne hlavu.

„Nazdar,“ řeknu.

Máma se otočí jen na chvíli: „Ahoj. Umyl sis ruce?“

To je všechno.

Sedím u stolu. Chci říct, že dneska se kluci ve třídě poprali. Že mi učitel vynadal před celou třídou. Že mám fakt blbou náladu.

Otevřu pusu, ale táta řekne: „Počkej, teď dávaj zprávy.“

Máma křičí z kuchyně: „Podáš mi sůl?“

Tak mlčím a podám sůl.

Nikdo se nezeptá, co se stalo. Nikdo neví, že jsem byl dneska fakt blízko k tomu, abych se s klukem popral taky. Nikdo neví, že mi bylo trapně před celou třídou, když mi učitel vynadal. Nikdo neví, že mám pocit, že jsem úplně k ničemu.

Pak slyším: „Máš hotový úkoly?“ – to je asi jediná otázka, na kterou se mě doma ptají.

Někdy si říkám, jestli bych jim vůbec chyběl, kdybych byl pryč.

Někdy se mi chce zařvat: „Halo, jsem tady! Všimnete si mě někdy?“

Ale neřvu.

Sedím potichu. Přestávám mluvit. Přestávám vyprávět, co se děje. Přestávám zkoušet.

A doma si toho nikdo ani nevšimne. Jen si odškrtnou, že mám úkoly hotové.

Občas si pustím hudbu do sluchátek, aby to ticho tolik nebolelo. Abych necítil, jak moc mě nikdo neposlouchá.

Otázky k textu:

1. Co chtěl hlavní hrdina doma vyprávět?

2. Proč nakonec nic neřekl?

3. Jaká je jediná otázka, na kterou se ho doma ptají?

4. Co dělá, aby necítil to ticho tak silně?